Existují tři různá morfologická spektra névových buněk. Mohou být velké a epiteloidní (typ A), malé jako lymfocyt (typ B) nebo vřetenovité (typ C) (Edited by Elder et al. 2018). Případy s neurální metaplazií jsou bohaté na buňky typu C. Nejčastěji se tato změna vyskytuje u adipocytární metaplazie . Neurotizace je tak považována za konečné stadium vývoje intradermálních melanocytárních névů. Diferenciace s neurofibromy může být obtížná a je možná pouze v případě, že se buňky typu A nebo B nacházejí v ne neurotizovaných oblastech. Zdůraznili jsme také, že melanocytární a neurální buňky mají společný embryologický původ z neurohřebenu (Fernandez-Flores a Cassarino 2016) a tyto léze je třeba odlišit od melanomu s neurální diferenciací (Massi a LeBoit 2014).
Pseudovaskulární lakuna je změna charakterizovaná jako volné dilatované prostory mezi melanocyty, nazývaná také jako Pseudo-Dabska pattern v souvislosti s endovaskulárním papilárním angioendoteliomem (Fernandez-Flores a Cassarino 2016). Původ těchto prostorů zůstává nejasný. Většina névů s pseudovaskulární lakunou jsou Unnovy, Meischerovy nebo kongenitální névy. Tento nález není znám u Clarkových i Spitzových névů (Massi a LeBoit 2014).
Podle knihy WHO mohou kongenitální névy představovat névové buňky v těsné blízkosti nebo uvnitř kožních přívěsků, jako je sval (Edited by Elder et al. 2018). Průnik svalem lze nalézt také u maligních lézí, jako je melanom Spitz (Hashimoto et al. 2012). Tyto rysy lze identifikovat i u získaných melanocytárních névů. Je otázkou, zda jsou tyto léze vrozené a mohou se zviditelnit až po uložení pigmentu, nebo se vyvinou z perineurálních melanoblastů a kolonizují dermis a její adnexa (Massi a LeBoit 2014).
Angioadnexocentrický vzor distribuce je popsán také u většiny vrozených névů (Fernandez-Flores a Cassarino 2016; Massi a LeBoit 2014). Angiolymfatická invaze je nejčastěji považována za známku malignity. Přesto ji lze nalézt i u benigních lézí. V této souvislosti jsou některé kapiláry tak povrchové, že v případě řezů pro histochemické nebo imunohistochemické barvení mizí. V mnoha případech se nejedná o angiolymfatickou invazi. Ve skutečnosti se jedná pouze o stromální retrakci. Existují teorie o lymfatickém přenosu melanocytárních buněk do lymfatické uzliny, které se snaží vysvětlit uzlinová ložiska melanocytárních buněk (Holt et al. 2004).
Někdy nálezy nejsou cytologické. Architektonický vzor je důležitou součástí hodnocení melanocytárních lézí. Vzhledem k angiocentrickému rozložení névových buněk lze při malém zvětšení lézi považovat za plášťovou infiltraci cév. Nicméně při pozorování léze lze vidět některé znaky melanocytů jako vnořený vzor a pseudojaderné inkluze potvrzující angiocentrický névus (Hashimoto et al. 2012).
Sebocytům podobné melanocyty jsou popsány ve spektru změn světlých buněk a někteří autoři je považují za součást spektra balónových změn. Jedná se o velmi častý nález, uvádí se kolem 30 % névů Unna (Fernandez-Flores a Cassarino 2016).
Mucinová depozita se mohou vyskytovat u mnoha kožních novotvarů. Ve významné sérii melanocytárních névů byly mucinové změny nalezeny u 0,55 % složených melanocytárních névů a 2,75 % intradermálních névů. Byly popsány tři vzorce ukládání mucinu v melanocytárních névech: intercelulární formace jemných provazců mucinu, formace různě velkých myxoidních bazénků ve stromatu obklopených buňkami névu nebo smíšený vzorec. Příčina tvorby mucinu v melanocytárních névech zůstává stále nejasná (Perdiki a Bhawan 2008). Obvykle je mucin snadno detekovatelný v barvení hematoxylinem a eozinem, ale pokud je velmi fokální, lze požadovat alcienovou modř a koloidní železo (Massi a LeBoit 2014).
Amyloidní depozita spojená s melanocytárními névy jsou poměrně vzácná. Obvykle se eozinofilní ložiska nacházejí v papilární dermis nad melanocytárním nádorem. Dvě možná vysvětlení jsou, že ložiska vznikají sekundárně po škrábání nebo jsou součástí degeneračního procesu melanocytárních nebo epiteliálních buněk (Hanami a Yamamoto 2013).
Při analýze juvenilních pigmentových lézí by měl být patolog opatrný, aby je nepřeceňoval jako maligní. Navzdory tendenci snižování četnosti mitóz s rostoucím věkem mělo přibližně 40 % névů u mladých pacientů alespoň jednu intradermální mitózu (Brown a Tallon 2017). U pigmentových lézí excidovaných u mladých pacientů pak nelze mitózy nesprávně chápat, pokud jsou vzácné a povrchové.
Přibližně u 4 % benigních névů byla popsána tělní reakce. Hlava a krk jsou nejčastějšími oblastmi výskytu névů s těmito změnami. Možným vysvětlením je předchozí přítomnost zaniklé epidermální cysty nebo zaškrcení pilosebaceózní jednotky (Knox et al. 1993). V jednom z těchto případů to souviselo i s kalcifikací.
Závěrem lze říci, že histologická analýza je zlatým standardem diagnostiky melanomu a je založena na kritériích, která nelze považovat za izolovaná. Přesto se doporučuje klinická a dermatologická korelace. Kromě toho jsou možnými nálezy u benigních melanocytárních névů změny jako vaskulární infiltrace, perineurální invaze, metaplazie, kalcifikace, depozita amyloidu nebo mucinu, mitózy, pseudovaskulární lakuny a reakce na cizí těleso.
.