„Řeknu vám speciální modlitbu, která vám zaručeně zajistí manžela. Stačí 1 000 rupií. Dobře, dva tisíce, pokud chceš i děti.“ Vmáčknutá uprostřed tlačenice věřících, žen v plamenně oranžových a paví modrých sárí a mužů v lesklých bílých košilích, v maličké vnitřní svatyni chrámu, která byla teplejší než Satanovo podpaží, se zdálo, že je vhodná chvíle vzdálit se od kněze, který se mi snaží vyprázdnit peněženku. Ale zatímco já jsem možná utekl z kalkatského chrámu údajně zasvěceného uctívání Kálí, divoké hinduistické bohyně zkázy, v příštím roce bude do Indie každoročně utíkat 750 000 Britů (1,2 % populace).
Jak se dny zkracují a naše nálada se stává stejně pochmurnou jako počasí, mnoho z těchto výletů bude mít podobu pupkatých jógových pobytů nebo lázeňské dovolené. Honba za štěstím je silnější než kdy jindy a nyní se zdá, že i evropští politici berou naši psychickou pohodu vážně. V loňském roce britský premiér David Cameron i francouzský prezident Nicolas Sarkozy prohlásili, že chtějí měřit štěstí ve své zemi.
Hledání vnitřního klidu ve světě, kde se zdá, že Země i ekonomika se řítí do apokalyptického kolapsu, je pochopitelné a hledání tohoto klidu jinde se zdá být jasnou odpovědí.
Indie je již dlouho snem reklamních agentů, jejíž duchovní značka je pevně zakotvena v globálním povědomí. Tento mýtus však nejenže redukuje složitou a schopnou zemi na obří lázně s levným jídlem, ale ztrácejí na něm i lidé, kteří tam cestují za spásou. Je na čase uvést věci na pravou míru a prozradit vám tajemství: Indové nejsou o nic duchovnější než kdokoli jiný.
To, že náboženství se v Indii ne vždy rovná duchovnosti, je zřejmé už dlouho. Indie má příšerný talent pro zločiny páchané ve jménu náboženství a staletí trvající salva útoků a protiútoků mezi hinduisty a muslimy se stále odehrává stále pochmurnějšími způsoby, ať už jde o vyhazování vlaků do povětří nebo střílení lidí na veřejnosti.
Když kdysi byly starobylé chrámy v zemi nádherně vytesanými kamennými stavbami určenými ke klidnému rozjímání, nové chrámy jsou často ohavnými mramorovými a zlatými obludami, které připomínají obří nákupní komplexy – což se možná hodí pro zemi, která se stále více klaní na oltáři komerce.
Nahá ekonomická chamtivost národa není vidět jen v dolarech, které se lesknou v očích zkorumpovaných politiků. Projevuje se ve stále drzejším chování středních a vyšších vrstev ve velkých městech, jako je Dillí a Bombaj, které se zoufale snaží předstihnout jedna druhou v počtu aut, kterými jezdí, ve značkovém oblečení, které nosí, a v pití drahých koktejlů. Jakákoli kritika tohoto stále dekadentnějšího životního stylu se vždy odvolává na únavný argument, že Indové by měli mít možnost užívat si radostí kapitalismu stejně jako lidé na Západě. Samozřejmě, že Indové mají stejné právo na základní věci (čistá tekoucí voda, spolehlivá elektřina) a luxus (kvalitní oblečení, elektronika a auta) jako kdokoli jiný na světě. Ale představa, že pozdější příchod k ekonomické prosperitě znamená, že Indové mají právo dál hltat zdroje planety, je naprosto šílená, zejména vzhledem k tomu, co dnes víme o globálním oteplování. Když už nic jiného, je toto delirické utrácení v zemi, kde žije neuvěřitelná půlmiliarda lidí za méně než dolar denně, dost nechutné.
Nyní se strašlivě potvrzuje skutečnost, že za peníze si štěstí nekoupíte, a vše nasvědčuje tomu, že Indové stále více hledají způsoby, jak sami najít vnitřní klid.
Ti, kdo se tomu všemu opravdu smějí, jsou ti, kdo prodávají vstupenku do patentované indické značky nirvány, a Indové na tento vůz také naskočili. Jóga sice už dávno vyždímala velkou část své spirituality, ale to nezabránilo tomu, aby se po Indii objevily nové superluxusní lázně. Lázně Ananda v himálajských horách, které si údajně oblíbily Kate Mossová a Sadie Frostová, tyto známé duchovní maniačky, mají na svých webových stránkách toto:
„Ve starověké Indii byl celostní život způsobem života. Lidé ze své podstaty chápali rovnováhu přírody, cesty vesmíru a to, jak živly ovlivňují nejen jejich fyzické zdraví, ale i duševní pohodu… Aby hledali harmonii, znovu se vyrovnali, splynuli se svým okolím, byli Indové známí tím, že se ‚stahovali‘ do klidu a ticha hor… do ticha kopců a přirozeného toku řek.“
Kde proboha ti Indové jsou? Jistě, někteří navštěvují horské stanice v zemi, ale většina Indů, kdyby vám řekla, že se chystáte na horskou túru, by se zasmála a zeptala by se: „Proč?“
Shreyas, na oko drahé lázně poblíž Bangalore, se popisují jako „místo, kde můžete přijít do kontaktu s bohatou a živou indickou duchovní tradicí, která nás povzbuzuje k hledání smyslu a účelu naší existence pohledem do hlubin naší duše“.
Tato holistická snůška možná dočasně uklidní duše návštěvníků, ale určitě by bylo lepší, kdyby se lidé snažili najít smysl blíže k domovu? Mnozí Indové jsou bezpochyby duchovní lidé, kteří se snaží být dobrými lidmi a dávat těm méně šťastným. Existují také stovky chrámů, které jsou na rozdíl od toho v Kalkatě svatyněmi klidu, které dokáže ocenit i agnostik jako já. Co by však mělo být oslnivě zřejmé, je to, že lidé všude, věřící i nevěřící, jsou schopni duchovnosti stejně jako kdokoli jiný. Indové nemají tajemství vnitřního klidu. Ani žádná jiná národnost, když na to přijde. Stejně jako u většiny věcí je odpověď mnohem blíže domovu, než si myslíme. Jedna z hinduistických manter, kterou poznáte, pokud jste někdy byli na hodině jógy, zní „om, šanti, om“, což ve volném překladu znamená „všude mír“. Amen.
{{vlevo nahoře}}
{{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{{vpravo dole}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.