1979-1982Edit
Ozzy Osbourne byl 27. dubna 1979 propuštěn ze skupiny Black Sabbath, především kvůli problémům s alkoholem a drogami. Zpěvák následně zkoušel s řadou hudebníků ve snaze vytvořit vlastní kapelu, mezi nimiž byli kytaristé Gary Moore z Thin Lizzy a George Lynch z Dokken, baskytarista Dana Strum a bubeníci Dixie Lee z Lone Star a Dave Potts z Praying Mantis. V listopadu 1979 se ustálil na sestavě superskupiny, do níž patřili bývalý kytarista Quiet Riot Randy Rhoads, bývalý baskytarista a doprovodný zpěvák Rainbow Bob Daisley a bývalý bubeník Uriah Heep Lee Kerslake.
Nová skupina vydala v září 1980 debutové album Blizzard of Ozz, na němž se klávesovými nástroji podílel také Don Airey. Na propagačním turné k albu se této role zhostil Lindsay Bridgwater. Po natočení alba Diary of a Madman, na kterém hrál Johnny Cook na nepřiznané klávesy, byli Daisley i Kerslake propuštěni; Osbourne vinil z propuštění dvojice tvůrčí neshody, zatímco jeho manželka Sharon se odvolávala na finanční spory. Nahradili je Rudy Sarzo (bývalý člen Quiet Riot s Rhoadsem), respektive Tommy Aldridge, kteří byli oba uvedeni na obalu alba Diary of a Madman, přestože na něm nehráli. Po skončení koncertního cyklu Blizzard of Ozz vyšlo v listopadu 1981 album Diary of a Madman.
V prosinci začalo turné Diary of a Madman Tour, na němž místo Bridgwatera hrál na klávesy Don Airey. Dne 19. března 1982 však turné náhle skončilo, když Rhoads zahynul při leteckém neštěstí v Leesburgu na Floridě. K nehodě došlo, když si řidič tourbusu Andrew Aycock vyjel s letadlem na projížďku a opakovaně prolétl těsně kolem autobusu, nakonec ho nařízl a narazil do budovy. Po dvoutýdenní přestávce byl jako náhrada za Rhoadse vybrán Sarzův bratr Robert, ačkoli Osbourneovo vydavatelství Jet Records již dříve přislíbilo tuto pozici Bernie Tormému, který se následně připojil.
Tormé debutoval se skupinou 1. dubna 1982 v Bethlehemu v Pensylvánii. Po pouhých sedmi koncertech však opět odešel, částečně proto, aby se mohl věnovat své sólové kariéře, ale také kvůli „strašné … špatné atmosféře“, která panovala po Rhoadsově smrti. Dne 13. dubna vystřídal Tormého kytarista Night Ranger Brad Gillis, který zůstal po zbytek turné. Osbourne byl smluvně zavázán CBS Records vydat do konce roku živé album, které vyšlo v podobě Speak of the Devil, kolekce coververzí Black Sabbath. Po skončení turné v září Sarzo Osbourneovu kapelu opustil.
1982-1992Edit
Při první části turné Speak of the Devil Tour v prosinci 1982 Osbourne a jeho kapela vystupovali s baskytaristou UFO Petem Wayem. Poté, co Gillis odešel a vrátil se k Night Ranger, obsadil koncem roku pozici kytaristy Jake E. Lee, dříve působící ve skupinách Ratt a Rough Cutt. George Lynch, který se předtím v roce 1979 zúčastnil konkurzu do kapely, byl původně pověřen Osbournem, ale poté, co byl Lee přiveden, byl okamžitě propuštěn. Na zbytek turné Waye vystřídal Don Costa, než se včas vrátil Bob Daisley, aby mohl vystoupit na květnovém festivalu v USA. Po natočení alba Bark at the Moon nahradil Tommyho Aldridge Carmine Appice, ačkoli počátkem roku 1984 se kvůli osobním neshodám a napětí mezi Osbournem a novým bubeníkem vrátil. V době, kdy v lednu 1985 skončilo turné Bark at the Moon Tour, se Aldridge rozhodl kapelu opět opustit, protože si po Rhoadsově smrti tuto roli plně neužil.
