Presses de l’Ifpo

1Po staletí se osídlování moderního Jordánska soustřeďovalo na vysočině a v údolí Jordánu (na severozápadě země) a suché oblasti zůstávaly neobydlené. Od dvacátého století vedl přirozený přírůstek obyvatelstva a migrace, stejně jako zdokonalené zavlažovací techniky a silniční sítě k osídlení více než stovky komunit za Ma’murou, v oblastech s ročním úhrnem srážek nižším než 250 mm, které neumožňují suché zemědělství založené na dešti. V průběhu dvacátého století se usazování komunit v údolí Jordánu výrazně rozšířilo s příchodem palestinských uprchlíků a zlepšením zavlažovacích technik. Osídlení se rozšířilo také směrem na východ, s rozšířením vrtů v oblastech Mafraku a Azraku a podél cesty do Iráku. Ačkoli se tedy většina komunit stále usazovala v oblastech s dostatkem srážek, nebylo tomu tak vždy (obr. VI.1).

2Pro studium růstu měst a vylidňování venkova byla každá jordánská komunita nebo venkovská skupina (tajamu sakani) (definovaná statistickým úřadem při všeobecném sčítání lidu) georeferencována pomocí map RJGC v měřítku 1:100 000, a to pro poslední tři sčítání lidu v letech 1979, 1994 a 2004. V důsledku slučování obcí a seskupování okresů se celkový počet lokalit snížil z 1 137 v roce 1979 na 1 102 v roce 1994 a na 1 032 v roce 2004.

3Obrázek VI.3 ukazuje poměrnou velikost lokalit. Celkový počet obyvatel obce Velký Ammán zahrnuje všechny obce v této oblasti. Polovina obyvatel Jordánska je soustředěna v aglomeraci Ammán-Ruseifa-Zarqa (3 miliony z 6,3 milionu obyvatel v roce 2011). Ammán je jordánským primátem, neboť počet jeho obyvatel je čtyřikrát vyšší než počet obyvatel druhého města Zarqa a sedmkrát vyšší než počet obyvatel třetího největšího města Irbid (255 083 obyvatel v roce 2004). Hustota zalidnění v zemi je 69 obyvatel na kilometr čtvereční. Na 80 % území země však žije méně než pět obyvatel na kilometr čtvereční (zhruba všude pod izohyetou 100 mm). Celá populace žije na ploše menší než 10 000 km², což dává skutečnou hustotu desetkrát vyšší: přes 650 obyvatel na kilometr čtvereční. V severních guberniích, kde je méně pouštních oblastí, je hustota přes 300 obyvatel na km² a v Irbídu dosahuje 962 obyvatel. Kerak a Tafila leží v horách a trpí odlivem obyvatelstva směrem k hlavnímu městu; jejich hustota zalidnění je 68 a 39 obyvatel na km². Ve městech dosahuje hustota zalidnění světových rekordů a v chudých oblastech Ammánu a Zarky přesahuje 30 000 obyvatel na km² (obr. VI.2).

Zvyšující se urbanizace

4Jordánské obyvatelstvo se v průběhu šedesátých let výrazně urbanizovalo a v roce 2011 dosáhlo míry urbanizace přes 80 %. Dvěma hlavními důvody bylo vylidňování venkova a příchod vln palestinských uprchlíků a vysídlenců, kteří se většinou usadili ve větších městech Ammánu, Zarqa, Irbid a Ruseifa, kde byly zřízeny tábory a služby UNRWA.

5Obrázky VI.4 až VI.6 ukazují rostoucí urbanizaci země v letech 1979 až 2004. V Jordánsku je práh urbanizace stanoven na 5 000 obyvatel. Všimněte si, že lokality, které jsou centry caza (podokresu), jsou považovány za města bez ohledu na jejich velikost. Jordánsko se vyznačuje hustou implantací malých měst (s počtem obyvatel od 5 000 do 10 000), jejichž počet se za dvacet pět let více než zdvojnásobil (nárůst z 26 na 67 měst) (tabulka V.1).

Tabulka V.1 – Rozložení obyvatelstva podle velikosti lokality.

