Z trosek „Velké prachové bouře“ z roku 1935 – která zdecimovala oklahomské panhandle, části Texasu, Arizony a další zemědělské oblasti na Velkých pláních a zahájila pomalý masový exodus do úrodnější půdy Kalifornie – se vynořili někteří z významných amerických umělců.
Jedním z nich byl spisovatel John Steinbeck, nositel Nobelovy ceny, který se narodil v roce 1902 v kalifornském Salinas a jehož brilantní vylíčení migrace v románu „Hrozny hněvu“ dodnes ovlivňuje naše chápání chudoby a zoufalství.
Dalším umělcem, jehož narozeniny slavíme 14. července, byl Woodrow Wilson Guthrie. Je známější jako Woody Guthrie a narodil se v roce 1912 ve městě Okemah ve státě Oklahoma. Tento folkový zpěvák, aktivista a písničkář nahrával jedno album za druhým s oblíbenými a společensky důležitými písněmi, včetně písně „This Land is Your Land“ (v níž původně každý verš končil slovy „God Blessed America for You and Me“ (Bůh požehnal Americe pro tebe a pro mě), což byla reakce na hyperpatriotickou melodii Irvinga Berlina „God Bless America“ (Bůh žehnej Americe), kterou zpívala Kate Smithová.
Guthrie také napsal nádhernou sérii písní, kterou nazval „The Dust Bowl Ballads“ a která zahrnovala „Do Re Mi“ (píseň o zkušenostech migrantů z Dust Bowl, často známých jako „Okies“, se slavným refrénem: „Oh if you ain’t got the do re mi, folks, you ain’t got the do re mi…“ – „Když nemáte do re mi, lidi, nemáte do re mi…“).“), „Tom Joad“ (inspirovaná hlavní postavou Steinbeckova románu „Hrozny hněvu“) a „Pretty Boy Floyd“ (píseň oslavující slavného gangstera a některé jeho kriminální činy v Oklahomě).
Steinbeck a Guthrie se dobře znali; Guthrie pojmenoval jednoho ze svých synů Joady podle spisovatelova hlavního hrdiny. V roce 1943 Guthrie dokonce napsal částečně beletrizovanou „poloautobiografii“ s názvem „Bound for Glory“, kterou mnozí silou srovnávají se Steinbeckovými „Hrozny hněvu“. (Později byla v roce 1976 zfilmována s Keithem Carradinem v hlavní roli.)
Podle měřítek téměř všech, včetně jeho vlastních, trpěl Guthrie po většinu svého dospělého života aktivním alkoholismem. Dostal však další ránu – zdědil Huntingtonovu chorobu (HD), a to po své matce Noře Belle Guthrie.
HD je především autozomálně dominantní genetické onemocnění, což znamená, že dítě má padesátiprocentní šanci, že zdědí dominantní znak, a tedy i nemoc po postiženém rodiči. Ve vzácných případech může být HD způsobena novou mutací. U většiny pacientů s Huntingtonovou chorobou se zjevné příznaky objeví až mezi 30. a 50. rokem života. HD spouští produkci abnormálního proteinu, který ničí mozkové buňky, což vede k vážným poruchám nálady, následovaným nekoordinovanými a mimovolními pohyby těla (známými jako chorea), poruchami rovnováhy, psychotickými zlomy, demencí a smrtí, a to zhruba 15 až 20 let po stanovení první diagnózy.
