Tak proč hrát na všechny nástroje sám?
Jenom jsem chtěl zjistit, jestli to zvládnu. Věděl jsem, že umím hrát na každý nástroj, ale říkal jsem si: „Víš co? Je vážně skvělé zjistit, jestli by to mohlo fungovat“. A ono to fungovalo.
Pro tento projekt už máš kapelu na turné. U Foo Fighters začal Dave Grohl hrát na všechno sám, ale vyvinulo se to v kapelu. Mohlo by se to stát i u vás?“
Nikdy neříkej nikdy, ale očekával bych, že budu dělat alba sám. Protože je to prostě tak zábavný proces, že to není tak, že bych hledal lidi, kteří by to doplnili, aby to bylo jednodušší. Baví mě vlézt do zákopů a prostě nahrávat.
Přemýšlel jsem o tvém strýci Alexi Van Halenovi. Nehrál prakticky s nikým jiným než s tvým tátou a hráli spolu od dětství. Jak se mu daří?
Přibližně tak, jak bys čekal. Mluvíme spolu každý den, od té doby, co táta zemřel. Jen se navzájem kontrolujeme. „Mám tě rád. Zavolej mi, kdybys něco potřeboval.“ Některé dny jsou lepší než jiné. Musí si tím prostě projít.
Co si myslí o tvé hudbě?
Je na ni hrdý. Stejně jako táta.
Použití slova Mamut v názvu vaší kapely čerpá z hluboké rodinné historie. Co to pro tebe znamená?“
Člověče, když jsem vyrůstal, kdykoli mi táta vyprávěl příběh, který se, víš, jmenoval Mamut… Byla to tříčlenná kapela a táta zpíval. Měli basáka Marka Stonea, který bohužel zemřel asi týden nebo dva před tátou. Byl to úžasný člověk. A já jsem si myslel, že je skvělé, že táta zpíval. A za druhé, byl to úžasný název kapely. Takže když jsem vyrůstal, říkal jsem si, že až budu mít vlastní kapelu, chci ji pojmenovat Mamut.
Věděl tvůj táta, že ten název použiješ?
Jo, byl jsem nervózní, požádal jsem ho o svolení. Sakra, to bylo někdy v roce 2014. Říkal jsem: „Hele, tati, mám otázku: Bylo by v pohodě, kdybych tu kapelu pojmenoval takhle?“. A on na to: „Jo, proč by sis s tím dělal starosti?“. Byl z toho opravdu nadšený.
Jaký máš trvalý vztah s Davidem Lee Rothem?
Ne moc velký. Jsme srdeční. Ale bylo to hodně spojené s obchodem. Víš, vždycky jsme byli v pohodě, ale opravdu jsme se vídali jen na pódiu.
Řekl jsi Howardu Sternovi, že jste s tátou diskutovali o „kuchyňském dřezovém turné“, na kterém by si Dave vyměnil vokály se Sammym Hagarem a možná i s Garym Cheronem. Myslíš, že bys k tomu Davea přiměl? Vím, že Sammy by do toho šel, ale u Davea si prostě nejsem jistý.
Rad bych to viděl. Na to se bohužel nikdy nedozvíme odpověď. Myslím, že v určitém okamžiku bys prostě musel všechny dostat do jedné místnosti a říct si: „No tak, jak úžasné by to bylo?“
Mluvil jsi o tom, že by se toho turné mohl zúčastnit i Michael Anthony. To znamená, že ty osobně jsi byl už před nějakou dobou připravený z té kapely tak trochu odejít do důchodu.“
Málo, kromě toho, že by sis možná na jednu nebo dvě písničky odskočil na pódium, protože táta by řekl: „Musíš být na pódiu aspoň párkrát.“ „To bys měl. Pořád se mě snažil vtáhnout zpátky. Ne že bych tam nechtěl být. Hrát s tátou bylo to nejlepší, co jsem kdy udělal. Byla to moje nejoblíbenější činnost.
