Koncem mé vysokoškolské kariéry se „přírodní“ stalo věcí. Všude, kam jsem se obrátila, se barevné ženy zříkaly své lásky k relaxátorům (některými označovaným jako krémový crack) a přijímaly své přirozené kadeře a kudrlinky. V té době jsem se nemohla smířit s myšlenkou, že bych se měla obejít bez relaxátoru, ale během několika krátkých let jsem změnila názor a rozhodla se, že to s přirozeností zkusím.
Psal se rok 2014, když jsem se poprvé pokusila přejít z relaxovaných vlasů na přírodní. V Atlantě jsem byla už rok, a i když jsem si nebyla úplně jistá, co mě vede k tomu, že chci být přírodní, byla jsem ochotná zjistit, co je to za humbuk. Rychle jsem však zjistila, že k přírodnímu účesu bude potřeba víc než jen to, abych to chtěla udělat – bude to vyžadovat skutečné odhodlání a životní změny.
Přibližně dva měsíce po začátku mého přechodného období byla moje cesta k přírodnímu účesu zcela vykolejena během schůzky na obědě s maminkou mého tehdejšího přítele. Neudělala jsem si žádný průzkum o tom, jak přejít, takže jsem stále používala všechny produkty, které jsem léta používala na své rovné vlasy. Navíc jsem téměř každý den používala žehličku na vlasy ve snaze, aby mé kudrnaté kořínky vypadaly rovně. Kvůli vlhkosti v Atlantě to však bylo téměř nemožné, takže se mi vlasy hned, jak jsem vyšla ven, zase zacuchaly.
Při obědě se mi pořád dívala na vlasy. Řekla jsem jí, že jsem v přechodném období, a ona roztomile odpověděla: „Obvykle máš vlasy pěkně upravené, tak jsem si myslela, že se něco děje.“ Řekla jsem jí, že jsem v přechodném období. I když jsem věděla, že svou poznámkou nemyslela nic špatného, přimělo mě to k myšlence, že přírodní účes není nic pro mě. Následující víkend jsem si nechala od kamarádky udělat relaxaci vlasů.
Můj druhý pokus o přirozenost byl trochu jiný. Poté, co jsem si prošla rozchodem a depresí, jsem udělala to, co dělá mnoho žen – změnila jsem něco na svých vlasech. V únoru 2015 jsem šla do kadeřnictví s uvolněnými, po ramena dlouhými vlasy a vyšla jsem s pixie sestřihem. Můj kadeřník mě přesvědčil, abych znovu zahájila přechodné období. Řekl mi, že mi uvolní pouze boky krátkého střihu (protože jsem se nemohla plně zavázat k tomu, že se vzdám relaxátoru), ale horní část ponechá přirozenou. Ostříhal mě tak dokonale, že jsem byla ochotná vyzkoušet cokoli, co mi navrhl. A rok to fungovalo. Svůj střih jsem milovala. Nakonec jsem ale chtěla změnu. A tak jsem se rozhodla, že si chci nechat vlasy znovu narůst.
Tentokrát – potřetí a naposledy – jsem se skutečně dopracovala k celé hlavě přírodních vlasů. Ale zpočátku mě to odrazovalo.
Můj bratranec byl první člověk, kterému jsem řekla, že zvažuji, že si nechám narůst přírodní vlasy. Její reakce byla neskutečná. „Přírodní? Nemáš dost dobré vlasy na to, aby ses pokoušela o přírodní,“ řekla mi. Kromě toho, že mě její reakce překvapila, mě i trochu naštvala. Proč si lidé myslí, že je v pořádku používat termín „dobré vlasy“? Co to vůbec jsou „dobré vlasy“? Jsou rovné vlasy „dobré vlasy“? Nebo velké skákavé kudrliny? „Dobré vlasy“ jsou pro mě zdravé vlasy. Jsou takové, jaké si je uděláte. I když jsem se opět setkala s nesouhlasem, rozhodla jsem se jít za tím, co jsem chtěla.
Na začátek přechodného období jsem se rozhodla pořídit si ochranný účes, zatímco jsem si dělala další průzkum. Chtěla jsem si pořídit produkty, které byly určeny pro mé vlasy, a mít v zásobě různé styly, abych se nevrátila k relaxaci. Zpočátku mi ochranný styling (pro mě hlavně box copánky) rozhodně pomohl, abych se nevrátila k relaxátoru. Když jsem se však rozhodla dát si od copánků pauzu, tehdy jsem narazila na problémy.
Ačkoli jsem odebírala všechny kanály o přírodních vlasech na YouTube a nechala si radit od svých přírodních kamarádek, jakmile přišel čas vyzkoušet některé styly na vlastní pěst, nic se mi nedařilo. Neuměla jsem si natočit vlasy, abych se zachránila, trvalá na vlasy mi slepila už tak krátké vlasy ke kůži na hlavě a pokus o bantu uzly mě poznamenal tak hluboce, že jsem ho už léta nezkoušela. Měla jsem doslova pocit, že jsem jediná, kdo se nedokáže vyrovnat s přírodními vlasy. I přes všechna videa na YouTube a blogy, které jsem četla, to prostě nešlo. Moje sebevědomí bylo opravdu na dně a já byla na bodu mrazu.
Teprve když mi moje kamarádka, která mi dělala dvojnásobnou kadeřnici, vyprávěla svůj příběh o přechodu, konečně jsem uvěřila, že u přírodních vlasů vydržím. Jednou z nejlepších rad, které mi o této cestě dala, bylo, že „co funguje u jednoho, pravděpodobně nebude fungovat u tebe“. Naučila mě, že klíčem k úspěchu je věnovat čas poznávání, učení a reakcím podle individuálního typu vlasů. To, že si vaše vlasy jeden měsíc oblíbí hydratační krém, ještě neznamená, že si ho oblíbí vždycky. Přirozený styl vyžaduje praxi, trpělivost, odhodlání a péči. Musíte být ochotná nechat své vlasy, aby vás učily, a být v pohodě s pokusy a omyly.“
V posledním roce a půl jsem stále měla chvíle, kdy jsem uvažovala o návratu k relaxovaným vlasům, ale pak jsem si vzpomněla na ten rozhovor. Přechod na přirozené vlasy mi pomohl vidět se v jiném světle. Pomohlo mi to uvědomit si, že ať nosím vlasy jakkoli, jsem krásná. Moje sebevědomí, které v posledních letech nebylo nejlepší, se ocitlo opět na vzestupné cestě, protože jsem teď nacházela způsoby, jak se mít ráda, i když mi lidé, kteří nebyli zvyklí na to, že nosím přirozené vlasy, dávali najevo, že to tak nemá být. Není nic špatného na tom chtít být sama sebou – i když to není to, kým jste tak dlouho byli.
Pro ty, kdo přemýšlejí o přirozeném účesu nebo se o něj už někdy pokoušeli, vím, jak těžké může být chtít přejít, ale prostě to nezvládnout. Popravdě řečeno, stále se snažím přijít na to, co na mé vlasy funguje a co ne. Je to nekonečný proces. Ale je tu naděje, tak to nevzdávejte. A pokud potřebujete trochu poradit, kde začít, tady je 11 produktů, které mi pomohly konečně poznat a zvládnout své přírodní vlasy.