Taylor Swift:
Dokumentární film Miss Americana, který debutoval na zahajovacím večeru filmového festivalu v Sundance a sklidil uznání kritiky, se stal nejlépe hodnoceným původním životopisným filmem společnosti Netflix.
Dokument je chválen za „syrový a emocionálně odhalující“ pohled na zpěvaččin život a zabývá se vším od sexuálních útoků přes politiku až po poruchy příjmu potravy.
V jednu chvíli Swift, natočená, jak sedí ve svém obývacím pokoji, otevřeně hovoří o svém boji za „odprogramování misogynie v mém vlastním mozku“.
„Snažím se být co nejvzdělanější v tom, jak respektovat lidi,“ řekla.
„Neexistuje nic takového jako děvka, neexistuje nic takového jako mrcha, neexistuje nic takového jako někdo, kdo je panovačný, existuje jen šéf.
„Nechceme být odsuzovány za to, že jsme mnohotvárné.“
Swift se odmlčela, než se zatvářila a omluvila se.
„Promiň, to byla fakt mýdlová krabička,“ řekla, než se znovu opravila – „Proč jsem řekla promiň? Fuj!“
Za kamerou je slyšet režisérku Lanu Wilsonovou, jak říká: „Je to proto, že jsme vycvičeni, abychom se omlouvali.“
„Jo, zákonitě jsme!“ nadchla se Swiftová.
„Říkáme: ‚Promiňte, byla jsem hlasitá?“
V mém vlastním domě.
To jsem si koupila.
S písničkami, které jsem napsala.
O svém vlastním životě.“
Jedná se o malý, ale dojemný moment v 85minutovém dokumentu – který, nutno podotknout, je celý o Swiftové, o jejím vzestupu jako interpretky a o jejím boji za „plné využití síly jejího hlasu“.
Swiftová se díky tomu stává okamžitě důvěrně známou, ale nabízí se otázka – když se ona při všech svých úspěších a během dokumentu o sobě omlouvá za to, že sdílí svůj názor, jak bychom na tom měli být my ostatní?
Více k věci – a na to Wilson naráží – je omluva něco, k čemu jsou ženy naučené?“
Ženy používají omluvy, aby zmírnily své činy
Krátká odpověď zní: ano, a podle psycholožky Rachel Greenové z Institutu emoční inteligence je to hádanka, ve které ženy uvízly už ve středověku.
„V Anglii mívají ženy za to, že promluvily na veřejnosti nebo se pohádaly s manželem, na hlavě zavěšený strašlivý kovový nástroj, se kterým se pak promenádují po vesnicích,“ uvedla.
„Říkalo se jí Scold’s Bridle a měla ženy ponižovat.
„Neverbálně se to u nás předávalo z generace na generaci.
Dívky jsou často vychovávány tak, aby si více cenily empatie než „mužské“ vlastnosti síly – což znamená, že v situacích, kdy je zapotřebí síly nebo asertivity, cítí ženy potřebu tlumit své jednání omluvou.
„Některé ženy se obávají, že zraní něčí city a urazí se,“ říká paní Greenová.
„Záleží na úrovni sebevědomí ženy, na tom, jak byla vychována, na jejím kulturním zázemí, náboženském původu, typu osobnosti a na tom, v jaké roli se nachází.
„Nicméně i na vysokých manažerských pozicích jsem slyšela ženy říkat ‚Omlouvám se ..“, když by to muži na rovnocenných pozicích neudělali.
„Náš strach z toho, že způsobíme urážku, nás nechává otevřenými vůči manipulaci, ignorování nebo nezískání respektu.“
„Promiňte, mohu si sednout?‘
Názor, kterého se Swiftová a Wilsonová dotýkají – že jsme vychováváni k tomu, abychom si mysleli, že je pro ženy špatné, když jsou považovány za „panovačné“ – znamená, že ženská řeč je prošpikována kvalifikátory jako „Promiňte, mohla byste se posunout?“ a „Omlouvám se, mám ještě jednu otázku“.“Některé ženy se omlouvají za věci, za které se omlouvat nemusí, říkají to tak, že to zní, jako by se omlouvaly samy za sebe,“ řekla paní Greenová.
Na toto téma existuje mnoho studií, ale jedna z nich, na kterou se hojně odvolávají Karina Schumannová a Michael Ross, zjistila, že spíše než že by se muži zdráhali omlouvat, mají muži a ženy prostě jen odlišné představy o tom, jaké chování představuje omluvu.
Po provedení dvou samostatných studií Schumannová a Ross zjistili, že „ženy uváděly, že se omlouvají častěji než muži, ale zároveň uváděly, že se dopouštějí více urážek“.
„Toto zjištění naznačuje, že muži se omlouvají méně často než ženy, protože mají vyšší práh pro to, co představuje urážlivé chování,“ napsali.
Zjednodušeně řečeno, ženy si častěji myslí, že sdílení názoru nebo žádost, aby někdo ustoupil z cesty, je důvodem k omluvě; muži nikoli.
Socioložka Maja Jovanovicová označila tento druh rétoriky plné omluv za „zabijáky sebevědomí“.
„Na omluvách záleží, ale pokud své věty začínáte a končíte omluvou, nedivte se, že z vašeho sebevědomí na konci dne nic nezbude,“ řekla v přednášce na TEDx na toto téma.
Ženy se mohou podvědomě omlouvat i svým chováním a jednáním.
„Byla jsem na prezentaci, kde se žena, která mluvila o něčem opravdu důležitém, ale vším, co se týkalo jejího těla, se omlouvala za to, že tam je,“ vyprávěla paní Greenová.
„Řekla jsem jí, co jsem vypozorovala, a ona řekla, že má pocit, že tam nemá právo být. Vždyť byla pozvána, aby promluvila! Ale snažila se udělat neviditelnou.“
„Nikdy jsem neviděla, že by to dělal muž.“
Co tedy mohou ženy dělat místo toho?“
Paní Greenová navrhuje, abyste místo standardního použití omluvy raději poděkovali.
„Pokud se na telefonu čeká, řekněte ‚Děkuji, že jste čekal‘, ne ‚Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat‘ – co to udělá!“
„Místo ‚Omlouvám se, že jsem si stěžoval‘ můžete říct ‚Děkuji, že jsem vás vyslechl‘.
„Berte poděkování jako pozitivní sebepropagaci.“
Pokud potřebujete trochu víc pomoci, pro uživatele služby Gmail existuje také doplněk Google Chrome s názvem Just Not Sorry.
Plug-in, který byl stažen více než 33 000krát, vás upozorní, když píšete e-maily s použitím „kvalifikujících slov a frází“, které podkopávají vaše sdělení, takže můžete změnit jazyk, než stisknete tlačítko odeslat.
Dále by se ženy měly přestat omlouvat za své úspěchy – ala Taylor Swift nebo žena, na kterou se odvolává paní Green.
Jovanovicová říká: „Musíme si své úspěchy přivlastnit.“
„Odolejte nutkání vložit sebemrskačský vtip nebo odvrátit … kompliment a prostě si ho přivlastněte.“
Díky malým změnám ve svém myšlení a jazyce bude omluva, když bude oprávněná, znamenat více.
„Omluva je v pořádku, může být upřímná, pokud je jasné, za co se omlouváte,“ řekla paní Greenová a uvedla příklady, jako když někomu ublížíte nebo když nabídnete empatii, protože někdo truchlí.
„Prostě není třeba se omlouvat sám za sebe, když není za co.“
„Omlouváme se za to, že jsme se omluvili.