V sobotu 15. srpna oslavte Nanebevzetí Panny Marie, 2020, při naší každodenní mši svaté
Nanebevzetí Panny Marie je v katolické církvi tradičně svatý den povinnosti, ale protože letos připadá na sobotu, není nutné, abyste se zúčastnili mše svaté (virtuálně nebo osobně). Místo toho vám přinášíme zajímavý článek o historii tohoto svátku a o jednom z mála využití papežské neomylnosti při tvorbě dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie:
NANEBEVZETÍ PANNY MARIE: VÍRA OD APOSTOLICKÝCH ČASŮ
Otec Clifford Stevens
Nanebevzetí Panny Marie je nejstarším svátkem Panny Marie, ale nevíme, jak se začal slavit.
Jeho původ se ztrácí v dobách, kdy byl Jeruzalém obnoven jako posvátné město, v době římského císaře Konstantina (asi 285-337). Do té doby byl po dvě století pohanským městem, od doby, kdy jej císař Hadrián (76-138) kolem roku 135 srovnal se zemí a přestavěl jako <Aelia Capitolina> na počest Jupitera.
Po 200 let byla z města vymazána každá vzpomínka na Ježíše a místa, která se stala svatými díky jeho životu, smrti a vzkříšení, se stala pohanskými chrámy.
Po postavení chrámu Božího hrobu v roce 336 se posvátná místa začala obnovovat a obyvatelé Jeruzaléma začali slavit vzpomínky na život našeho Pána. Jedna ze vzpomínek na jeho matku se soustředila kolem „Mariina hrobu“ poblíž hory Sion, kde žila raná křesťanská komunita.
Na samotné hoře se nacházelo „místo usnutí“, místo Mariina „usnutí“, kde zemřela. „Mariin hrob“ byl místem, kde byla pohřbena.
V té době se slavila „Památka Marie“. Později se z ní měl stát náš svátek Nanebevzetí Panny Marie.
Po určitou dobu se „Památka Marie“ slavila jen v Palestině, ale pak ji císař rozšířil na všechny kostely na Východě. V sedmém století se začal slavit v Římě pod názvem „Usínání“ („Dormitio“) Matky Boží.
Brzy se název změnil na „Nanebevzetí Panny Marie“, protože šlo o víc než o její umírání. Hlásalo se také, že byla s tělem i duší vzata do nebe.
Tato víra byla prastará, sahala až k samotným apoštolům. Od počátku bylo jasné, že neexistují žádné Mariiny relikvie, které by bylo možné uctívat, a že na okraji Jeruzaléma poblíž místa její smrti stojí prázdný hrob. Toto místo se také brzy stalo poutním místem. (Dnes na tomto místě stojí benediktinské opatství Zesnutí Panny Marie.)
Na chalcedonském koncilu v roce 451, kdy se v Konstantinopoli sešli biskupové z celého středomořského světa, požádal císař Marcián jeruzalémského patriarchu, aby přivezl do Konstantinopole Mariiny relikvie, které by byly uloženy v hlavním městě. Patriarcha císaři vysvětlil, že v Jeruzalémě žádné Mariiny ostatky nejsou, že „Maria zemřela v přítomnosti apoštolů, ale její hrob, když byl později otevřen…, byl nalezen prázdný, a tak apoštolové usoudili, že tělo bylo vzato do nebe.“
V osmém století byl svatý Jan Damašský známý tím, že kázal na svatých místech v Jeruzalémě. U Mariina hrobu vyjádřil přesvědčení církve o významu svátku: „Ačkoli bylo tělo řádně pohřbeno, nezůstalo ve stavu smrti, ani nebylo rozpuštěno rozkladem. . . . Byla jsi přenesena do svého nebeského domova, ó Paní, Královno a Matko Boží v pravdě.“
Všechny svátky Marie připomínají velká tajemství jejího života a její podíl na díle vykoupení. Ústředním tajemstvím jejího života a osoby je její božské mateřství, které se slaví jak o Vánocích, tak o týden později (1. ledna) na svátek Slavnosti Marie, Matky Boží. Neposkvrněné početí (8. prosince) označuje přípravu na toto mateřství, takže měla plnost milosti od prvního okamžiku své existence, zcela nedotčená hříchem. Celá její bytost od samého počátku pulzovala božským životem a připravovala ji na vznešenou roli Spasitelovy matky.
Nanebevzetí završuje Boží dílo v ní, neboť nebylo vhodné, aby tělo, které dalo život samotnému Bohu, někdy prošlo zkázou. Nanebevzetí je završením Božího díla, když Maria končí svůj pozemský život a vstupuje do věčnosti. Svátek obrací naše zraky tím směrem, kam budeme následovat, až skončí náš pozemský život.
Církevní svátky nejsou jen připomínkou historických událostí, nehledí jen do minulosti. Hledí do přítomnosti i do budoucnosti a dávají nám nahlédnout do našeho vlastního vztahu k Bohu. Nanebevzetí Panny Marie hledí do věčnosti a dává nám naději, že i my budeme následovat Pannu Marii, až náš život skončí.
Modlitba ke svátku zní: „Nanebevzetí Panny Marie: „Všemohoucí a věčně živý Bože: Ty jsi vzkřísil k nebeské slávě bezhříšnou Pannu Marii, matku svého Syna, s tělem i duší. Dej, ať vidíme nebe jako svůj konečný cíl a přijdeme sdílet její slávu.“
V roce 1950 papež Pius XII. v apoštolské konstituci Munificentissimus Deus prohlásil Nanebevzetí Panny Marie za dogma katolické církve těmito slovy: „
Tímto se starobylá víra stala katolickou doktrínou a Nanebevzetí bylo prohlášeno za pravdu zjevenou Bohem.
Otec Clifford Stevens píše z kláštera Tintern v Oakdale ve státě Neb.
Tento článek byl převzat z čísla „Catholic Heritage“ z července-srpna 1996. Chcete-li si jej předplatit, napište na adresu Our Sunday Visitor, Inc. 200 Noll Plaza, Huntington, IN 46750-9957 nebo volejte 1-800-348-2440. Vychází jednou za dva měsíce za poplatek 18,00 USD za rok.