Řada zemí se snaží tlačit na Rusko, aby se distancovalo od syrského prezidenta Bašára Asada.
Děje se tak poté, co minulý týden při podezřelém chemickém útoku ve městě drženém protiasadovskými povstalci zahynulo 80 Syřanů.
V současné době však Rusko od podpory proasadovských sil neupouští.
Jak se tedy Rusko do šest let trvající syrské války vůbec zapojilo – a proč je pro ně tak důležitá?
V první řadě je třeba říci, že situace je nesmírně složitá; není to tak jednoduché jako jedna strana proti druhé.
Hlavními stranami syrského konfliktu jsou:
- Oficiální syrská armáda prezidenta Asada (která dostává vojenskou podporu od Ruska)
- Tzv. islámský stát (IS)
- Další syrští povstalci: Jedná se o spoustu různých skupin s různými cíli, včetně některých skupin podporovaných al-Káidou a dalších skupin, které jsou podporovány Západem
Teoreticky tam Rusko bojuje proti IS. V praxi však útočí i na další protiasadovské povstalce, z nichž někteří jsou rovněž podporováni Západem.
Jak se Rusko v Sýrii angažovalo?
Příběh sahá přinejmenším do dob studené války, kdy Sovětský svaz v 70. letech získal v Sýrii vliv a poskytoval pomoc a zbraně.
Po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech se však jeho vliv v Sýrii snížil.
V roce 2000 se ruským prezidentem stal Vladimir Putin a prezidentem Sýrie Bašár Asad.
Neměli spolu blízký vztah, ale v polovině roku 2000 začal Putin rozšiřovat ruskou armádu.
„Putin začal přemýšlet o tom, že by Rusko opět rozvíjel jako velmoc,“ říká Richard Reeve, ředitel Programu udržitelné bezpečnosti v Oxford Research Group, bezpečnostním think-tanku.
Ruské vazby se Sýrií se začaly posilovat díky jejich předchozím vztahům z dob studené války.
Úloha arabského jara
Ruská podpora v Sýrii dramaticky vzrostla, když v roce 2011 začalo arabské jaro – série povstání na celém Blízkém východě.
Líbye v roce 2011 svrhla svého dlouholetého vůdce Muammara Kaddáfího, „což Rusko vnímalo jako přímé podkopání svého vlivu v arabském světě,“ říká pan Reeve.
„Rusko mělo s Kaddáfím dlouhodobé vztahy a čekalo na prodej zbraní do Libye v hodnotě několika miliard dolarů,“ dodává.
V důsledku toho začal prezident Putin hledat spojence jinde v regionu.
„Neuvažovali v zájmu Sýrie, ale ve svém vlastním zájmu,“ říká Margot Lightová, emeritní profesorka mezinárodních vztahů na LSE.
„Nemyslím si, že by skutečně věřili Asadovi.“
Pouští své vojenské svaly
Tento konflikt je první příležitostí, kdy Rusko mohlo skutečně vyzkoušet schopnosti své nově rozšířené armády.
„Je to v podstatě divadlo, na kterém si mohou vyzkoušet své vojenské vybavení a doktrínu,“ říká pan Reeve.
„Vojáci tak získávají skutečné válečné zkušenosti – pro své vlastní sebevědomí – a zbytku světa to vysílá zprávu, že Rusko je schopný, moderní vojenský hráč.
„Také to ukazuje tyto zbraně v akci potenciálním zákazníkům.“
Těmito zákazníky, říká Richard Reeve, mohou být budoucí vlády v Egyptě, Libyi a Iráku.
Úloha Ruska na světové scéně
Rusko se na Blízkém východě angažuje částečně také proto, aby mělo vliv na významné světové události, říká profesor Light.
„Pokud byste chtěli vyjednat nějaké ukončení konfliktu, nemohli byste ignorovat názory Ruska na to, jak by měl být tento konflikt vyřešen,“ říká
„Je to součást tohoto odhodlání, hlavně ze strany Putina, ukázat, že Rusko je silná mocnost, se kterou je třeba počítat.“
Říká také, že „Blízký východ je Rusku bližší než nám , nebo USA – takže tamní nepokoje považují za bezpečnostní hrozbu“.
Naznačuje, že to může být částečně proto, že se obávají možných dopadů konfliktu na početnou muslimskou populaci v Rusku.
Někteří ruští muslimové odešli do Sýrie bojovat za IS a další protiasadovské síly – ale ne za Asada.
„Velmi se obávají jejich infiltrace zpět do Ruska,“ říká profesor Light.
„Nechtějí, aby se vrátili do Ruska. Chtějí je zabít.“
A co budoucnost?
Pan Reeve nevidí, že by Rusko v dohledné době ustoupilo, přestože je Asad obviňován z použití chemických zbraní proti vlastnímu lidu – což jeho vláda důrazně odmítá.
„Myslím, že se tak silně zavázali k podpoře Asada, že pro Rusko bude v tuto chvíli velmi obtížné se od toho odpoutat,“ říká.
„Pro Rusy je pravděpodobně dost trapné, že Syřané použili chemické zbraně.“
Prof. Light říká: „Asad vyhrával válku i bez toho.“
„Prostě mi to přijde jako tak hloupá akce, že je to těžko pochopitelné – a jsem si jistý, že Rusové to těžko chápou. Jsem si jistý, že jsou z toho krajně nespokojení.“
Říká však, že reakce Západu na podezření z chemických útoků – výzva Rusku, aby stáhlo svou podporu Asadovi – může mít ve skutečnosti opačný efekt.
„Neudělají to, co jim řekneme.“
Najdete nás na Instagramu na BBCNewsbeat a sledujte nás na Snapchatu, hledejte bbc_newsbeat