Diskuze
Hlavním zjištěním této studie bylo, že podání jednorázové dávky LSD (200 μg p.o.) u zdravých dobrovolníků vyvolalo subjektivně významný zážitek s trvalými pozitivními účinky, které účastníci přisuzovali zážitku z LSD. Větší hodnocení akutních změn mysli vyvolaných LSD na stupnici 5D-ASC a/nebo zážitků mystického typu na stupnici MEQ30 bylo spojeno s větším hodnocením pohody 12 měsíců po zážitku a změnami v celoživotních mystických zážitcích. LSD nezvýšilo rysy otevřenosti ani nevyvolalo relevantní změny v osobnostních ukazatelích. V této studii nebylo LSD spojeno s trvalými negativními účinky, protože po jednom a 12 měsících nebylo možné pozorovat žádné trvalé zvýšení negativních postojů, negativní nálady a negativního chování.
Tato zjištění potvrdila většinu našich hypotéz a doplnila podobné nedávné zprávy o trvalých účincích psilocybinu u zdravých osob za použití stejných výsledných měřítek (Griffiths et al. 2006, 2008, 2011, 2017; MacLean et al. 2011). Trvalé účinky LSD byly zaznamenány také u psychiatricky zdravých subjektů ve starších studiích (McGlothlin et al. 1967). Krátkodobé účinky na osobnostní míry byly zaznamenány v jedné nedávné studii (Carhart-Harris et al. 2016a). Konkrétně ve starší studii McGlothlina et al. (1967) byly u 24 zdravých osob provedeny psychologické testy před a 2 týdny a 6 měsíců po třech sezeních s jednorázovou dávkou (200 μg LSD p.o. v každém sezení) s cílem prozkoumat možné změny postojů a hodnot (McGlothlin et al. 1967). Účastníci byli postgraduální studenti, za účast dostali zaplaceno, byli LSD-naivní a drogu dostali v bezpečném prostředí, ale bez náznaků možných trvalých účinků (McGlothlin et al. 1967). Na rozdíl od naší studie se drogová sezení konala ve „vkusně zařízené místnosti speciálně navržené tak, aby umocnila zážitek z drogy“ bez rušivých vlivů experimentů (McGlothlin et al. 1967). Vyšší podíl účastníků uvedl trvalé účinky na osobnost a větší ocenění hudby a umění 6 měsíců po podání LSD ve srovnání s kontrolami, které dostaly buď amfetamin (20 mg p.o.), nebo velmi nízkou dávku LSD (25 μg p.o.; McGlothlin et al. 1967). Většina účastníků také hodnotila akutní reakci na LSD jako velmi dramatický a zajímavý zážitek. Srovnání hodnocení řady testů osobnosti a kreativity před LSD a po LSD však nedokumentovalo relevantní změny (McGlothlin et al. 1967). Tato předchozí zjištění o subjektivních změnách postojů, hodnot a estetických zájmů přisuzovaných LSD při absenci změn v objektivnějších testových měřeních (McGlothlin et al. 1967) byla současnými výsledky do značné míry potvrzena.
