Základní rozdíly mezi psychopatií a narcistickou poruchou osobnosti [část I]

Psychopatie & Narcistické Rozdíly mezi poruchami osobnosti

© Rhonda Freeman | Všechna práva vyhrazena

Předtím se blíže podíváme na rozdíly mezi psychopatií a narcistickou poruchou osobnosti, zopakujme si, v čem jsou si tyto poruchy osobnosti podobné.

Mnohé příznaky psychopatie a narcistické poruchy osobnosti se překrývají. Miller, Dir, Gentile, Wilson, Pryor, & Campbell (2010), zjistili mírnou pozitivní korelaci (,39) mezi těmito dvěma stavy. Zajímavé je, že mnoho vědeckých studií odhalilo podobná zjištění.

Někteří odborníci v této oblasti předpokládají, že narcistická porucha osobnosti a psychopatie jsou stavy, které leží na kontinuu nebo spektru. S tímto postojem souhlasím, protože v interakcích s druhými lidmi zaujímají velmi podobné přístupy.

Osoby s oběma stavy mají tendenci využívat i lidi, kteří je mají rádi, s minimálním ohledem na bolest, kterou způsobují.

Podobně jako u psychopatie se předpokládá, že narcistická porucha osobnosti je častější u mužů. Podle Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch 5. vyd. (American Psychiatric Association, 2013) „50 až 75 % tvoří muži“. Obě skupiny mají tendenci „přehazovat vinu“ a odmítají přijmout odpovědnost nebo nést odpovědnost za špatné chování.

Přehled podobností a rozdílů mezi psychopatickou & narcistickou osobností

Podobnosti

Povrchní

Okouzlující | Charismatická

Využívající druhé

Antagonistická

Manipulativní

Extrémní citlivý na mínění druhých (narcistická osobnost)

Nízká svědomitost (psychopatie)

Lhostejný k mínění druhých (psychopatie)

Snadný sklon k nudě (psychopatie)

Rozdíly ve výše uvedeném seznamu nejsou vždy jednoznačné. Osoby, které splňují diagnostická kritéria narcistické poruchy osobnosti, mohou také vykazovat vzorec prolhanosti nebo některé z dalších rysů, které se primárně projevují v rámci psychopatie. Například jedinec s narcistickou poruchou osobnosti může jistě vykazovat vzorce promiskuity, když usiluje o obdiv potřebný k udržení svého fungování.

Výše uvedené označení jsou tedy označeny rysy, které se nejčastěji vyskytují v rámci dané poruchy, a nemusí se nutně vyskytovat pouze v rámci tohoto stavu. Zkušení kliničtí lékaři (na základě důkladného vyhodnocení) budou schopni rozklíčovat, zda se jedná o poruchu a které příznaky jsou skutečným odrazem konkrétní poruchy.

Když se kliničtí lékaři podílejí na diagnostickém procesu určování přítomnosti poruchy osobnosti, není neobvyklé najít rysy a vlastnosti více než jednoho stavu. Často člověk jednoduše neodpovídá ani jedné z nich. Prolínání poruch osobnosti není neobvyklým jevem.

Podívejme se na jednotlivé stavy trochu podrobněji.

Psychopatie je porucha, která ovlivňuje způsob, jakým mozek zpracovává emoční informace. Studie fMRI mozku prokázaly, že v jejich schopnosti zpracovávat určité emoční stavy existují významná omezení.

Kiehl, Smith, Hare, Mendrek, Forster, Brink, Liddle (2001) zkoumali schopnost psychopata zpracovávat slova, která by měla vyvolat reakci „oblastí zpracovávajících emoce“ v mozku. Předložili skupině kriminálních psychopatů i dvěma skupinám nepsychopatů test paměti se seznamem slov, který se skládal z neutrálních a negativních slov.

Normální mozek by měl na negativní slova reagovat tak, že je zpracovává pomocí oblastí myšlení i zpracování emocí (např. paralimbické oblasti). To, co zjistili, bylo poměrně zajímavé. Když porovnali skupinu psychopatů se skupinou nepsychopatů, výsledky ukázaly, že skupina s psychopatií zpracovávala negativní slova pouze prostřednictvím myšlenkových (kognitivních) oblastí. Jejich emoční oblasti se zapojovaly minimálně, což zcela kontrastuje s fungováním normálního mozku.

Negativní slova nevyvolávala reakci emočního systému. Zajímavé je, že psychopati při prezentaci negativních (emoce vyvolávajících) slov „více“ zapojovali své myslící oblasti, čímž vykazovali lepší zapamatování negativních slov v rámci seznamu. To naznačuje, že myslící oblasti jejich mozku pracují intenzivněji, když jsou jim předkládány emocionálně nabité informace.

