Západní civilizace

Po zániku druhého triumvirátu Augustus obnovil vnější fasádu svobodné republiky s vládní mocí svěřenou římskému senátu, výkonným magistrátům a zákonodárným sborům. Ve skutečnosti si však zachoval autokratickou moc nad republikou jako vojenský diktátor. Podle zákona měl Augustus pravomoci, které mu senát udělil doživotně, včetně vrchního vojenského velení a funkcí tribuna a cenzora. Trvalo několik let, než Augustus vytvořil rámec, v němž bylo možné vést formálně republikánský stát pod jeho výhradní vládou.

Augustus vydal v letech 30 až 2 př. n. l. řadu zákonů, které přeměnily ústavu římské republiky na ústavu římského císařství. Během této doby Augustus reformoval římský daňový systém, vybudoval síť silnic s oficiálním kurýrním systémem, založil stálou armádu, zřídil pretoriánskou gardu, vytvořil oficiální policejní a hasičskou službu pro Řím a během své vlády přestavěl velkou část města.

První zřízení

Během prvního zřízení Augustus upravil římský politický systém tak, aby byl přijatelnější pro senátorské vrstvy, a vyhnul se otevřenému autoritářství, které projevovali Julius Caesar a Marek Antonius. V roce 28 př. n. l. Augustus promyšleným krokem zrušil mimořádné pravomoci, které měl jako diktátor, a vrátil všechny pravomoci a provincie senátu a římskému lidu. Členové senátu byli s touto vyhlídkou nespokojeni, a aby je uklidnil, souhlasil Augustus s desetiletým prodloužením odpovědnosti za neuspořádané provincie. V důsledku toho si Augustus ponechal imperium nad provinciemi, kde byla umístěna většina římských vojáků. Augustus také odmítl panovnické tituly a místo toho se nazýval princeps civitatis („první občan“). Výsledný ústavní rámec se stal známým jako principát, první fáze římského císařství.

V této době získal Augustus čestné označení, díky němuž se jeho celé jméno stalo Imperator Caesar divi filius Augustus. Imperator zdůrazňoval vojenskou moc a vítězství a zdůrazňoval jeho roli vrchního velitele. Divi filius se zhruba překládá jako „syn božský“, což zvyšovalo jeho legitimitu jako vládce, aniž by byl zcela zbožštěn. Použití jména Caesar poskytovalo spojení mezi ním a Juliem Caesarem, který byl mezi nižšími vrstvami stále velmi oblíbený. A konečně jméno Augustus vyvolávalo asociace na slavné a majestátní tradice Říma, aniž by vytvářelo těžký autoritářský podtext.

Koncem prvního osídlení měl Augustus ideální politické postavení. Ačkoli již nedisponoval diktátorskými pravomocemi, vytvořil si identitu tak vlivnou, že ho autorita přirozeně následovala.

Druhé vyrovnání

V důsledku Augustova špatného zdravotního stavu bylo v roce 23 př. n. l. vyhlášeno druhé vyrovnání. V této době se Augustus navenek tvářil, že omezuje své ústavní pravomoci, ve skutečnosti však nadále rozšiřoval své panství po celé říši. Augustus se vzdal desetiletého konzulátu, ale na oplátku si zajistil následující ústupky.

• Místo na konzulské tribuně v čele kurie
• Právo mluvit na schůzi senátu jako první neboli ius primae relationis
• Právo svolat schůzi senátu, což byl užitečný nástroj pro tvorbu politiky
• Péče o zásobování Říma obilím neboli cura annonae, která mu dávala rozsáhlé patronátní pravomoci nad plebsem

Augustovi byla rovněž udělena role tribunicia potestas, která mu umožňovala vystupovat jako ochránce římských občanů. Tato funkce s sebou nesla řadu výhod, včetně práva navrhovat senátu zákony, kdykoli se mu zachtělo, práva vetovat zákony a možnosti udělit amnestii každému občanovi obviněnému ze zločinu. Ačkoli role tribunicia potestas fakticky dávala Augustovi zákonodárnou nadvládu, měla také mnoho pozitivních konotací odkazujících k republice, díky čemuž Augustovo postavení nebylo pro aristokracii tak urážlivé. Mimo Řím získal Augustus maius imperium, což znamenalo větší (prokonzulskou) moc. Toto postavení mu umožňovalo kromě správy vlastních provincií a armád účinně rušit příkazy jakéhokoli jiného provinčního guvernéra v Římské říši.

