Po svém zmrtvýchvstání dal Ježíš svým apoštolům důležité poslání:
„Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“. (Matouš 28,19). „Jděte do celého světa a hlásejte radostnou zvěst všem a všude. Každý, kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen. Kdo však odmítne uvěřit, bude odsouzen. (Mk 16,15-16).“
Křest je první krok
Křest je stěžejním prvním krokem, kterým se stáváme zasvěcenými členy církve. Spolu s přijímáním a biřmováním tvoří křest tři svátosti iniciace. Svátost křtu má bohatou historii, která sahá až do Ježíšovy doby, kdy byl pokřtěn Janem Křtitelem. Tato bohatě symbolická svátost je jednou z nejdůležitějších svátostí, protože bez jejího prvního přijetí nemůžeme přijmout žádnou z dalších šesti svátostí. Jaké je poselství této vstupní svátosti? Jaké symboly jsou se křtem spojeny?
Slovo křest pochází z řeckého slova baptizein, což znamená „ponořit“ nebo „ponořit“. Voda, která je nám při křtu vylita na hlavu, symbolizuje smytí prvotního hříchu. Tento akt symbolizuje nejen naše očištění, ale také naše znovuzrození neboli obnovu. Podle slov papeže Františka nám křest „dává nové narození v Kristu, činí nás účastníky tajemství jeho smrti a vzkříšení, uděluje odpuštění hříchů a přináší nám novou svobodu jako Božím dětem a členům jeho církve“. Stručně řečeno: křest nám dává spásu a uděluje nám věčný život s Bohem.
Papež František nás nabádá, že stejně jako Ježíš poučil své učedníky, je naším cílem, jakmile se necháme pokřtít a staneme se svatým Božím lidem, předávat svou víru z generace na generaci.
Proč křtíme nemluvňata?“
Zatímco svátosti přijímání a biřmování se udělují dětem a mladým dospělým, když dosáhnou rozumového věku, křest se obvykle uděluje nemluvňatům. Účelem je očistit děti od prvotního hříchu v co nejranějším věku, aby se mohly stát Božími dětmi, údy jeho těla a církve. Protože nemluvňata nemohou mluvit sama za sebe, hrají při křtu zásadní roli jejich rodiče a kmotři. Úkolem rodičů a kmotrů je pomáhat nově pokřtěným růst ve víře tím, že je učí Písmu a jdou jim příkladem.
Papež František povzbuzuje rodiče a kmotry, aby „pomáhali těmto dětem dobře růst“ tím, že jim předají „Boží slovo, Ježíšovo evangelium“. Vyzval je, aby jim šli dobrým příkladem a osvojili si „zvyk číst si úryvek z evangelia“ a také aby „vždy nosili v kapse nebo v kabelce malé evangelium a četli si ho.“
Proč nosí děti bílé šaty?“
Tradice nošení bílých šatů je starobylým znamením čistoty nově pokřtěného jedince a jeho nového života v Kristu. Bílá barva odráží čistotu očištění od hříchu a to, že dítě přijímá novou identitu Božího syna nebo dcery. Během křestního obřadu dostávají děti na sebe bílý bryndáček nebo oděv jako symbol „oblékání Krista“.
Symbolismus mušle a holubice při křtu
Holubice
Holubice – bílá a půvabná – je symbolem Ducha svatého. Při křestním obřadu jsou nově pokřtění pomazáni posvátným olejem na znamení, že Duch svatý přebývá v jejich srdci. Duch svatý se v podobě holubice zjevil Ježíši poté, co byl pokřtěn v řece Jordán. Podle Matouše 3,16: „Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody. Náhle se mu otevřela nebesa a on spatřil Ducha Božího, jak se snáší jako holubice a spočívá na něm.“ Na všechny pokřtěné sestoupí Duch a zůstane v jejich očištěném srdci.
Mušle
Mušle, zejména mušle hřebenatky, je dalším symbolem spojeným se křtem. Historici označují mušli za symbol pouti. Často je také spojována se svatým Janem Křtitelem a jeho rolí při křtu Krista. Většina obrazů Jana Křtitele ho zobrazuje, jak drží v ruce mušli, z níž vytéká voda, v narážce na to, když křtil Ježíše v řece Jordán. Symbol mušle se často objevuje na křtitelnicích a mnoho kněží používá nádobu ve tvaru mušle k nalévání křestní vody na hlavičky dětí.
Pamatujte na datum svého křtu
Papež František nás všechny vyzývá, abychom si připomínali datum svého křtu, stejně jako bychom si připomínali jakékoli jiné důležité datum – narozeniny, výročí apod. Papež František jej nazývá „šťastným dnem“. Pokud neznáte datum svého křtu, zjistěte si ho! Když opomíjíme důležitost tohoto dne, „riskujeme, že ztratíme ze zřetele, co pro nás Pán udělal, jaký dar jsme dostali. Nakonec ho považujeme pouze za událost, která se odehrála v minulosti – a to dokonce ne z naší vůle, ale spíše z vůle našich rodičů – a která nemá žádný vliv na přítomnost.“
.