FaithsEdit
Koncept vyššího vědomí je v náboženství všudypřítomný. Nejstarší historická zmínka je v sanskrtských hinduistických textech, upanišadách.
SchleiermacherEdit
Friedrich Schleiermacher (1768-1834) rozlišoval mezi nižším a vyšším (sebe)vědomím. Ve Schleirmacherově teologii obsahuje sebevědomí „pocit, který poukazuje na přítomnost absolutního druhého, Boha, jako aktivně nezávislého na já a jeho ‚světě'“. Pro Schleiermachera „mají všechny konkrétní projevy zbožnosti společnou podstatu, pocit závislosti na Bohu jako vnějším ‚nekonečnu'“. Pocit závislosti neboli „vědomí Boha“ je vyšší formou vědomí. Toto vědomí není „Bůh sám“, neboť Bůh by pak již nebyl „nekonečným nekonečnem, nýbrž konečným nekonečnem, pouhou projekcí vědomí“.
Pro Schleiermachera je nižší vědomí „živočišnou částí člověka“, která zahrnuje základní pocity jako hlad, žízeň, bolest a rozkoš, jakož i základní pudy a slasti, a vyšší vědomí je „tou částí lidské bytosti, která je schopna překonat živočišné pudy“, a „bodem kontaktu s Bohem“. Bunge to popisuje jako „podstatu lidského bytí“.
Když je toto vědomí přítomno, „lidé nejsou svými instinkty odcizeni Bohu“. Vztah mezi nižším a vyšším vědomím se podobá „Pavlovu boji ducha nad tělem“ neboli rozdílu mezi přirozenou a duchovní stránkou člověka.
Hnutí 19. stoletíEdit
Myšlenka „širšího já zazděného návyky ego-vědomí“ a hledání „vyššího vědomí“ se projevila v hnutích 19. století jako teosofie Nová myšlenka Křesťanská věda a transcendentalismus.
Transcendentalisté 19. století považovali celý fyzický svět za předobraz vyššího duchovního světa. Věřili, že lidé se mohou povznést nad své zvířecí instinkty, dosáhnout vyššího vědomí a podílet se na tomto duchovním světě.
Podle Blavatské, která založila teosofické hnutí,
díky oné vyšší intuici získané teosofií – neboli poznáním Boha, která přenesla mysl ze světa formy do světa beztvarého ducha, bylo člověku někdy v každém věku a v každé zemi umožněno vnímat věci ve vnitřním či neviditelném světě.
Blavatská se ve svém výkladu o teosofii odvolává na Fichteho:
Teosofie podnítila takové muže, jako byli Hegel, Fichte a Spinoza, aby se ujali práce starých řeckých filosofů a spekulovali o Jediné Podstatě – Božství, Božském Všemu vycházejícím z Božské Moudrosti – nepochopitelné, neznámé a nepojmenované.
Moderní spiritualitaEdit
V moderní populární spiritualitě si získala oblibu myšlenka „nižšího“ a „vyššího vědomí“. Podle Jamese Beverleyho je jádrem hnutí New Age.
Ken Wilber se pokusil integrovat východní a západní modely mysli pomocí pojmu „nižší“ a „vyšší vědomí“. Ve své knize Spektrum vědomí Wilber popisuje vědomí jako spektrum s běžným vědomím na jednom konci a hlubšími typy vědomí na vyšších úrovních. V pozdějších dílech popisuje vývoj vědomí jako vývoj od nižšího vědomí přes osobní vědomí k vyššímu transpersonálnímu vědomí
.