Kategorie:
Především můžete definovat libovolné barvy jako „primární barvy“ vašeho barevného systému, takže ostatní barvy získáte smícháním primárních barev. Ačkoli může existovat nekonečné množství barevných systémů, ne všechny jsou stejně užitečné, praktické nebo efektivní. Například si mohu svobodně vytvořit barevný systém, kde jako primární barvy definuji světle modrou, středně modrou a fialovou. Přestože si takto mohu svobodně definovat své základní barvy, není tento barevný systém obecně příliš užitečný, protože žádným mícháním těchto základních barev nevznikne červená, oranžová, žlutá atd. Proto bychom měli rozlišovat mezi systémem barev a efektivním systémem barev. Účinnost barevného systému se nejlépe měří jako počet různých barev, které lze vytvořit smícháním základních barev systému. Tento soubor barev se nazývá „barevný gamut“ systému. Barevný systém s velkým gamutem je schopen účinněji reprezentovat širokou škálu obrazů obsahujících různé barvy.
Nejúčinnější barevné systémy jsou ty, které věrně odpovídají fyzikálnímu fungování lidského oka, protože je to nakonec lidské oko, které barvy vnímá. Lidské oko obsahuje zakřivenou soustavu světločivných buněk ve tvaru malých čípků a tyčinek. Barevné světlo je detekováno čípkovými buňkami. Čípkové buňky existují ve třech variantách: s detekcí červené, zelené a modré barvy. Jsou tak pojmenovány proto, že červené čípkové buňky detekují převážně červené světlo, zelené čípkové buňky detekují převážně zelené světlo a modré čípkové buňky detekují převážně modré světlo. Všimněte si, že i když červené čípkové buňky detekují převážně červenou barvu, mohou detekovat i trochu jiných barev. Proto i když lidé nemají žluté čípkové buňky, můžeme vidět žluté světlo, když vyvolá červenou a zelenou čípkovou buňku. Lidé tak mají zabudovaný mechanismus dekódování barev, který nám umožňuje vnímat miliony barev, přestože máme pouze zrakové buňky, které vidí převážně červenou, zelenou a modrou. V tuto chvíli by mělo být zřejmé, že nejefektivnější barevné systémy jsou ty, které věrně odpovídají lidskému oku, tj. barevné systémy, které mísí červené, zelené a modré světlo.
Je zde mírná komplikace, protože ve skutečnosti existují dva hlavní způsoby, jak vytvořit světelný paprsek. Buď můžeme světlo vytvořit přímo pomocí světelných zdrojů, nebo můžeme bílé světlo odrazit od materiálu, který absorbuje určité barvy. Systém, který vytváří světlo přímo, se nazývá „aditivní“ barevný systém, protože barvy z různých zdrojů světla se sčítají a dávají výsledný světelný paprsek. Příkladem aditivních barevných systémů jsou počítačové obrazovky. Každý pixel obrazu počítačové obrazovky je jen malým souborem světelných zdrojů vyzařujících různé barvy. Pokud na obrazovce počítače zobrazíte obraz dýně, ve skutečnosti jste na obrazovce nezapnuli žádné světelné zdroje vyzařující oranžovou barvu. Spíše jste na obrazovce zapnuli malé světelné zdroje vyzařující červenou barvu a také malé světelné zdroje vyzařující zelenou barvu a červené a zelené světlo se sčítají, aby vytvořily oranžovou barvu.
Na rozdíl od aditivního systému se barevné systémy, které odstraňují barvy absorpcí, nazývají „subtraktivní“ barevné systémy. Nazývají se tak proto, že výsledné barvy se dosáhne tak, že se začne s bílým světlem (které obsahuje všechny barvy) a poté se odečtou určité barvy a ponechají se jiné barvy. Příkladem subtraktivních barevných systémů jsou barvy, pigmenty a inkousty. Oranžová dýně, kterou vidíte vytištěnou v novinách, nemusí nutně vzniknout nastříkáním oranžové barvy na papír. Spíše se na papír nastříká žlutá a purpurová barva. Žlutý inkoust pohlcuje modré světlo a trochu zeleného a červeného světla z bílého světelného paprsku, zatímco purpurový inkoust pohlcuje zelené světlo a trochu modrého a červeného, takže zpět se odráží pouze oranžová barva.
Existují tedy dvě stejně platné metody vytváření barev: aditivní systémy a subtraktivní systémy. S ohledem na to tedy existují dva systémy barev, které jsou nejúčinnější (tj. nejlépe odpovídají lidskému oku): (1) aditivní systém, který vytváří červené, zelené a modré světlo, a (2) subtraktivní systém, který vytváří červené, zelené a modré světlo.
U aditivního systému se světlo vytváří přímo. To znamená, že základní barvy nejúčinnějšího aditivního barevného systému jsou jednoduše červená, zelená a modrá (RGB). Proto většina obrazovek počítačů, od iPodů po televizory, obsahuje mřížku malých zdrojů červeného, zeleného a modrého světla.
U subtraktivního barevného systému se určitá odražená barva získá pohlcením opačné barvy. Proto jsou základními barvami nejúčinnějšího subtraktivního systému protiklady červené, zelené a modré, což jsou shodou okolností azurová, purpurová a žlutá (CMY). Proto většina tištěných obrázků obsahuje mřížku malých azurových, purpurových a žlutých inkoustových bodů. Azurová barva je opakem červené a je na půli cesty mezi zelenou a modrou. Purpurová je opakem zelené a je na půl cesty mezi modrou a červenou a žlutá je opakem modré a je na půl cesty mezi červenou a zelenou.
Shrnem lze říci, že nejefektivnější barevné systémy jsou červená-zelená-modrá pro aditivní barevné systémy a azurová-magenta-žlutá pro subtraktivní barevné systémy.
Tak kde se vzal červeno-žlutomodrý barevný systém, který se učí na základní škole? Obvykle se žáci poprvé setkávají s pojmy barev při malování v hodinách výtvarné výchovy na základní škole. Malování je subtraktivní barevný systém, a proto jsou nejefektivnějšími základními barvami pro malování azurová, purpurová a žlutá. Všimněte si, že kvalitní obrazy obvykle nepoužívají pouze tři základní barvy, protože živějších výjevů lze dosáhnout použitím desítek základních barev. Při výuce výtvarné výchovy je však jednodušší začít jednodušeji; pouze se třemi základními barvami. Pro malého žáka základní školy nyní slova „azurová“ a „purpurová“ mnoho neznamenají. Navíc pro nerozlišující oko mladého člověka vypadá azurová barva strašně blízko modré a purpurová strašně blízko červené. Proto se azurová-magnetová-žlutá zkomolí na modro-červenou-žlutou. Učitelé výtvarné výchovy na základních školách buď z neznalosti udržují tento méně efektivní barevný model (protože je to tak učili v dětství), nebo ho udržují záměrně (protože je prostě příliš těžké naučit šestileté děti rozdíl mezi azurovou a modrou). Historická tradice byla také hlavní hnací silou červeno-žluto-modrého barevného systému, protože byl historicky považován za účinný dříve, než byly pochopeny detaily lidského vidění. Vzhledem k tomu, že červeno-žluto-modrý barevný systém je méně účinný, nepoužívá se v dnešní době vlastně nikde, kromě výtvarné výchovy na základních školách.
Témata: : CMY, RGB, barva, míchání barev, teorie barev, světlo, základní barva, základní barvy, vidění