BIBLIOGRAFIE
Putting-out systém byl systém domácí výroby, který byl rozšířen ve venkovských oblastech západní Evropy v 17. a 18. století. Vyvinul se z rané formy nezávislé výroby zboží a představoval přechodnou fázi k tomu, co německý sociální teoretik Karel Marx (1818-1883) nazval „formálním“ podřízením práce kapitálu.
Podřízením práce kapitálu se rozumí situace, kdy jsou přímí výrobci odděleni od výrobních prostředků a závisejí na kapitalistech, kteří jim poskytují potřebné nástroje, stroje a suroviny k výrobě zboží. Tito výrobci také dostávají od kapitalistů mzdu a nemají žádnou kontrolu nad nakládáním s produkty své práce. Námezdní dělníci, kteří si stále zachovávají značnou kontrolu nad vlastním pracovním procesem, však podléhají spíše jen „formální podřízenosti“ než „skutečné podřízenosti“ kapitálu, která je charakteristická pro plně rozvinutý tovární systém průmyslového kapitalismu.
Domácí dělníci zapojení do systému puttingu obvykle vlastnili vlastní nástroje (například tkalcovské stavy a kolovrátky), ale byli závislí na obchodních kapitalistech, kteří jim poskytovali suroviny k výrobě výrobků, jež byly považovány za vlastnictví obchodníků. Polotovary předával obchodník k dalšímu zpracování na jiné pracoviště, zatímco hotové výrobky putovaly přímo na trh. Typickým komoditním produktem systému put-out bylo sukno (konkrétně vlněné textilie), ačkoli v rámci tohoto systému se vyráběly i jiné komodity (zejména železné zboží).
Významným rysem systému put-out byla vysoká míra kontroly, kterou si přímí výrobci zachovávali nad vlastními pracovními procesy. Domácí výrobci, kteří pracovali doma (nebo v blízkosti domova) a svým vlastním tempem, měli dobrou možnost vyvážit pracovní a volný čas v souladu s předkapitalistickou preferencí volného času. Tento systém také umožňoval dospělým členům rodiny rozvíjet domácí dělbu práce, v níž se jejich děti mohly podílet na produktivní práci pod přímým dohledem rodičů. Tyto okolnosti přispěly ke vzniku a upevnění nukleární rodiny jako dominantní rodinné formy – formy, kterou podporoval i dřívější (a stále přetrvávající) systém nezávislé výroby zboží.
S postupem času začalo být kupeckým „putlerovcům“ jasné, že jejich domácí zaměstnanci vyžadují větší míru dohledu, aby se maximalizovala jejich produktivita a zabránilo se „zpronevěře“ surovin nebo dokonce hotových výrobků. Stephen Marglin ve svém článku z roku 1974 „Co dělají šéfové? The Origins and Functions of Hierarchy in Capitalist Production“ (Původ a funkce hierarchie v kapitalistické výrobě), že to byly spíše tyto sociální ohledy než nějaký technologický imperativ, které stály za vznikem továrního systému. Odstraněním námezdních pracovníků z jejich vlastního domácího prostředí a jejich shromážděním na společném pracovišti mohli obchodní kapitalisté lépe kontrolovat pracovní dobu a tempo práce a díky bedlivému dohledu zabránit zpronevěrám. Tím se ovšem mnozí obchodní kapitalisté přeměnili v průmyslové kapitalisty a zahájili tak dlouhý přechod ke „specificky kapitalistickému“ způsobu výroby zboží v protikladu k řemeslnému.
Dan Clawson ve své publikaci Bureaucracy and the Labor Process z roku 1980 tvrdil, že Marglinův „argument sociální kontroly“ pro zánik raného systému puttingu a vzestup továrny má mnoho silných stránek, ale je jednostranný v tom, že odmítá důležitou roli, kterou hrály nové technologie (zejména stroje poháněné elektřinou) při usnadňování podřízení práce kapitálu. Podle Clawsona „je mnohem plodnější a zřejmě jediný marxistický přístup chápat tento proces jako proces třídního boje: Kapitalisté se snažili zavést sociální kontrolu v podobě továren, zatímco dělníci se snažili vzdorovat. V tomto boji byly technologické inovace rozhodující zbraní kapitalistů, která pomáhala měnit poměr sil“ (s. 51). Navíc, poznamenal Clawson, shromažďováním dělníků ve velkých továrnách a dílnách mohl kapitál výrazně zvýšit jejich produktivitu tím, že zaváděl stále podrobnější dělbu práce a využíval výhod strojů vyžadujících centrální zdroj energie.
V devatenáctém století v západní Evropě systém putting-out téměř vymizel. Koncem dvacátého století však zažil oživení, podnícené nástupem nových počítačových a informačních technologií. Díky výpočetní technice, internetu a novým systémům řízení zásob bylo stále více možné, aby kapitál zaměstnával pracovníky, kteří zůstávají doma, aniž by to bylo na úkor produktivity, kontroly pracovní doby nebo efektivního účtování nákladů. Produkty tohoto nového systému umísťování jsou různé, ale jeho nejtypičtějším produktem jsou informace.
PŘEHLÉDNĚTE SI TAKÉ Autonomie; Kapitál; Počítače: Marx, Karl; mikroelektronický průmysl; způsob výroby; produktivita; technologický pokrok, hospodářský růst; technologický pokrok, kvalifikační předsudky; mzdy
BIBLIOGRAFIE
Clawson, Dan. 1980. Byrokracie a pracovní proces. New York: Monthly Review Press.
Marglin, Stephen A. 1974. Co dělají šéfové? The Origins and Functions of Hierarchy in Capitalist Production [Původ a funkce hierarchie v kapitalistické výrobě]. Review of Radical Political Economics 6: 60-92.
Marx, Karl. 1977. Kapitál. Svazek 1. New York:
Murray Smith
.