Tato strašlivá nemoc byla poprvé popsána v článku nazvaném „On Chorea“, který vyšel 13. dubna 1872 v časopise Philadelphia Medical and Surgical Reporter. Napsal jej George Huntington, americký lékař, který v době, kdy svůj článek předložil Meigsově a Masonově lékařské akademii se sídlem v Middleportu ve státě Ohio, vykonával praxi v Ohiu. Zaslouží si krátkou citaci z jeho pozoruhodné eseje:
„Dědičná chorea, jak ji budu nazývat, se omezuje na určité a naštěstí málo početné rodiny a přenáší se na ně jako dědictví z generací dávno v minulosti. Ti, v jejichž žilách se zárodky této nemoci vyskytují, o ní mluví s jakousi hrůzou a vůbec se o ní nezmiňují jinak než z krajní nutnosti, když se o ní mluví jako o „té poruše“. Obecně ji provázejí všechny příznaky běžné chorey, jen ve zhoršené míře, sotva se projeví až v dospělosti nebo ve středním věku, a pak nastupuje postupně, ale jistě, postupně se zvětšuje a často zabere léta svého vývoje, dokud se z nešťastného postiženého nestane jen třesoucí se troska jeho dřívějšího já….U této nemoci jsou tři výrazné zvláštnosti: 1) Dědičnost. 2) Sklon k šílenství a sebevraždě. 3) Projevuje se jako závažná choroba až v dospělosti.“
V roce 1908 velký lékař Johnse Hopkinse William Osler ocenil Huntingtonovu práci nadšenou recenzí: „V dějinách medicíny existuje jen málo případů, kdy byla nemoc popsána přesněji, názorněji nebo stručněji.“
Chronický alkoholismus sám o sobě může způsobit řadu neurologických a kognitivních problémů a může přilít hodně oleje do ohně, kterým je HD. V důsledku toho, když se u Guthrieho koncem 40. let 20. století začaly projevovat klasické příznaky HD, on i jeho lékaři sváděli jeho zdravotní problémy na alkohol. Ke zmatku přispěla i skutečnost, že ještě v polovině 20. století byla HD vzácnou a obtížně diagnostikovatelnou nemocí.
V roce 1952 byl Woody umístěn do Brooklynské státní nemocnice a jeho lékaři řekli jeho ženě Marjorie, aby se s ním rozvedla a vzala si do péče jeho děti kvůli Woodyho zuřivé paranoie a občasným násilným činům vůči členům rodiny. Navzdory rozvodu zůstala Woodymu po zbytek života nablízku a dohlížela na všechny jeho složité zdravotní potřeby. Když byl v září 1952 propuštěn, napsal Woody svému příteli Petu Seegerovi, že trpí „duševní chorobou, kterou měla moje matka, Huntingtonovou choreou“, a že „chorea mě udržuje stejně malátného a o dost levnějšího. Teď se cítím tisíckrát milionkrát lépe, když jsem starý suchopárný anonymní alkoholik.“
V následujícím roce 1953 začala FBI J. Edgara Hoovera vyslýchat jeho lékaře. Guthrieho sledovali již několik let kvůli jeho pověstným vazbám na Komunistickou stranu Ameriky. Agenti FBI požadovali, aby Guthrieho lékaři porušili mlčenlivost o pacientech, aby federální vláda mohla podrobněji sledovat zdravotní stav folkového zpěváka, a přidali tak další „důvod“, proč ho klasifikovat jako potenciální bezpečnostní riziko.
V roce 1965 už Guthrie nebyl schopen mluvit a s Marjorie komunikoval pouze tak, že mával rukou na kartičkách, které mu vyrobila a na kterých stálo „ne“ a „ano“. Příliš brzy nedokázal ani to, ale zdálo se, že cíleně mrká očima, když Marjorie vstoupila do místnosti.
Woody zemřel ve věku 55 let 3. října 1967 ve státní nemocnici Creedmoor v Queensu ve státě New York. Téhož roku Marjorie založila Výbor pro boj s Huntingtonovou chorobou (Committee to Combat Huntington Disease, CCHD), který nabízel péči a informace postiženým rodinám a shromažďoval finanční prostředky na objevné výzkumy a léčbu. Po celá léta lobbovala u státních zákonodárců a v Kongresu USA, aby vyčlenili více peněz na výzkum této strašlivé nemoci. Jen několik měsíců po Marjoriině smrti, v roce 1983, vědci objevili gen způsobující HD, známý jako HTT, na krátkém raménku 4. chromozomu. HD způsobuje abnormální a mnohonásobné (36 a více) opakování nestabilní sekvence cytosin-denosin-guanin v genu HTT, který kóduje cytoplazmatický protein známý jako huntingtin.
Díky jeho pozoruhodnému dílu, nádherným písním a hledačské próze zůstává odkaz Woodyho Guthrieho živý a stále roste. Jeho hudební vliv inspiroval řadu písničkářů naší doby, včetně Bruce Springsteena a snad nejznámějšího nositele Nobelovy ceny Boba Dylana.
Dlouho poté, co zpíval své hymny pro každého člověka, je Woodyho odkaz živý také v organizaci založené na jeho počest, která se nyní nazývá Huntington’s Disease Society of America a která pokračuje ve své důležité práci v této zemi a v podobných skupinách po celém světě.