Popis
Všechny kožní svaly hlavy jsou oživovány lícním nervem (VII). Tyto svaly působí na kůži hlavy, chrupavky nosu nebo zevního ucha. Kromě své specifické funkce (ochrana oka, žvýkání atd.) se aktivně podílejí na vyjadřování pocitů a určují konkrétní fyziognomii jedince. Jsou řazeny do tří podskupin: kožní svaly lebky, kožní svaly obličeje a kožní svaly ucha.
U domácích savců jsou tyto svaly méně vyvinuté než u člověka a někdy se považují za pododdíly jednoho epikraniálního svalu (M. epicranius).
U člověka jsou spojeny širokou epikraniální aponeurózou (Galea aponeurotica, s. aponeurosis epicranialis), která pokrývá celou lebeční klenbu a jejíž okraje rozšiřují.
Kromě několika postranních trámců v blízkosti spánkové jamky (M. temporoparietalis) tvoří na každé straně dva široké a tenké svalové listy umístěné jeden na týlní jamce a druhý na čele. Tyto dva útvary jsou v N.A. považovány za dvě hlavy (venter occipitalis, venter frontalis) jediného okcipitofrontálního svalu (M. occipitofrontalis), které se apozicí epikraniální aponeurzy staly digastrickými. Tato představa je ve srovnávané anatomii stěží udržitelná a je lépe ji popsat jako týlní sval (M. occipitalis) nasazený na horní zakřivenou linii týlní kosti a čelní sval (M. frontalis) připojený na čelní kost, nad obočím.
U masožravců jsou přítomny oba svaly; u psů jsou slabé, ale u koček silné.
U kopytníků týlní sval chybí.
U Králíků je tento sval velmi široký, táhne se od interaurikulární oblasti až ke kořeni nosu; je však tak tenký, lehký a přiléhá ke kůži, že si ho často nevšimneme.
Kutánní svaly lebky získávají motorickou inervaci z lícního nervu (VII); týlní z kaudální ušní větve a čelní z aurikulopalpebrální větve.
Tato definice zahrnuje text z knihy „Anatomie comparée des mammifère domestiques“ – 5. vydání – Robert Barone – Vigot.