Měl jsi samozřejmě určité právo být ve Van Halen, ale zároveň to místo, které jsi zaujal, patřilo Michaelu Anthonymu. Měl jsi s ním o tom někdy osobní rozhovor?“
„Nikdy jsem k tomu neměl moc příležitostí. Tak nějak mělo vypadat celé to turné. A pak to nikdy nevyšlo. Moc jsem se těšil, že si s ním promluvím, a to se zatím nestalo. Těším se na příležitost, kterou budu mít v budoucnu, abych s ním mohl mluvit.
Chceš se ujistit, že to není nic zlého?
Chci říct, že si myslím, že není. Viděl jsem věci, které řekl. Vždycky to byl úžasný člověk.
Kdy jsi začal psát písničky?
Opravdu jsem se začal pokoušet psát vlastní hudbu po turné Van Halen v roce 2012. Když jsem se vrátil domů, naučil jsem se používat program Logic , a vytvořil jsem několik prvních raných demoverzí některých písní, které se nakonec dostaly na album. Tehdy jsem si řekl: „Hele, dělám hudbu, tak bych mohl zkusit, jestli dokážu napsat vlastní věci.“
Kolik písní už máš ve svém osobním archivu?“
Oh man. Na tohle jsem měl 28 písniček. Pak je tam hrstka dalších nápadů, které jsou jakoby částečně hotové. „Distance“ byl jeden z těch nápadů, který jsem se rozhodl dokončit opravdu rychle poté, co se všechno stalo.
Jak jsi našel svůj vlastní hudební styl?
To se prostě tak nějak stane v průběhu času. Chci říct, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem všechno nahrál. Bylo to takové čekání na to, až mi proces ukáže sám sebe, rozvíjení toho originálního zvuku. Na albu je spousta různých druhů příchutí.
Umíš hrát na spoustu nástrojů opravdu dobře, ale na „Distance“ jsi velmi zdrženlivý. Sloužíš té písni.
O tom je tak nějak celá moje věc s Mammoth WVH. Vždycky je to pro tu písničku. V některých písních jsou kytarová sóla, v některých ne. Je to podle toho, co si ta písnička žádá. Nikdy to není nějaký wank-off fest jen kvůli možnosti hrát šíleně.
Nahrál jsi ale někdy něco takového jen tak pro zábavu?“
Nikdy jsem se nepovažoval za shreddera, ale na albu je jedna písnička, která má zábavný breakdown, kde kytara a basa sólují a pak je tam sólo na bicí.
Co děláš, když tě napadne něco, co je hodně v duchu klasických Van Halen? Zahodíš to?
Je to v podstatě jen „Líbí se mi ten nápad, nebo ne?“. Myslím, že vlastně existoval nápad, nebo alespoň jedna melodická část písně, u které jsem si řekl: „Víš, tohle zní hodně Van Halenovsky“. A já na to: „Jo, máš pravdu.“ Asi se tomu nemůžu vyhnout. mám to v krvi.
Tvoje předchozí nahrávací zkušenost bylo hraní na basu ve Van Halen na albu A Different Truth z roku 2012. Jaká byla realita této zkušenosti?
Jo, to taky chvíli trvalo. Jedny z prvních skladeb, které jsme udělali, jen demo v 5150 , byly v roce 2009. Album vyšlo až v roce 2012. Úplně první tři skladby byly „Bullethead“, „She’s the Woman“ a píseň „Let’s Get Rockin'“, která se nakonec na albu bude jmenovat „Outta Space“. To byly první tři písničky, které jsme udělali a u kterých jsme si řekli: „Hej, myslím, že tady můžeme udělat nějakou novou sračku, tohle bude fakt super.“ A taky jsme si řekli, že to bude super. A od té doby se to prostě vyvíjelo. Chtělo to jen najít vhodného producenta, se kterým chtěl Dave pracovat, a ujistit se, že jsou všichni spokojení. O tři roky později jsme se dočkali. V táboře Van Halen nebylo nikdy snadné cokoli udělat. Všichni jsou velmi vybíraví. Takže jsem byl opravdu šťastný, že jsme to album skutečně udělali.
Jaké největší věci ses naučil o hudbě od svého táty a při hraní ve Van Halen?
