Punské Kartágo

Kartágo (fénicky Kart hadašt, „nové město“): významné starověké město, poblíž dnešního Tunisu.

Kartágo bylo založeno jako fénická kolonie poblíž dnešního Tunisu. Říkalo se mu Kart hadašt, „nové město“, protože bylo mladší než nedaleká Utika.

Po pádu svého mateřského města Týru v roce 585 př. n. l. se Kartágo stalo vůdcem fénických kolonií na západě a založilo neformální, ale mocnou říši, která je známá svými téměř věčnými boji proti Řekům na Sicílii a Římanům. V první punské válce (264-241; největší válka ve starověku) Kartáginci ztratili Sicílii ve prospěch Římanů, a přestože se jejich generál Hannibal Barca pokusil situaci zvrátit v druhé punské válce, zánik již začal. Římané vyplenili Kartágo v roce 146 př. n. l. po třetí punské válce, ale později město znovu založili a to opět začalo prosperovat.

Rané dějiny

Podle řeckého historika Timaia z Tauromenionu bylo Kartágo založeno v roce 814 nebo 813; jiný autor, Justin, předpokládá rok 825. Nějakou dobu se zdálo, že tato data jsou v rozporu s výsledky vykopávek, které vesměs naznačovaly, že nejstarší nálezy jsou mladší. Koncem 90. let 20. století se však ukázalo, že ačkoli archeologové odvedli svou práci dobře, jejich metoda datování byla chybná. V podstatě všechna data byla odvozena z keramiky, jejíž pořadí vycházelo z keramiky známé ze Sicílie, kde máme k dispozici Thukydidův seznam datovaných základů měst (text). Ačkoli se všeobecně uznávalo, že tato data jsou problematická, byl to nejlepší způsob, jak postupovat. V 90. letech 20. století však bylo radiokarbonové datování poprvé použito na ranou dobu železnou v Kartágu a nejstarší nálezy v Kartágu lze nyní datovat do poslední čtvrtiny 9. století.

Sfinga ze slonoviny z Kartága, vyrobená ve Fénicii

Prvními osadníky byli lidé z fénického Tyru. Podle legendy (textu) byla jejich vůdkyní princezna jménem Elissa, která byla nucena uprchnout z Týru poté, co její bratr, král Pygmalion, zabil jejího manžela. Po založení Kartága spáchala sebevraždu, aby zabránila válce proti původnímu obyvatelstvu. Příběh může obsahovat některé spolehlivé informace, i když je pravděpodobnější, že zakladatelé Kartága byli obchodníci a zemědělci – nikoliv uprchlíci. Na druhou stranu myšlenka, že mocné město založila žena, je příliš neobvyklá na to, aby šlo o pouhý výmysl. Ať už je to jakkoli, osadníci založili město na podivuhodném místě, kde kontrolovalo obchod mezi východní a západní částí Středomoří a mělo přístup k dobrým zemědělským zdrojům. Musely zde existovat úzké hospodářské vazby na numidské vnitrozemí.

Zdá se, že kolonii nejprve vládl guvernér vyslaný z Tyru, ale osada se stala městem, občané chtěli určitou nezávislost a vládci Kartága začali být králové. V průběhu 6. století je nahradili dva každoročně volení nejvyšší soudci, suffetes („soudci“). Podle vzoru tohoto úřadu vznikla nám známější funkce římského konzula.

Město se mezitím stávalo důležitým obchodním centrem. Pravděpodobně v první polovině 6. století založil kartaginský admirál Hanno několik kolonií podél pobřeží dnešního Maroka a postupoval až ke zlaté řece Senegalu, a dokonce dosáhl Kamerunu. Dalším objevitelem byl Himilco, který dosáhl Britských ostrovů. Musely se konat i další výpravy, které však nejsou v našich pramenech doloženy.

V roce cca 585 babylonský král Nabukadnezar dobyl Týr, který nyní ztratil svou nezávislost a nebyl již schopen posílat do fénických kolonií posily, pokud je potřebovaly. Osadníci museli hledat pomoc jinde, pokud ji potřebovali, a Kartágo se stalo vůdcem víceméně neformální říše, založené na společném etnickém cítění a obchodních zájmech. Skládalo se z mnoha měst, která ležela na pobřeží. Na východě a severovýchodě sousedilo s řeckým panstvím na Kyrenaice a na Sicílii, na severu Kartágo kontrolovalo pobřeží Sardinie a Korsiky a na západě přístavy Maghrebu a Andalusie. Kontrolovalo také obchod se zlatem ze Senegalu a cestu k záhadným „cínovým ostrovům“, které se mohly nacházet všude podél pobřeží Atlantiku.