Lee a Daisley začali pracovat na dalším albu Ozzyho Osbournea The Ultimate Sin bez stejnojmenného zpěváka, který byl přijat do odvykacího centra pro drogy a alkohol. O bicí se zpočátku staral Fred Coury a později Jimmy DeGrasso, nicméně později byly relace zrušeny a Daisley i DeGrasso skupinu opustili. V době, kdy se v létě znovu začalo nahrávat, skupinu tvořili Osbourne, Lee, baskytarista Phil Soussan a bývalý bubeník Lity Ford Randy Castillo. Na albu hrál na klávesy Mike Moran. Na následném propagačním turné převzal roli doprovodného klávesisty John Sinclair.
Osbourne a Lee se po skončení The Ultimate Sin Tour rozešli, údajně „po dobrém“. Poté, co různí kytaristé zaslali demo nahrávky a zúčastnili se konkurzu na uvolněné místo, byl jako Leeho náhrada vybrán Zakk Wylde (tehdy používající přezdívku „Zack Wylant“), který debutoval v červenci na soukromé show ve věznici Wormwood Scrubs. Soussan krátce nato odešel kvůli neshodám ohledně autorství písní, přičemž Bob Daisley se vrátil, aby nahrál baskytaru na album No Rest for the Wicked. V květnu 1988 bylo oznámeno, že bývalý baskytarista Black Sabbath Geezer Butler se připojí k sestavě Osbournovy kapely na turné No Rest for the Wicked Tour, které se uskutečnilo koncem téhož roku.
Po skončení turné začala skupina pracovat na novém materiálu s baskytaristou Terrym Nailsem, i když ještě před koncem roku 1989 ho nahradil Mike Inez. Nového baskytaristu však později pro nahrávání nahradil Bob Daisley, který tvrdil, že Inezovy party „nezněly a nebyly cítit tak, jak Ozzy chtěl“. Inez zůstal oficiálním baskytaristou skupiny a na obalu výsledného alba No More Tears mu byla připsána „basová a hudební inspirace“. Na následujícím turné Theatre of Madness Tour vystřídal Sinclaira, který v té době koncertoval se skupinou Cult, Kevin Jones. Osbourne později oznámil, že hodlá odejít do hudebního důchodu, a v roce 1992 se vydal na turné No More Tours Tour. Závěrečné koncerty se uskutečnily v listopadu a v rámci nich se sešli bývalí spoluhráči z Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward.
1994-2003Edit
Přestože Osbourne popsal svůj odchod do důchodu jako „naprosto skutečný“, vrátil se k hudební kariéře již o dva roky později a prohlásil, že „Odchod do důchodu je na nic. Netrvalo dlouho a začal jsem být nervózní a znovu psát písničky“. Mezitím se Inez připojila k Alice in Chains a Wylde založil Pride & Glory, což znamenalo, že zpěvák musel nabrat novou kapelu – v roce 1994 začal zkoušet s Bobem Daisleym, bývalým kytaristou Davida Lee Rotha a Whitesnake Stevem Vaiem a bývalým bubeníkem Hardline Deenem Castronovem. Tato sestava se počátkem následujícího roku rozpadla a na album Ozzmosis byli místo Vaie a Daisleyho přivedeni Zakk Wylde a Geezer Butler.
První koncert Osbournea po návratu se uskutečnil v červnu 1995 v anglickém Nottinghamu a v sestavě se objevil bývalý kytarista skupiny Testament Alex Skolnick. O několik týdnů později mu však bylo oznámeno, že se ke kapele nepřipojí. Místo toho byla tato role svěřena Joe Holmesovi, dalšímu bývalému členovi kapely Davida Lee Rotha, který se skupinou začal zkoušet v červenci. Turné Retirement Sucks Tour začalo v srpnu šňůrou jihoamerických koncertů v rámci Monsters of Rock, po nichž byl Castronovo pro neshody s Osbournem propuštěn a nahrazen navrátivším se Randy Castillem. Další personální změna přišla v lednu 1996, kdy Butler opustil turné kvůli stesku po domově a Osbourne na jeho místo pro zbytek koncertů angažoval bývalého baskytaristu Mikea Ineze.
