Vyberte si zemi

Tento článek je z
Kreace 37(3):12-15, červenec 2015
Prohlédněte si naše nejnovější digitální vydáníPředplatné

Jak archeologie obhájila podivná tvrzení Bible o králi Belšasarovi

od Keatona Halleyho

Za účasti tisíce jeho pánů na hostině, Babylonský král Belšasar oprášil zlaté poháry, které jeho předchůdce Nabukadnezar uloupil z Božího chrámu v Jeruzalémě. Belšasar a jeho hosté na večírku pili víno z posvěcených nádob „a chválili bohy ze zlata a stříbra, bronzu, železa, dřeva a kamene“ (Daniel 5,4). Tehdy se celé nebe rozprsklo:

V tu chvíli se objevily prsty lidské ruky a psaly na omítku stěny královského paláce naproti svícnu. A král viděl tu ruku, jak píše. Vtom se králova barva změnila a jeho myšlenky ho znepokojily; jeho údy se podlomily a kolena se mu podlomila. Král hlasitě zavolal, aby přivedli zaklínače, chaldejce a astrology. Král babylónským mudrcům prohlásil:

„Kdo přečte tento nápis a ukáže mi jeho výklad, bude oděn purpurem a na krku bude mít zlatý řetěz a bude třetím vládcem v království.“

„Kdo přečte tento nápis a ukáže mi jeho výklad, bude oděn purpurem a na krku bude mít zlatý řetěz a bude třetím vládcem v království.“ (Daniel 5,5-7)

Pochybnosti o Belšasarovi

Je tento příběh jen legendou, nebo Bible uchovává přesnou historii? Před lety někteří skeptici popírali, že by kdy existoval babylonský král jménem Belšasar, a tvrdili, že jeho jméno a příběh si vymyslel někdo, kdo nezná skutečné babylonské dějiny.1

Daniel v doupěti kritiků2

Vzhledem k pozoruhodným splněným proroctvím v knize Daniel se kritici dlouho snažili zpochybnit její historickou spolehlivost.3 Ačkoli Daniel žil v 6. století př. n. l., kritici chtějí datovat sepsání knihy do doby Makabejských – o čtyři století později. To jim umožňuje tvrdit, že Danielova proroctví byla ve skutečnosti napsána až po událostech, které „předpovídala“. Není tedy divu, že kritici běžně předpokládají, že Daniel obsahuje významné historické chyby, včetně tvrzení o Belšasarovi.

Konec říše

Bible představuje slavnou epizodu „nápisu na zdi“ jako událost, k níž došlo ve stejný den, kdy město Babylon, hlavní město Babylonie, padlo pod vládou krále Kýra Velikého do rukou Médo-perské říše. Daniel skutečně podal králi Belšasarovi tento výklad písma: „Bůh spočítal dny tvého království a přivedl je ke konci“ (v. 26) a „tvé království je rozděleno a dáno Médům a Peršanům“ (v. 28). Bible tvrdí, že Belšasar byl zabit „téže noci“ (v. 30) a jeho smrtí bylo babylonské království nyní ovládáno Médy a Persií.4

Všechny ostatní známé historické záznamy však kdysi nesouhlasily. Starověcí historikové jako Hérodotos, Megasthenes, Berossus a Alexandr Polyhistor, nemluvě o obrovském množství klínopisných dokumentů, svorně tvrdili, že posledním králem novobabylonské říše byl Nabonidus.5 O Belšasarovi není nikde ani zmínka kromě knihy Daniel a literatury z ní odvozené.6

© Marie-Lan Nguyen / Wikimedia Commons

Zakopané poklady

Ale když už se zdálo, že všechny důkazy hovoří proti Písmu, řada archeologických objevů ukázala, že Belšasar přece jen existoval a údaje uvedené o něm v Bibli jsou hluboce správné.

Nejprve byly v roce 1854 v Uru vykopány čtyři hliněné válce se stejnými nápisy.7 Tyto Nabonidovy válce obsahovaly Nabonidovu modlitbu k bohu měsíce za „Belšasara, nejstaršího syna – mého potomka“.8 Tím byla potvrzena Belšasarova existence – jako Nabonidova prvorozeného syna a dědice jeho trůnu.

V roce 1882 byl vydán překlad dalšího starověkého klínopisného textu, Nabonidovy kroniky. Podle tohoto dokumentu byl Nabonidus většinou nepřítomným králem a 10 let ze své 17leté vlády strávil pobytem v Témě v Arábii (725 km / 450 mil od Babylonu). Král přenechal Belšasarovi, kterého text nazývá „korunním princem“, aby se v té době staral o záležitosti v Babylonu.9 Kronika také vysvětluje, že Nabonidus byl mimo Babylon, když padl. O dva dny dříve uprchl před Peršany, když ho porazili u Sipparu, takže Belšasar byl v době dobytí Babylonu nejvyšší autoritou.