Augustus a Pax Romana

Pax Romana (latinsky „římský mír“) bylo dlouhé období relativního míru a minimální expanze vojenských sil, které Římská říše zažila v 1. a 2. století n. l. V době, kdy se římská říše nacházela ve středověku, byl v Římské říši panoval relativní mír. Protože toto období bylo zahájeno za Augustovy vlády, bývá někdy nazýváno Pax Augusta. Jeho rozpětí činilo přibližně 206 let (27 př. n. l. až 180 n. l.).

Pax Romana začal poté, co se Augustus, tehdy Oktavián, setkal s Markem Antoniem a porazil ho v bitvě u Accia v roce 31 př. n. l.. Augustus vytvořil juntu největších vojenských velmožů a sám si udělil čestný titul. Tím, že tyto přední velmože svázal do jediného titulu, eliminoval možnost občanské války. Pax Romana nebyl navzdory ukončení občanské války okamžitý, protože boje pokračovaly v Hispánii a v Alpách. Navzdory neustálým válkám o císařskou expanzi na hranicích říše a jedné rok trvající občanské válce o císařské nástupnictví byl římský svět po více než dvě století v podstatě bez rozsáhlých konfliktů. Augustus dramaticky rozšířil říši, připojil Egypt, Dalmácii, Panonii, Noricum a Raetii, rozšířil majetek v Africe i v Germánii a dokončil dobytí Hispánie. Za hranicemi Říma zabezpečil říši nárazníkovou oblastí klientských států a diplomatickou cestou uzavřel mír s problematickou Parthskou říší.

Augustus třikrát uzavřel Janovu bránu (soubor bran k Janovu chrámu, který se v době míru zavíral a v době války otevíral). Poprvé to bylo v roce 29 př. n. l. a podruhé v roce 25 př. n. l. Třetí uzavření není doloženo, ale učenci tuto událost přesvědčivě datují do roku 13 př. n. l. během obřadu Ara Pacis, který se konal poté, co se Augustus a Agrippa společně vrátili z pacifikace provincií.

Augustus se potýkal s určitými problémy, aby se mír stal přijatelným způsobem života Římanů, kteří před tímto obdobím 200 let nepřetržitě válčili s tou či onou mocností. Římané nepovažovali mír za absenci války, ale za vzácnou situaci, která nastala, když byli všichni protivníci poraženi a ztratili schopnost klást odpor. Augustovým úkolem bylo přesvědčit Římany, že prosperita, které mohou dosáhnout při absenci války, je pro říši lepší než potenciální bohatství a čest získané bojem. Augustus uspěl díky obratné propagandě. Následující císaři ho následovali, někdy produkovali okázalé ceremoniály k uzavření Janovy brány, vydávali mince s nápisem Pax na rubu a zaštiťovali se literaturou vychvalující výhody Pax Romana.

Ara Pacis Augustae

Ara Pacis Augustae neboli Oltář Augustova míru je jedním z nejlepších příkladů Augustovy umělecké propagandy a hlavním symbolem nového Pax Romana. Byl objednán senátem v roce 13 př. n. l. na počest míru a štědrosti, které zavedl Augustus po svém návratu z Hispánie a Galie. Téma míru je nejzřetelněji patrné na východní a západní stěně Ara Pacis, z nichž každá měla dva panely, ačkoli na každé straně zůstaly jen malé fragmenty jednoho panelu. Na východní straně sedí neidentifikovaná bohyně, o níž vědci předpokládají, že je to Tellus, Venuše nebo Mír, v alegorickém výjevu prosperity a plodnosti. Na jejím klíně sedí dvojčata a roh hojnosti s ovocem. Kolem ní jsou personifikace větru a moře, z nichž každá jede na ptáku nebo mořské příšeře. Pod ženami spočívá býk a beránek, obě obětní zvířata, a prázdný prostor vyplňují kvetoucí rostliny. Téměř neúplný druhý východní panel zřejmě zobrazuje bojovnici, pravděpodobně Romu, uprostřed kořisti z dobývání.

Panel Tellus Mater z Ara Pacis. Východní stěna Ara Pacis, která zobrazuje Tellus Mater obklopenou symboly plodnosti a prosperity.

Augustus zemřel v roce 14 n. l. ve věku 75 let. Je možné, že zemřel přirozenou smrtí, ačkoli kolovaly nepotvrzené zvěsti, že ho otrávila jeho manželka Livia. Na trůn po něm nastoupil jeho adoptivní syn (zároveň nevlastní syn a bývalý zeť) Tiberius.

.