Proč mají lidé, kteří mají vždycky pravdu, všechno špatně

Všichni známe člověka, který si myslí, že má vždycky pravdu – a obvykle je to ten nejnáročnější!

Někdo, kdo si myslí, že má vždycky pravdu, může mít podle psychologických studií řadu potřeb. Ať už je to ze sobeckých důvodů, nebo jim třeba jen nelze dokázat, že se mýlí – někdy je prostě zbytečné snažit se mít vždycky pravdu.

Tady jsou tři osobnostní rysy lidí, kteří si myslí, že mají vždycky pravdu – a proč se pravděpodobně spletli!

Tito lidé tak touží mít vždycky pravdu, že přerušují ostatní – takže jsou hrozní posluchači!

Nový výzkum emoční inteligence a poruch osobnosti naznačuje, že lidé s určitými typy osobnostních rysů pravděpodobně postrádají interpersonální uvědomění potřebné k ovládání svých přehnaně kontrolujících impulsů.

Díky tomu mají sklon přerušovat druhé. Kromě toho, že působí dojmem všeználků, je také společenským stigmatem zbytečně přerušovat druhé a vyznávat odborné znalosti. Vypadáte pak méně přístupně a méně ohleduplně k ostatním.

Podle nedávné studie navíc platí, že pokud si myslíte, že máte vždy pravdu, pravděpodobně spadáte do kategorie špatných posluchačů. Je to proto, že tak moc chcete prosadit svůj názor, že nedokážete naslouchat druhým, a proto spěcháte s vysvětlováním nebo nerespektujete konverzaci tím, že nevyslechnete druhé. To všechno jsou vlastnosti, které způsobují, že ti, kdo si myslí, že mají vždycky pravdu, nemají dobré schopnosti naslouchat.

Odmítají empatii

Kromě toho, že přerušují ostatní, lidé, kteří si myslí, že mají vždycky pravdu, zpochybňují i další společenské normy – a ve skutečnosti se nakonec ve všem mýlí! Víte, o jaké osobě mluvím. Ten, kdo má všechny odpovědi, takže zakazuje ostatním mluvit – ale také odmítá akceptovat pocity druhých.

Dokazuje to i výzkum Marty Krajniak a dalších (2018), kteří provedli dotazníkovou studii o vztahu mezi příznaky poruch osobnosti a emoční inteligencí. Studie byla provedena na vzorku studentů prvního ročníku se záměrem prozkoumat osobnostní faktory, které předpovídají adaptaci na vysoké škole.

Ačkoli se jejich výzkum zaměřil konkrétně na otázky související s adaptací na vysoké škole, jejich zjištění poskytují zajímavé podněty o způsobech, jakými se lidé, kteří se snaží ovládat všechny ostatní. Používají svůj vlastní pohled na svět, aby všem, včetně sebe, ztížili život.

Krajniak a spol. dospěli k závěru, že lidé s vysokou emoční inteligencí by měli být schopni přizpůsobit své chování chování lidem, s nimiž jsou, a netrvat na tom, aby bylo po jejich.

V sociální situaci by v tomto rámci byl názorově vyhraněný přítel považován za člověka s nízkou emoční inteligencí, protože nedokáže rozpoznat a respektovat váš názor.

Cítí se být v defenzivě

Nakonec člověk, který si myslí, že má vždy pravdu, je také poměrně často v defenzivě. Dbejte však na to, abyste se sami nenechali vytočit (snadněji se to řekne, než udělá, já vím!), protože by to mohlo vést k většímu stresu.

Je jistě nepříjemné, když musíte obhajovat své vlastní názory a preference tváří v tvář neustálé opozici. I když je pokušení podlehnout plnohodnotné hádce, snažte se být emocionálně inteligentní tím, že budete kontrolovat své vlastní reakce. Můžete tak dát tomuto druhému člověku dobrý příklad, který bude v budoucnu následovat.

Lidé, kteří se neustále snaží ukázat, že oni mají pravdu a vy se mýlíte, ve vás přirozeně vzbudí pocit defenzivy. Je možné, že na tom, co slyšíte, je něco pravdy, a tak se zkuste rozhodnout, zda to třeba nejste vy, kdo se potřebuje změnit.

Pokud si myslíte, že jste uvízli ve smyčce vždycky pravdy, zde je několik způsobů, jak ji prolomit.

Pokora se počítá.

Respekt si získáte, když přiznáte, že jste udělali chybu, nebo uznáte, co nevíte. Ukazuje to vaši lidskou stránku a dělá vás to sympatičtějším. Ukazuje to také sebedůvěru a otevřenost.

Pokud jste ve skupině, dejte přednost cizímu názoru před svým – a myslete to vážně. Řekněte to nahlas a všimněte si, jak lidé pozitivně reagují na váš příspěvek i na vás. Opakováním tohoto postupu si vybudujete pověst velkorysosti a ohleduplnosti.

Odpovědi jsou mnohostranné.

Často existuje více než jedno řešení problému. Víra v to vám umožní zvážit i jiné přístupy a názory. Vymyslete alespoň dvě odpovědi na problém a podělte se o obě, abyste získali reakce. Jaký je to pocit, když máte i nemáte pravdu zároveň? Existuje možnost spolupracovat namísto diktování?“

Empatie otevírá dveře.

Poslouchání různých názorů vám může odhalit nové myšlenky a cesty ke zkoumání a růstu. Jak to praktikovat: Místo toho, abyste strhávali cizí myšlenku, zeptejte se sami sebe: Je to pravda? Je zde nějaká příležitost? Je zde něco, co by se mělo změnit? Co se díky tomu chci dozvědět? Odpovědi budou ještě bohatší, pokud si vyžádáte myšlenky jednoho nebo dvou dalších lidí.

Mimochodem, pokud neznáte nikoho, kdo si myslí, že má vždy pravdu – je pravděpodobné, že jste to vy! 🙂

1. https://www.psychologytoday.com
2. https://www.forbes.com
3. https://www.fastcompany.com

• Autor
• Poslední příspěvky

Přispěvatelka na serveru Learning Mind

Ruth Newtonová má rozmanité zkušenosti s psaním a filmovou produkcí. Vystudovala anglickou literaturu na Goldsmithsově univerzitě v Londýně a magisterský titul v oboru dokumentární film na univerzitě v Sussexu, je autorkou divadelních her, článků do časopisů a televizních scénářů.

Nejnovější příspěvky od Ruth Newton, M.A., B.A. (zobrazit vše)

• 3 způsoby, jak podle vědy ovlivňují problémy s životním prostředím vaši inteligenci – 30. listopadu 2018
• Aschův experiment a nepříjemná pravda, kterou odhaluje o lidské povaze – 23. listopadu 2018
• Proč potřebujete rozumové schopnosti a 4 vědecky podložené způsoby, jak je rozvíjet – 18. listopadu 2018