ChrisO / Wikimedia Commons

Další perská veršovaná zpráva o Nabonidovi, vydaná v roce 1924, uvádí, že když se „vydal na dlouhou cestu“, Nabonid „svěřil kralování“ „svému nejstaršímu (synovi), prvorozenému.“10 Belšasar tedy zjevně po léta fungoval v roli krále, zatímco jeho otec byl pryč.

Navíc byla na počátku 90. let 20. století nalezena řada dalších starověkých klínopisných textů, které se o Belšasarovi rovněž zmiňují, včetně tabulky z Erechu, v níž se on i jeho otec Nabonidus společně dovolávají přísahy, což naznačuje, že oba měli královskou moc.11

Měl titul

Kritici se přirozeně snaží tyto objevy bagatelizovat a poukazují na to, že Belšasar není v žádném babylonském dokumentu oficiálně označen za krále. Avšak i kdyby podle babylónských měřítek nikdy nebyl technicky vzato králem, dává smysl, aby o něm Daniel takto mluvil. Nebylo neobvyklé, že starověcí lidé označovali za krále méně než nejvyššího vládce, jako v případě Heroda Antipy, který byl pouze tetrarchou (srov. Mt 14,1.9).12 Navíc bez ohledu na svůj oficiální titul byl Belšasar v nepřítomnosti svého otce prakticky králem Babylonu.

To pozoruhodně osvětluje i drobný detail v textu – proč král Belšasar nabídl pouze třetí nejvyšší postavení v království. Protože Nabonidus zůstal naživu i po pádu Babylonu, znamená to, že Belšasar byl spíše spoluvládcem, který vládl současně se svým otcem a pod jeho vedením. Nabonidus byl tedy v pozici „číslo jedna“, zatímco Belšasar byl ve skutečnosti druhý. To vysvětluje, proč nemohl Belšasar nabídnout Danielovi druhé místo v království. Třetí místo bylo nejvyšší možnou pozicí!“

Nepřekonatelná kniha

Jestliže měli pravdu kritici, že Daniel byl napsán až stovky let po těchto událostech, je nepravděpodobné, že by autor věděl o Belšasarovi nebo o tom, že byl druhý v pořadí. Ale skutečnost, že Daniel je historicky přesný – dokonce až na to, co se kdysi zdálo být bezvýznamným detailem -, ukazuje, že Danielovo vyprávění bylo sepsáno v době blízké okolnostem, které zaznamenává. Daniel měl celou dobu pravdu, a jak ukázala archeologie, měl o Belšasarovi a jeho roli v novobabylonské říši lepší představu než kritici! To by nemělo být překvapivé. Bible je Boží slovo a vše, co učí, je pravdivé a nelze to vyvrátit – na rozdíl od teorií kritiků, které jsou ve světle nových objevů často rozmetány na kusy.

Nebukadnesar, otec Belšasara – biblický omyl?“

Pětkrát se ve vyprávění Daniela 5 mluví o Nebukadnesarovi jako o Belšasarově otci (v. 2, 11, 13, 18) a jednou je Belšasar nazván Nebukadnesarovým synem (v. 22). Z jiných pramenů je však zřejmé, že Belšasar byl synem Nabonidovým (viz hlavní text) a Nabonidus byl uzurpátor trůnu, nikoli Nebúkadnesarův příbuzný.

Kritici uvádějí tento zjevný rozpor jako biblickou chybu, ale je možné několik harmonizací. Zaprvé, ačkoli pro to neexistují přesvědčivé důkazy, někteří navrhli, že se Nabonidus mohl oženit s jednou z Nabuchodonozorových dcer, čímž se stal Belšasarem jeho vnukem.1 V biblickém užití se výrazy „otec“ a „syn“ mohou vztahovat na předky/potomky obecně, jako když Židé mluví o Abrahamovi jako o „našem otci“ (Lk 3,8) nebo když je Ježíš nazýván „synem Davidovým“ (Mt 1,1).

Jednodušší řešení však vychází ze skutečnosti, že Bible umožňuje ještě větší flexibilitu při používání těchto výrazů. Pojmy „otec“ a „syn“ lze použít o osobách, které zastávají stejný úřad, i když mezi nimi není doslovný příbuzenský vztah. Příkladem může být Elíša, jehož biologickým otcem byl Šafat (1 Kr 19,16), oslovení Eliáše „otče můj“ (2 Kr 2,12) nebo označení těch, kteří zastávají prorocký úřad, jako „synové proroků“ (2 Kr 2,15).2 Belšasar tedy mohl být jednoduše synem Nabuchodonozora v tom smyslu, že byl následníkem jeho trůnu.

1. Wiseman, D.J., Nebukadnesar and Babylon, str. 11-12, Oxford University Press, 1985.
2. Tento význam může být přítomen také v Gn 4,20-21, kde jsou jednotlivci popisováni jako otcové všech, kteří se podílejí na řemesle nebo obchodu, který vyvinuli.

.