Do března 1996 Ineze a Castilla nahradili Robert Trujillo (dříve Suicidal Tendencies a Infectious Grooves) a Mike Bordin (z Faith No More). Během příprav na turné k Ozzfestu v následujícím roce se objevila zpráva, že Holmes opustil Osbourneovu kapelu poté, co se stal „znovuzrozeným katolíkem“. O něco více než měsíc později však byly zprávy aktualizovány a uváděly, že se kytarista vrátil. Na začátku roku 1998 se Osbourne dočasně spojil s bývalými členy Zakkem Wyldem, Mikem Inezem a Randym Castillem na turné The Ozzman Cometh Tour v Austrálii, na Novém Zélandu a v Japonsku. Holmes, Trujillo a Bordin však zůstali oficiálními členy kapely a v roce 1999 začali pracovat na svém prvním společném albu. Většinu roku 2000 Bordin zaskakoval v Korn za zraněného Davida Silveria.
Když Bordin nebyl k dispozici, bicí obstarával Roy Mayorga a později Brian Tichy. Holmes zůstal po skončení turné k Ozzfestu v roce 2000 pracovat na dalším Osbournově albu a podílel se na třech písních, ale počátkem roku 2001 ho nahradil navrátivší se Zakk Wylde. Album Down to Earth vyšlo ještě téhož roku, na klávesách se podílel Michael Railo a producent Tim Palmer. Na turné Merry Mayhem a Down to Earth zůstala sestava kapely stabilní, než Trujillo v únoru 2003 po několika konkurzech odešel do Metalliky. Po posledním vystoupení 14. března ho v Osbournově kapele nahradil jeho předchůdce v Metallice Jason Newsted. Nový baskytarista koncertoval se skupinou po celý rok, ale v prosinci ho nahradil Rob „Blasko“ Nicholson.
Od roku 2003Edit
Dne po oznámení Nicholsonova příchodu do kapely se Osbourne zranil při nehodě na čtyřkolce a byl nucen zrušit mnoho koncertů turné v roce 2004. V létě se vrátil na turné Ozzfest. Na koncertech také debutoval nový klávesista a rytmický kytarista Adam Wakeman, který byl původně požádán o členství již v předchozím roce před Osbournovou nehodou. Přibližně ve stejné době zpěvák nahrál album coververzí Under Cover s kytaristou Alice in Chains Jerrym Cantrellem, bývalým baskytaristou Cultu Chrisem Wysem a stálým bubeníkem Mikem Bordinem. Stálá sestava zůstala i na albu Black Rain, které vyšlo v roce 2007. V červenci 2009 se Osbourne rozloučil s dlouholetým kytaristou Zakkem Wyldem a žertoval, že jeho hudba „začíná znít jako Black Label Society“. Wyldea nahradil kytarista skupiny Firewind Gus G, který byl přijat ihned po konkurzu.
Během konkurzu a prvních vystoupení Guse G byl požádán bubeník Roba Zombieho Tommy Clufetos, aby nahradil Bordina, který nedávno reformoval Faith No More. To vedlo k tomu, že se stal plnohodnotným členem kapely a debutoval na studiovém albu Scream z následujícího roku, které zároveň znamenalo debut Wakemana jako oficiálního člena skupiny. Po většinu následujících let zůstala skupina neaktivní, protože Osbourne a Clufetos vystupovali v rámci znovusjednocených Black Sabbath na jejich posledním koncertním turné, které skončilo 4. února 2017. Necelé tři měsíce po skončení turné Osbourne oznámil, že se znovu spojí se Zakkem Wyldem na nadcházejícím turné k 30. výročí jejich pracovního vztahu. To bylo později rozšířeno na No More Tours II, označované za zpěvákovo poslední celosvětové turné, které by mělo trvat až do roku 2020.