Slabikář, soubor písemných symbolů používaných k vyjádření slabik slov určitého jazyka. Mezi písemné systémy, které zcela nebo částečně používají slabikáře, patří japonština, čerokézština, starověké krétské písmo (lineární A a lineární B) a různé indické a klínopisné písemné systémy. Některé slabikáře obsahují samostatné symboly pro každou možnou slabiku, která se v jazyce může vyskytnout; jiné používají systém souhláskových symbolů, které zahrnují neodmyslitelnou samohlásku. V prvním typu slabikáře budou například existovat samostatné symboly pro hlásky ka, ke, ki, ko a ku; zatímco v druhém typu slabikáře může být symbol pro ka spárován se symbolem pro samohlásku e, aby reprezentoval ke, ale bude stát samostatně, když bude reprezentovat ka. Jiné typy slabikářů kombinují slabičné symboly, aby reprezentovaly slabiky, pro které neexistuje jeden symbol; v takových systémech mohou například existovat symboly pro ka, ke, ki atd., ale žádné symboly pro kan, ken, kin atd. Slabiky tohoto posledního typu mohou být v takovém systému reprezentovány kombinací symbolu pro ka se symbolem pro an, čímž vznikne kan (ka-an), symbolu pro ke se symbolem pro en, čímž vznikne ken (ke-en) atd.
Ačkoli jsou slabičné systémy psaní velkým zlepšením oproti logografickým a smíšeným foneticko-logografickým systémům psaní (které mohou vyžadovat tisíce odlišných symbolů), jsou stále mnohem objemnější než abecední systémy psaní, které redukují počet znaků (písmen) na minimální počet potřebný pro reprezentaci zvuků jazyka.