Tak proč ji proboha prezident Trump, snad nejšťastnější ze synů v americkém politickém životě (který dostal odklad služby ve Vietnamu kvůli údajným kostním ostruhám), neustále hraje na mítincích v posledních dnech prezidentské kampaně?
„Je ve svém vrtulníku, vznáší se nad velkým davem. Je to jako scéna ze všech filmů o vietnamské válce a možná tu scénu vidí ve své hlavě, i když je to úplná kukačka,“ řekl 75letý Fogerty v pátek odpoledne před volbami listu The Times.
Je to spravedlivá teorie: Trump hrál „Fortunate Son“, když vystupoval ze svého letadla na pódium na mítincích. Možná mu evokuje mashup scén z filmů „Forrest Gump“ a „Apocalypse Now“, které používaly hudební styl Creedence jako zkratku pro danou dobu.
Fogerty poslal Trumpově kampani dopisy o zastavení činnosti a dokonce se připojil k TikToku jen proto, aby prezidenta za její přehrávání vypekl.
„Skutečnost, že pan Trump také rozdmýchává plameny nenávisti, rasismu a strachu a přitom přepisuje dávnou historii, je ještě větším důvodem, proč je znepokojen jeho použitím mé písně,“ uvedl v dopise. Fogerty tomu ale stále nemůže uvěřit, když to vidí.
„Divím se, že vedle něj nesedí chlapík v uniformě jako Robert Duvall a neříká: ‚Miluju vůni napalmu po ránu‘,“ žertoval Fogerty a citoval nejslavnější verš z „Apokalypsy“. „Ta píseň odsuzuje typ člověka, kterým je. Je to naprosto přesně ten člověk, o kterém jsem tu píseň napsal.“
Když se nejnapínavější a nejdůslednější volby v nedávné historii chýlí ke konci (ať tak či onak), jedna z Fogertyho nejoblíbenějších písní se opět stává ohniskem politického pokrytectví – jen ne tak docela, jak to před desetiletími zamýšlel. Nové album s jeho ad hoc rodinnou kapelou ho však během pandemie COVID-19 udržuje v dobré náladě, protože na úterní výsledky čeká se směsicí naděje, nervozity a pocitu, že se současnost opět rýmuje s historií.
„Mohl jsem tu písničku napsat hned teď,“ řekl Fogerty o „Fortunate Son“. „Ale když to pan Trump dělá pořád dokola, stojí tam a říká vám bezelstnou lež o tom, co řekl včera, doufá, že zapomeneme na její původní záměr. Používá to, co mám – mou desku, mou píseň, můj hlas – a já nechci, aby si lidé mysleli, že podporuji tu strašnou nadřazenost bílé rasy, která je tak hluchá k našim americkým ideálům.“
Stejně jako ostatní hudebníci letos i Fogertyho časté koncertování bylo kvůli COVID-19 odsunuto na vedlejší kolej. Ale seriál na YouTube, který na přání své manželky/managerky Julie spustil se svými nejmladšími dětmi – osmadvacetiletým Shanem, sedmadvacetiletým Tylerem a osmnáctiletou Kelsy -, se během pandemie ukázal být natolik sbližujícím zážitkem, že společně vystřihli celé album „Fogerty’s Factory“, na kterém se vracejí k sólovým kouskům Creedence a Fogertyho.
Shane a Tyler je hráli už dříve jako členové jeho koncertní kapely, ale tyto domácí jam sessions byly pro umělce s pěti desetiletími na cestách světlým bodem v těžké době.
„Hned po uzavření, když byla země ještě v šoku, za mnou Julie přišla a řekla: ‚Měl bys natočit video k „Have You Ever Seen The Rain“ a zveřejnit ho. Byl jsem zmatený: Proč by svět potřeboval další video, na kterém to zpívám?“, řekl. „Ale teď už to chápu.“
Možná žádný žijící písničkář nemá za sebou více kilometrů, když hrál písně tak specificky zaměřené na politiky, kteří rozdmýchávají rozkol, aby se udrželi u moci. Kombinace hnutí COVID-19, klimatických změn a rasové spravedlnosti podnítila novou protestní kulturu, která podle Fogertyho opakuje a zároveň překonává aktivismus konce 60. a 70. let, který pomohl jeho kapele zapsat se do historie.
„V 60. letech to bylo pěkně napjaté,“ řekl. „Byla válka, kterou mladí lidé nenáviděli. Kroutil jsem hlavou a ptal se: ‚Kde jsou písničkáři, proč o tom nikdo nepíše? Teď je zase velmi napjatá doba. Potřebujeme hudbu od umělců, která nám připomíná, že všechno není v pořádku, protože zdejší černošská komunita to určitě ví už 400 let a člověk musí být kulturně a eticky slepý, aby si to neuvědomoval.“
Fogerty si zřetelně vzpomíná, jak šel poprvé volit – v roce 1966 v kalifornských guvernérských volbách, v nichž budoucí prezident Ronald Reagan s přehledem porazil dosavadního demokrata Pata Browna. Už tehdy viděl kontrasty mezi veselou, ranní americkou estetikou konzervativní kultury, kterou Reagan reprezentoval, a nespokojeností, kterou cítil doma a která se brzy odrazila v hudbě skupiny Creedence.
V tomto volebním období už volil, a ne toho, kdo proti své vůli hraje jeho písničky. „Ujistil jsem se, že schránka na vhozené lístky je ta správná,“ řekl. „Nechtěli jsme riskovat, že to projde poštou.“
Stále pevně doufá, že pokud to samé udělá dost Američanů, Trumpovi už možná nezbude moc mítinků, kde by hrál „Fortunate Son“.
„Na lidech je pozoruhodná věc – i když jste unavení, smutní a zdrcení tím, jak hrozně se cítíte, nějak se vyspíte a přemýšlíte o tom; zkoušíte jiné úhly pohledu,“ řekl. „Musíte věřit, že to zvládnete.“
„Musíte věřit, že to zvládnete.