Velikost lokality
. > 250 000 obyvatel
100 000 -. 250 000
50 000 – 100 000
10 000 – 50 000
5 000 – 10 000
1 000 – 5 000
< 1000

Zdroj Celostátní sčítání lidu, domů a bytů

6Počet středně velkých měst se ztrojnásobil (z 15 na 45), především na severu a v údolí Jordánu. Počet velkých měst s 50 000 až 100 000 obyvateli zůstal mezi lety 1994 a 2004 stabilní (5 měst), protože v roce 2004 bylo k obci Velký Ammán připojeno jedenáct rychle rostoucích okrajových obcí Abu Nusayr, Shafa Badran, Jubeiha, Sweileh a Tareq na severu, Tala Ali, Badr Jadida a Wadi Sir na západě, Um Qusayr a Kherbet al-Souq na jihu a Quweisma na východě.

7Městská populace Ammánu se ztrojnásobila a populace Ruseify vzrostla desetkrát od počátku 80. let 20. století – což souviselo s prováděním politiky strukturálního přizpůsobení, s nárůstem nezaměstnanosti mladých lidí a s příchodem 300 000 Jordánců palestinského původu vyhoštěných z Perského zálivu v roce 1991. Město Irbid se rozrostlo a pohltilo okrajové komunity. Naproti tomu města na jihu země stagnovala: V letech 1994-2004 se počet obyvatel Keraku zvýšil pouze o 800 (z 18 866 na 19 696), v Tafíle vzrostl o 2 500 (z 20 881 na 23 420), zatímco v Ma’anu ve stejném období klesl z 26 731 na 26 124 obyvatel, což odráží odliv obyvatelstva do městských oblastí a také krizi v jižním Jordánsku.

Vylidňování venkova na jihu a růst měst na severu

8Pro výpočet průměrné roční míry růstu mezi lety 1979, 1994 a 2004 byly údaje z roku 2004 pro dílčí okresy překryty mapou zobrazující lokality v letech 1979 a 1994, aby bylo možné je porovnat v jednotlivých oblastech. V letech 1979 až 1994 byla míra porodnosti stále vysoká a průměrná míra růstu činila více než 3,9 % ročně. V méně obydlených oblastech na východě a jihu země byla míra růstu vyšší než 5 %, zatímco Velký Ammán se stal obrovským staveništěm s průměrnou roční mírou růstu přes 10 %.

9Mezi lety 1994 a 2004 byla průměrná roční míra růstu v zemi 3 %. Míra porodnosti se snížila a venkovské obyvatelstvo nadále opouštělo chudé oblasti Jordánského údolí (trpělo změnami v zemědělském sektoru) a guvernorátu Tafila (trpělo nedostatkem výrobních investic). Velký Ammán nadále rostl tempem přes 6 % ročně (obr. VI.7).

10Obrázek VI.8 ukazuje posilování ammánského gubernátu (jehož více než polovinu zabírá Velká ammánská samospráva) zejména mezi lety 2007 a 2011, kdy se samospráva rozšířila o dalších třicet kilometrů na jih, tedy včetně letiště.

11Celostátní sčítání lidu v roce 1994 ukázalo, že hlavními „dovozci“ venkovského obyvatelstva byla města Ammán a Zarqa (+56 %); o deset let později sčítání lidu v roce 2004 ukázalo, že nejvyšší míru přistěhovalectví (25 %) zaznamenala Aqaba ,která se v roce 2001 změnila v liberalizovanou, bezcelní a víceodvětvovou rozvojovou zónu (Aqaba Special Economic Zone Authority – ASEZA).7 %) (DOS, říjen 2006:5).

12Tři guvernoráty Ammán, Zarqa a Irbid tvoří dvě třetiny obyvatelstva království (4,4 milionu z 6,3 milionu v roce 2010). Jsou ekonomickou hnací silou země s více než 80 % domácích firem. Tempo růstu jejich populace je nejvyšší a přesahuje 3 % ročně ve srovnání s 2,3 % pro celou zemi (obr. VI.9). Tyto tři guvernoráty také přitahují nejvíce zahraničních pracovníků a vnitřních migrantů, jak ukazuje obrázek VI.10, který ukazuje místa narození Jordánců v jednotlivých guvernorátech; tyto údaje jsou zde použity jako kompenzace za nedostatek údajů ze sčítání lidu o vnitřní migraci. Vyplývá z něj, že nejvíce obyvatel narozených v jiných guberniích má gubernie Ammán (100 000 osob narozených v guberniích Zarqa, Irbid a Balqa), následuje gubernie Zarqa, kde se v Ammánu narodilo 10 % obyvatel, a Irbid, kde se v Ammánu narodilo méně než 5 % obyvatel. Z grafu je také patrné, že více než polovina z 600 000 jordánských emigrantů se narodila v Ammánu, následována těmi, kteří se narodili v Irbid, Zarqa a Balqa‘.

.