Ve volbách v roce 1992 se obě republiky vydaly zcela odlišnými směry. V českých zemích vyhráli volby občanští demokraté v čele s Václavem Klausem, na Slovensku zvítězilo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara. Volební platforma pana Mečiara týkající se budoucnosti Československa byla vágní. Kombinovala vzájemně se vylučující požadavky na suverenitu, mezinárodní uznání Slovenska a zachování společného státu s Čechy. Nástup pana Mečiara k moci na Slovensku byl založen na tom, že byl jak pro rozdělení, tak pro zachování Československa, což jsou dva postoje, které je zcela nemožné zastávat současně.
Petr Pithart je nyní předsedou českého Senátu a je kandidátem křesťanských demokratů na nástupce Václava Havla ve funkci prezidenta. V letech 1990 až 1992 však Pithart stál v čele České národní rady. Zde je jeho vyjádření k panu Mečiarovi a jeho motivům:
„S Vladimírem Mečiarem jsem komunikoval, jeden čas jsme byli oba premiéry a musím říct, že to bylo tragické, protože jsme nenašli společnou řeč. Nebyl to partner, kterého by člověk mohl brát vážně, nemohl ho brát za slovo, neustále měnil své postoje k otázkám a věřil jen posledním verzím toho, co říkal. Nedokážu to pochopit. Samozřejmě že Vladimír Mečiar usnadnil těm na české i slovenské straně rozdělení státu tím, že trval na podmínkách, které nikdy nemohly být splněny. Ať už měl jakékoli motivy, zajistil, že se stát bude muset rozpadnout. Naprosto nekonzistentní osobnost s nekonzistentními požadavky.“
Lze si představit, že pokud měl být československý stát rozbit, musela to většina lidí podpořit. Tak tomu ale nebylo. Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazovaly, že Češi a Slováci jsou pro zachování federace svých dvou národů. Ostatně průzkum provedený těsně před rozhodujícími volbami v červnu 1992 ukázal, že 64 procent respondentů v České republice a 72 procent na Slovensku označilo vzájemné vztahy za velmi dobré nebo spíše dobré. Veřejné mínění se tehdy stavělo proti rozdělení Československa.
Byla to politická elita v obou částech Československa, která sehrála hlavní roli při rozdělení země. Dá se říci, že hlavním hybatelem byl Vladimír Mečiar, který vznášel neustále se zvyšující požadavky, čímž ohrožoval další existenci Československa. Na české straně k rozdělení dále přispěla neochota Václava Klause ustoupit z požadavků slovenských politiků – v zájmu zachování procesu transformace na tržní hospodářství. Oba politici se po celou dobu vyjednávání drželi svých vlastních cílů a v důsledku toho získali rozpadem Československa politickou moc.
Přestože opoziční strany ve Federálním shromáždění byly proti rozpadu státu, nemohly mu nijak zabránit. Nakonec i přes absenci referenda či jakéhokoli národního konsensu československý stát počátkem ledna 1993 zanikl.
A další informace a zprávy o pokojném rozpadu Československa najdete zde na našich webových stránkách.