V podstatě psychopati nepoužívali oblasti mozku zpracovávající emoce tak, jak by měli, nebo jako nepsychopatické skupiny. Místo toho se spoléhali na své oblasti zpracování jazyka (sémantické) a rozhodování – oblasti myšlení.

Je možné, že by se dalo extrapolovat a dojít k závěru, že pokud člověk nedokáže správně zpracovat emoční informace, pak mnoho zážitků nebo lidí, které by měly mít hluboký význam, prostě nemají. Pro jedince se silnými psychopatickými rysy je vše nahraditelné, zejména pokud to ztratilo svou užitečnost, přitažlivost nebo „novost“.

„Židle“ nebo „manželka“ – cítí se stejně.

K žádnému z nich neexistuje hluboké citové pouto – pouze potřebný užitek.

Ačkoli emoční stavy, jako je skutečné uznání, jsou nízké, jedinci s psychopatií jsou náchylní k intenzivním pocitům hněvu, nízké frustrační toleranci a nudě (Blair, 2010). Mohou snadno přejít do opovržlivého a přezíravého stavu, když je partner přestane stimulovat nebo zajímat. Tato náhlá změna může na bývalý objekt jejich náklonnosti působit chladně a bezcitně nebo se tak může „cítit“.

Osoby se silnými psychopatickými rysy mohou sdělovat něco, co by mělo být emotivní, s velmi malým citovým zabarvením, jako by za jejich slovy nebyly žádné skutečné city (protože ve skutečnosti nejsou).

Vzhledem k poruše mozku se osoby s psychopatií málokdy učí ze svých chyb. Mají tendenci opakovat stejné chování – zejména pokud je činnost

a) zaměřená na potěšení,

b) má výrazně stimulující období „honby“ a/nebo

c) je vysoce výdělečná.

Většinou mají tendenci vést agendu, která je v extrémním rozporu s blahem, bezpečím a harmonií ostatních. Jsou prolhaní, bezohlední a často nebezpeční.

Psychopati se často dopouštějí násilného chování. U osob se silnými rysy není neobvyklé, že soustavně porušují práva druhých, často těmi nejhoršími způsoby.

Mají tendenci lhát za účelem posílení své image, aby se dostali z problémů, nebo někdy i bez zjevného prospěchu či důvodu. U osob s psychopatií není neobvyklá téměř naprostá neschopnost přijmout vinu nebo odpovědnost za jakoukoli bolest nebo chaos způsobený jejich chováním. Jsou to manipulátoři, podvodníci a vidí v druhých jen svůj užitek nebo účel. Vypočítávání toho, jak jim určitá osoba, skupina, věc nebo scénář prospívá, a to i za cenu zániku druhých, kteří jim nezpůsobili žádnou újmu, je pro jedince s psychopatií často normou.

Ačkoli jedinci s narcistickou poruchou osobnosti jsou také vykořisťovatelé – porušování druhých, podvody a podvádění jsou u psychopatů častější. Mnozí lidé s psychopatií mají rádi pozornost, nicméně jejich láska k pozornosti má jen velmi málo společného se schválením nebo obdivem ze strany zdroje. Zatímco jedinci s narcistickou poruchou osobnosti milují také pozornost (obdiv), nicméně pro potvrzení potřebují spíše pozitivní pozornost.

Jejich city mohou být snadno zraněny (např. „zranění“), pokud jim druzí neodrážejí jejich výjimečnost. U mnoha lidí s narcistickou poruchou osobnosti to může vést k reakcím rozčilení, agrese nebo trestání domnělého viníka.

Není neobvyklé, že se jedinec s narcistickou poruchou osobnosti trápí tím, co si o něm druzí myslí, a chce být jen vysoce ceněn. Proto využívají své publikum k tomu, aby zpětně odráželo, jak jsou výjimeční.

Proti tomu jedinci s psychopatií je skutečně jedno, co si o něm druzí myslí – jeho sebeúcta je minimálně vázána na vnější vztahy. Mnozí lidé s tímto stavem však chtějí, aby si jich někdo vážil, ale to bývá spíše příklon k moci nebo manipulaci. Jejich pocit nadřazenosti se nezakládá na mínění druhých.

Pokud existuje publikum, mají tendenci tyto osoby zneužívat nebo manipulovat a využívat je k osobnímu prospěchu nebo za účelem vykořisťování (např. pro sex, reprodukci, veřejné vnímání normálnosti, péči o děti, peníze, hospodaření, další prosazování své moci, vykonávání své „špinavé práce“, „projektového“ partnera ke korupci nebo k zapojení do perverzí).

Přejít na část II

.