Analýza údajů ze studie National Lung Screening Trial (NLST) zjistila, že více než 18 % všech případů rakoviny plic zjištěných při screeningu pomocí nízkodávkové počítačové tomografie je indolentních, přičemž u některých podtypů rakoviny je tento podíl ještě vyšší. I přes tuto zřejmě potenciální škodlivost spojenou se screeningem americká Pracovní skupina pro preventivní služby nedávno schválila screeningový program pro vysoce rizikové osoby.
Nová studie, kterou vedl doktor Edward F. Patz Jr. z Duke University Medical Center v Durhamu v Severní Karolíně, byla publikována v prosinci v časopise JAMA Internal Medicine. Analýza zahrnovala výsledky studie NLST zahrnující 53 452 osob s nejméně 30 krabičkami cigaret v minulosti. Bylo zjištěno, že mezi 1 089 případy rakoviny plic zjištěnými v rameni NLST s nízkou dávkou CT byla pravděpodobnost nadměrné diagnózy 18,5 %.
Konkrétně mezi případy nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) byla pravděpodobnost nadměrné diagnózy 22,5 %. Nejvýraznější byla pravděpodobnost nadměrné diagnózy bronchoalveolárního karcinomu plic, která činila 78,9 %. Původní analýza NLST, která zjistila 20% snížení úmrtnosti na rakovinu plic při screeningu pomocí nízkodávkového CT oproti rentgenovému vyšetření hrudníku, určila, že je třeba vyšetřit 320 pacientů, aby se zabránilo jednomu úmrtí na rakovinu; tato analýza ukázala, že mezi těmito 320 vyšetřenými, aby se zabránilo jednomu úmrtí, by muselo být 1,38 případů naddiagnózy.
Naddiagnóza, která v podstatě znamená, že rakovina zjištěná při screeningu je tak pomalu rostoucí, že by léčba pravděpodobně nebyla nutná, představuje významnou škodu, kterou je třeba zahrnout do analýz nákladů a přínosů screeningových programů. V nedávných doporučeních USPSTF pro takový program pracovní skupina upozornila na extrémně vysokou míru falešně pozitivních nálezů u nízkodávkového CT – více než 95 % – ale navrhla, že pouze 10 až 12 % rakovin zjištěných při screeningu je naddiagnostikováno.
Nedolentní nádor zjištěný při nízkodávkovém CT screeningu by mohl vést k invazivní a toxické léčbě, která by jinak nebyla nutná, vzhledem k tomu, že indolentní případy v podstatě nelze na první pohled odlišit od ostatních. A i kdyby byly vyvinuty metody, které by tento problém odstranily, vysvětlit pacientovi, že případ rakoviny plic nevyžaduje léčbu, představuje pro lékaře nesmírně obtížný problém.
Autoři nové studie poznamenali, že tento konkrétní model zahrnuje pouze tři roční screeningová vyšetření a celkem asi 7 let sledování. „Proto je třeba s odhady skutečné nadměrné diagnózy, které vycházejí ze scénářů celoživotního sledování, zacházet opatrně,“ napsali. „V budoucnu, jakmile budou k dispozici lepší biomarkery a zobrazovací techniky, které umožní předpovědět, kteří jedinci s diagnózou rakoviny plic budou mít více či méně agresivní onemocnění, bude možné optimalizovat možnosti léčby a program masového screeningu se může stát cennějším.“