Jedna z dobrých rad, kterou mi vždycky dával jeho táta, byla: „Když někdy uděláš chybu, udělej ji dvakrát, aby si lidi mysleli, že jsi ji chtěl udělat.“ A taky jsem si myslel, že je to pravda. Při hraní s Van Halen jsem neměl pocit, že bych se něco naučil. Prostě jsem to měl tak nějak v krvi. Cítil jsem, že je správné hrát s Alem a tátou. My tři jsme prostě tak nějak hudebně splynuli dohromady způsobem, který už do konce života nezažiju.
Kde v sobě vidíš svou mámu a kde svého tátu?“
Můj táta samozřejmě vládne hudební stránce mého života, to určitě. Myslím, že všechno ostatní je moje máma. Díky ní jsem dnes takový člověk, jaký jsem. Ona opravdu udělala všechno.
Vždycky jsi působil dojmem starosvětské vyzrálosti. Jako mladý teenager jsi pomohl přesvědčit svého tátu, aby šel na odvykací kúru, právě když jste se v roce 2007 poprvé chystali dát dohromady s Rothem.
Takže, to je ten důvod, proč jsem tam v té kapele vůbec byl. Bylo to všechno pro tátovo zdraví a jeho pohodu. Samozřejmě jsem chtěl, aby byl co nejzdravější, takže když se naskytla příležitost, vlastně souhlasil s tím, že půjde. Říkal: „Kurva jo, ať uděláme cokoli.“ A tak jsem se rozhodl, že pojedu. … Zažil jsem toho v životě opravdu hodně a rychle. Myslím, že to může být důvod, proč můžete mít pocit, že jsem starší, než jsem, protože jsem musel velmi rychle dozrát, abych všechno zvládl. Všechno, co se na mě na začátku mého života valilo.“
Jak se cítíš, když stojíš na pódiu jako frontman? To je něco, co jsi ještě neudělal.
Stále se s tím vyrovnávám, protože to není můj styl být středem pozornosti. Ale jsem připravený postavit se na pódium, protože i když si sám nevěřím, můj táta mi věřil, a to mi stačí.
Řekl jsi, že nemáš v nejbližší době v plánu procházet archivy svého táty a jeho kapely kvůli budoucím nahrávkám. Je ale možné, že by se toho Alex ujal sám?“
Je to něco, co bychom pravděpodobně dělali společně. Ano, vím, že k tomu jednou dojde. Slibuju, slibuju, že se to stane. Ještě ne!“
Tuhle desku jsi chtěl vydat už v roce 2018, ale odvolal jsi to, abys mohl trávit čas s tátou, když se jeho nemoc zvrtla, že?“
Zkoušel jsem s kapelou a tak. Táta nás při zkouškách sledoval.
Podařilo se ti to nějak uzavřít?“
Jakkoli to byla hrozná situace, mám pocit, že to nemohlo proběhnout hladčeji. Mohla jsem s ním strávit každou vteřinu. Celou dobu jsem ho držela za ruku. Na to, že to byla taková posraná, nejhorší chvíle v mém životě, to bylo klidné.“
Pomáhá vůbec vědomí, že se k tobě ve smutku připojily miliony dalších lidí, i když ho ve skutečnosti neznali?“
Je to dvousečná zbraň. Někdo, koho si opravdu velmi vážím, je Zelda Williamsová, dcera Robina Williamse. Mluvili jsme spolu. Oslovila mě. Byla úžasná, protože jsme teď bohužel součástí velmi exkluzivního klubu. Ale v den výročí Robinovy smrti vyjádřila své myšlenky, které mi opravdu pomohly. Říkala, že láska a podpora je sice úžasná, ale člověk si začíná připadat tak trochu jako u pomníku u cesty. Jistě, květiny jsou hezké, ale i tuna květin váží tunu. Je toho hodně na nošení. Takže i když je to nádherné, je to těžké.
Když Van Halen přišli se svým debutem, rock byl středem kultury. Teď už to tak není. Jak tě to ovlivňuje?
Rock je prostě to, co mě baví. Myslím, že nezáleží na tom, co je v popředí. Záleží na tom, co mám v srdci, co chci dělat.
Pokud ses od Rotha něco naučil, tak teď máš říct: „A já to kurva zachráním.“
OK! Pokusím se to kurva zachránit.