Produkce plynu po reakci hydrogenuhličitanu sodného a kyseliny chlorovodíkové

Požití hydrogenuhličitanu sodného bylo označeno za jednu z bezprostředních příčin spontánní ruptury žaludku. Objem a rychlost plynu uvolněného z reakce požitého hydrogenuhličitanu sodného a žaludeční kyseliny však dosud nebyly podrobně studovány. Vyvinuli jsme proto metodu in vitro pro měření uvolňování plynu po přidání hydrogenuhličitanu sodného do roztoku obsahujícího kyselinu chlorovodíkovou. Z výsledků našich studií vyplývá, že i když kyselina chlorovodíková a hydrogenuhličitan sodný reagují okamžitě, výsledná produkce plynu je pomalá, a to především proto, že CO2 vzniklý dehydratací kyseliny uhličité se rozpouští ve vodě a do plynné fáze se uvolňuje jen pomalu. Hlavními exogenními faktory, které určují rychlost uvolňování plynu, jsou objem roztoku, množství reaktantů, objem vzduchu nad reakční směsí, parciální tlak CO2 roztoku kyseliny před přidáním hydrogenuhličitanu a rychlost míchání. Přítomnost potravin, alkoholu a uhličité anhydrázy měla relativně malý nebo žádný vliv. Na základě našich výsledků se domníváme, že požití doporučené dávky hydrogenuhličitanu sodného (půl čajové lžičky) by vedlo pouze k malému množství náhlého uvolnění plynu, pravděpodobně ne natolik, aby to byl důležitý faktor způsobující spontánní prasknutí žaludku. Na druhou stranu jsme měřili množství hydrogenuhličitanu sodného, které lidé skutečně zvolili k užití při zažívacích potížích, a všichni překročili doporučenou dávku. Někteří lidé si zvolili dávky hydrogenuhličitanu, které by vedly k uvolnění několika set mililitrů plynu během 3 minut; zdá se pravděpodobné, že takové neuvážené požití hydrogenuhličitanu sodného, pokud byl žaludek užíván v době, kdy byl roztažen vzduchem, jídlem a tekutinou, by mohlo být důležitým faktorem spontánního prasknutí žaludku.