Soulový zpěvák Lou Rawls, který teprve minulý měsíc zveřejnil svůj rok trvající boj s rakovinou mozku a plic, zemřel v pátek ráno v Los Angeles na komplikace způsobené touto nemocí. Bylo mu dvaasedmdesát let.
Rawlsovy poslední měsíce byly plné problémů, které přesahovaly jeho zdravotní problémy. Řešil pokračující spor se svou odloučenou manželkou Ninou – která v pozdějších letech působila také jako jeho manažerka – kvůli penězům, které podle něj „utekly“. Při jednání o zrušení manželství
, které zpěvák inicioval, Nina Rawlsová trvala na tom, že se pouze snažila zabránit Rawlsovým dcerám, aby převzaly kontrolu nad jeho majetkem. Právní tahanice nebyly v době Rawlsovy smrti vyřešeny.
Rodák z Chicaga, který během více než půlstoletí trvající kariéry získal
tři ceny Grammy, začínal v gospelové sféře, když v roce 1951 nahradil spolužáka ze střední školy Sama Cookea ve skupině Highway QC’s.
Podle svých slov se Rawls stal zpěvákem skupiny Highway. Po službě v armádě, kde dosáhl hodnosti seržanta, obnovil Rawls pracovní vztah s Cookem, kterého podporoval na turné koncem padesátých let.
Autonehoda na jednom z těchto turné málem stála Rawlse život. Na místě nehody v roce 1958 byl skutečně prohlášen za mrtvého a pět dní strávil v kómatu, což později označil za jednu z nejzásadnějších událostí svého života. Po roce rehabilitace byl Rawls připraven rozšířit své hudební obzory, což přineslo první ovoce, když se postaral o doprovodné vokály v Cookeově písni „Bring It on Home to Me“.
Tato zákulisní snaha vynesla šestadvacetiletému nováčkovi značnou pozornost v hudebním průmyslu a vedla k uzavření nahrávací smlouvy, na jejímž základě vznikla široká škála nahrávek, od přímočarého jazzu na albu Stormy Monday z roku 1962 až po nádherně dusný zpěv na albu Soulin‘ z roku 1966. Posledně jmenovaná deska vynesla Rawlsovi první singl v Top Ten, „Love Is a Hurtin‘ Thing“, a také první Grammy, cenu za nejlepší vokální výkon v kategorii R&B za píseň „Dead End Street“.“
Populární na Rolling Stone
Soulin‘ také upevní Rawlsovu pověst jednoho z nejelegantnějších zpěváků té doby a vyslouží si pochvalu od nikoho menšího než od Franka Sinatry, který ho vyzdvihl jako člověka s „nejklasičtějším zpěvem a hedvábnými kotlety ve zpěvu“. Stejně dobře ovládal standardy, pop i jazz, stal se stálicí v televizi a ve večerních klubech a byl jedním z mála současníků R & B, kteří stejně dobře vystupovali se symfonickým orchestrem i s kouřovým klavírním triem. Tato proměnlivost mu pomohla i v jiných ohledech: S nástupem sedmdesátých let se Rawls stal jedním z nejznámějších hlasů filadelfského soulu, a to díky spolupráci s producenty Kennym Gamblem
a Leonem Huffem, kteří s ním spolupracovali na skladbě „You’ll Never Find Another Love Like Mine“, jež se stala jeho poznávacím znamením. Jeho polohlasný projev – který s oblibou nazýval „pronášením monologů jako uměleckých děl“ – mu propůjčoval hmatatelnou smyslnost, náladu, kterou podtrhovala rezonance jeho barytonu.
Rawls často krčil rameny nad chválou svého nástroje, když v roce 1999 řekl jednomu filadelfskému listu: „Nemůžu si pomoct. Můj hlas je na té nejnižší úrovni, kde zůstane navždy.“
Tento komentář se ukázal jako prozíravý. Zatímco jeho přítomnost v hitparádách v posledních letech slábla, Rawlsovo nadšení pro zpěv – a schopnost medově obalit téměř jakoukoli píseň, která mu byla předložena – zůstalo nezmenšeno, jak dokazují tak uznávané disky, jako je Rawls Sings Sinatra z roku 2003.
Kromě koncertní činnosti, kterou provozoval až do posledních měsíců svého života, se Rawls i nadále věnoval charitativní činnosti – především v rámci United Negro College Fund, pro který během téměř pětadvaceti let každoročních telemostů vybral stovky milionů dolarů.
Rawlse přežily jeho čtyři děti: Louanna Rawls, Lou Rawls, Jr., Kendra Smithová a Aiden Allen, kterému bude 10.
ledna jeden rok.