Po statisíce let se lidstvo dívá na noční oblohu s jedinou otázkou: Co je tam ještě?
Je tu samozřejmě Měsíc (8) a pak Slunce. A jak se náš pohled na noční oblohu zaostřoval, objevili jsme i další objekty, například sedm dalších planet, které obíhají kolem Slunce, a jejich četné měsíce. Spatřili jsme komety a asteroidy, černé díry a galaxie plné milionů hvězd. Za obzvlášť tmavých nocí můžete dokonce spatřit okraje naší vlastní galaxie Mléčné dráhy.
Takže kolik přesně galaxií existuje? Současné odhady naznačují, že v pozorovatelném vesmíru mohou být až 2 biliony – to je bilion s T – galaxií.
Každá galaxie má svůj jedinečný soubor vlastností a charakteristik. V průběhu milionů let se v nich tvoří plyny, prach, hvězdy, planety a měsíce. V centru většiny galaxií se nachází supermasivní černá díra, která přitahuje blízké hvězdy.
Proslulý astronom Edwin Hubble v roce 1926 jako první navrhl systém galaktické klasifikace nebeských vlastností. Podle jeho (velmi zjednodušené) klasifikace existuje pět hlavních typů galaxií: spirální, tyčové spirální (Mléčná dráha je tyčová spirální), čočkovité, eliptické a nepravidelné.
Intergalaktická aritmetika
Jen v posledních letech jsme schopni odhadnout a pochopit, kolik toho ve vesmíru ještě je. Vědci pomocí dalekohledů, jako jsou Hubbleův vesmírný teleskop a rentgenová observatoř Chandra na oběžné dráze Země a Velmi velký teleskop Evropské jižní observatoře na Zemi, provádějí galaktické průzkumy a zjišťují, kolik galaxií se nachází na kousku oblohy o velikosti špendlíkové hlavičky držené na délku paže.
Sčítání galaxií je něco jako vesmírná hra „Kde je Waldo“. Astronomové mají za úkol spočítat všechny galaxie, které najdou v tomto malém kousku vesmíru, a pak je extrapolovat na celou oblohu.
Vyčlenit z oblohy zlomek a identifikovat v něm všechny galaxie v širokém spektru vlnových délek není snadný úkol. Musíte se probojovat prachem a dalšími látkami, které mohou tlumit světlo galaxie. A Hubblovi a dalším dalekohledům trvá dlouho, než tyto snímky pořídí a spojí dohromady.
Nepochybně existují galaxie, které ani nevidíme. Protože se náš vesmír rozpíná, některé extrémně vzdálené a staré galaxie, které vznikly krátce po velkém třesku, se od nás vzdalují rychleji než rychlostí světla. Se současnou technikou je prakticky nemožné je spatřit.
Hubble Goes Deep
Z velké části můžeme Hubbleovu vesmírnému dalekohledu poděkovat za osvětlení našeho místa ve vesmíru. Když zrovna nehoní komety nebo nepočítá prstence planet, Hubble pravidelně pořizuje detailní snímky malých výseků oblohy. Hubble zveřejnil první průzkum hlubokého pole v roce 1995.
„Snažili jsme se najít jakousi nevybíravou oblast oblohy, kde dosud nebylo provedeno žádné pozorování,“ řekl v roce 2016 pro Vox Robert Williams, bývalý ředitel Space Telescope Science Institute. Snímek způsobil revoluci v astronomii. Z třpytivého snímku astronomové vypozorovali asi 1 500 třpytivých galaxií. Následné snímky jich odhalily ještě více.
V roce 2012 byl zveřejněn Hubblův snímek eXtreme Deep Field. V průběhu deseti let pořizoval dalekohled snímky malého kousku oblohy celkem 50 dní. Odhalil kousek oblohy – přesněji řečeno asi jednu dvaatřicetimiliontinu oblohy – posetý blikajícími galaxiemi všech tvarů a velikostí. Na základě tohoto nového snímku astronomové odhadli, že v pozorovatelném vesmíru může být 100 až 200 miliard galaxií.
O pouhé čtyři roky později však tým vědců z Nottinghamské univerzity znovu analyzoval Hubblovy snímky a vyhodnotil data z dalších observatoří, přičemž počet galaxií v celém vesmíru zvýšil 10krát na 2 biliony. Astronomové publikovali svá nová čísla v časopise Astrophysical Journal.
„Je ohromující, že více než 90 procent galaxií ve vesmíru ještě nebylo prozkoumáno,“ řekl tehdy astrofyzik Christopher Conselice z Nottinghamské univerzity ve Velké Británii časopisu Atlantic. „Kdo ví, jaké zajímavé vlastnosti objevíme, až tyto galaxie objevíme pomocí budoucích generací teleskopů?“
Odhady příští generace
V jistém smyslu hrajeme s vesmírem hru na kočku a myš. Snažíme se vyvinout dostatečně výkonné přístroje, abychom zahlédli galaxie, které se od nás vzdalují závratnou rychlostí. Připravovaný vesmírný teleskop Jamese Webba by měl převzít otěže Hubbleova vesmírného dalekohledu, který je nejvýznamnějším přístrojem pro pozorování galaxií.
Infračervená observatoř je stokrát výkonnější než Hubble a bude schopna prozkoumat vesmír do větších detailů než kdykoli předtím a spatřit vzdálené galaxie, které byly pro všechny předchozí generace teleskopů příliš slabé. Astronomové doufají, že se jim podaří prohlédnout si galaxie, které vznikly těsně po velkém třesku, tedy zhruba před 13,5 miliardami let. Díky tomu budeme mít dosud nejbližší pohled na počátek všeho.