Před 12 lety byly vydány původní hry Pokémon Ruby a Sapphire. O rok později vyšla hra Emerald s aktualizovaným příběhem. Tyto hry byly ve své době přelomové a osobně je mám ze série stále nejraději. Především to byly první pokémoní hry vytvořené pro formát GameBoy Advance a první, které se objevily na GameBoy Advance SP (což je podle mého skromného názoru stále nejlepší mobilní herní zařízení, jaké kdy bylo vyrobeno – nezničitelné, podsvícené, dostatečně malé, aby se vešlo do kapsy, první otočná konzole, velká výdrž baterie, stereofonní zvuk, sytější barvy atd.) Ruby a Sapphire plně využívaly výhod výkonnějšího SP s rozmanitějšími bojovými animacemi, sytějšími a jasnějšími barvami a větším počtem Pokémonů než kdykoli předtím.
V Ruby, Sapphire a Emerald (RSE) byly první skutečné aktualizace grafiky. Jistě, Gold a Silver a Crystal nabízely širší škálu barev než příslušné stejnojmenné odstíny Blue a Red, ale většina světa byla tvořena stejnými nevýraznými stavebními šablonami, od doslova budov až po trávu a stromy. V RSE však skutečně dostáváme řadu nových vizuálních vylepšení, od ještě vyšší trávy (která dokonce zahrnuje novou fyziku – nelze po ní jezdit na kole) přes různé stromy až po novou architekturu budov. Za zmínku stojí zejména sídlo společnosti Devon Corporation. Použití krásného kamene a gotických oblouků dává pocit bohatství a postavení a napomáhá dějové linii, kdy vás generální ředitel posílá na různé pochůzky a slibuje odměnu. Grandiózní vzhled společnosti naznačuje, že odměna skutečně něco stojí, a motivuje vás ke splnění úkolu. To je příjemný zlom oproti zdánlivě náhodným pochůzkám, které jste plnili v předchozích hrách a které zdánlivě neměly žádnou souvislost s dějem.
To není ojedinělé u korporace Devon ani u grafiky hry – v celé hře hrají vedlejší mise a tělocvičny větší roli ve skutečném ději než v předchozích hrách, kde se zdálo, že je zde málo směru a dějové relevance. Dříve se zdálo, že příběhová linie je vedlejší, sekundární ve srovnání s vaším hledáním odznaků do tělocvičny. V RSE se tyto dvě věci prolínají. Nemůžete postoupit v příběhové linii a vyzvat posledního z osmi vůdců tělocvičen, Wallace, dokud nedokončíte příběhovou linii, což je opodstatněné, nikoli svévolné, protože právě Wallaceovo město je centrem doslova bouře, která se strhne ve třetím aktu příběhové linie, a vůdci tělocvičen jsou v podstatě de facto starosty svých měst. Steven, neohrožený a zjevně mocný trenér, s nímž několikrát přijdete do styku, působí jako jakýsi mentor a protipól hlavní postavy – vás. Ze Stevena se nakonec vyklube šampion elitní čtyřky a vy dostanete šanci se s ním utkat v závěrečné realizaci úspěchu ve své snaze být nejlepší, jako nikdy nikdo.
To vše je poměrně povrchní a povrchní analýza. Tato hra však sahá hlouběji. To, co mě na této hře nepřestává fascinovat a co ji drží na mém seznamu pěti nejlepších her (spolu s Bioshock Infinite, MarioKart Double Dash, sérií Forza a Assassin’s Creed: Black Flag), je její společenský komentář v podobě herních padouchů: Týmy Aqua a Magma. Poprvé v sérii Pokémon se dočkáme jiného týmu než klasického Team Rocket. Unikátní na RSE je, že jde o dva týmy a oba se objevují ve všech třech hrách. Ve hře Ruby vám tým Aqua pomůže postavit se pokusům týmu Magma o zvětšení pevniny zvýšením sopečné činnosti, kdežto ve hře Sapphire se spojíte s týmem Magma, abyste zastavili plány týmu Aqua na rozšíření oceánů.
To se zdá být u hry Pokémon – špatně organizovaný a špatně organizovaný tým, který dělá obecně špatné věci – celkem běžné. Tím však podobnost končí. V RSE nejsou týmy Aqua a Magma poháněny chamtivostí a touhou ovládat Pokémony kvůli materiálnímu zisku jako tým Rocket, ale ideologií. Každý z nich má propagandu, které skutečně věří. Magma tvrdí, že půda je nezbytná pro život a její větší množství by znamenalo více prostoru pro lidi a Pokémony – v podstatě Hitlerův argument pro lebensraum neboli životní prostor. Aqua tvrdí, že voda je pro život nezbytná a že z ní všichni pocházíme a že větší oceány by vytvořily bohatší rozmanitost života v regionu Hoenn. Tento ideologický rozkol je obzvlášť pikantní ve hře Emerald, kde nestojíte na straně žádného z týmů a místo toho působíte jako třetí strana, morálně neutrální arbitr, který postupně brání každému z týmů v dosažení jejich extrémistických ideologických cílů.
Týmy slouží jako paralela k politice: dva znepřátelené týmy, které tvrdí v podstatě totéž, oba touží po tom nejlepším pro lidstvo, ale mají opačné názory na to, jak dosáhnout společného cíle. Odmítají si připustit, že jsou si vůbec podobné, a používají útoky ad hominem, aby druhou stranu rozcupovali.
Zní vám to povědomě? Dokonce i barvy týmů – červená a modrá – evokují srovnání s naším politickým systémem. S tím, jak se v naší společnosti stále více prohlubují a zakořeňují rozpory v Kongresu, se lekce Rubínu, Safíru a Smaragdu zdají být stále aktuálnější. Nemůžeme být nadále tak zaslepeni rozdíly, abychom neviděli, že všichni nakonec chceme totéž. Musíme si vzít poučení z Pokémonů a spolupracovat, abychom se zachránili. Týmová práce, důvěra a tvrdá práce – to jsou lekce, které si z Pokémonů bereme. Zní to kuriózně a naivně, ale možná je to přesně to, co v dnešním cynickém světě potřebujeme – malou dávku nevinnosti a důvěry v lidskost s otevřenýma očima.