Nedávno Griffiths a jeho kolegové podali jednu dávku psilocybinu v podpůrném prostředí 30 zdravým osobám, které nejsou halucinogeny a jsou duchovně aktivní, aby zhodnotili dlouhodobé účinky psilocybinu (Griffiths et al. 2006, 2008). K posouzení akutních účinků psilocybinu (30 mg/70 kg p.o.) byl použit design zkřížené studie, včetně kontrolního stavu (methylfenidát, 40 mg/70 kg p.o.). K hodnocení akutních zážitků mystického typu byly použity MS a MEQ (Barrett et al. 2015; Griffiths et al. 2006), podobně jako v této studii (Liechti et al. 2017). Trvalé účinky psilocybinu byly hodnoceny po 2 a 14 měsících pomocí PEQ a MS (Griffiths et al. 2008). Na rozdíl od této studie s LSD dobrovolníci nedostali za účast peněžní kompenzaci. Vyšetřovatelé se s účastníky sešli čtyřikrát (celkem 8 h) před sezením s psilocybinem, aby je na zážitek připravili. Na rozdíl od této studie tato předsezónní příprava výslovně zahrnovala očekávání monitora, že sezení s psilocybinem může zvýšit osobní uvědomění a vhled (Griffiths et al. 2006), a tudíž může mít trvalé pozitivní účinky. Kromě toho se všechny subjekty alespoň občasně účastnily náboženských nebo duchovních aktivit, v nichž 56 % dobrovolníků uvedlo každodenní zapojení a 39 % uvedlo alespoň měsíční aktivity (Griffiths et al. 2006, 2008). Griffiths a jeho kolegové také provedli studii dávka-účinek, která zahrnovala podání čtyř různých jednorázových dávek psilocybinu a placeba u 18 účastníků a hodnotila trvalé účinky po 1 a 14 měsících pomocí PEQ, MS, DTS a NEO Personality Inventory (NEO-PI) (Griffiths et al. 2011), podobně jako tato studie. Podobně jako LSD v této studii zvýšila jednorázová dávka psilocybinu (30 mg/70 kg) významně hodnocení akutních zážitků mystického typu v dotazníku MS a MEQ (Barrett et al. 2015; Griffiths et al. 2006, 2011). Nicméně 17 z celkem 54 účastníků po podání psilocybinu v této dávce také někdy během sezení uvádělo silný nebo extrémní strach (Griffiths et al. 2006, 2011). V souladu s těmito zjištěními psilocybin také vyvolal významné pozitivní účinky, ale žádné negativní účinky na PE ve srovnání s kontrolním stavem, které trvaly až 1, 2 a 14 měsíců po sezení (Griffiths et al. 2006, 2008, 2011). Celkové skóre v celoživotní verzi MS se zvýšilo 2 měsíce po jednorázové dávce psilocybinu (Griffiths et al. 2006, 2008) a při 14měsíčním sledování (Griffiths et al. 2008, 2011), podobně jako u současných zjištění, kdy se skóre MS zvýšilo 1 a 12 měsíců po podání LSD. V této studii jsme také pozorovali trvalé zvýšení skóre na subškále DTS Mysticism, což naznačuje nárůst mystických zážitků, což je v souladu se zvýšením celoživotních mystických zážitků na MS, ale bez vlivu na ostatní subškály. Naproti tomu psilocybin jen mírně změnil skóre na DTS, přičemž po 14 měsících došlo k mírnému nárůstu na subškále náboženskosti, ale ne na subškále mysticismu ve srovnání se screeningem před podáním psilocybinu (Griffiths et al. 2011).
Předkládaná studie celkově nezjistila žádné trvalé účinky LSD na různé míry osobnostních rysů 1 nebo 12 měsíců po podání LSD. Nepotvrdili jsme naši studijní hypotézu, že LSD zvýší rys otevřenosti na NEO-FFI. Na rozdíl od absence dlouhodobých účinků LSD na osobnost v této studii se skóre otevřenosti NEO-PI zvýšilo 2 týdny po podání nižší dávky LSD (75 μg i.v.) u zdravých osob s většinou významným předchozím užitím LSD (Carhart-Harris et al. 2016a). Tyto střednědobé změny osobnosti byly pravděpodobně přechodné. V souladu se současnými výsledky sledování LSD psilocybin nezměnil hodnocení osobnostních rysů 2 nebo 14 měsíců po jednorázové dávce psilocybinu ve srovnání se screeningem před podáním psilocybinu (Griffiths et al. 2006, 2008). Ačkoli v souhrnné analýze obou studií bylo 14 měsíců po podání psilocybinu zaznamenáno zvýšení otevřenosti (MacLean et al. 2011), další novější studie téže skupiny opět nezjistila žádné účinky psilocybinu na osobnostní míry NEO-PI 6 měsíců po podání psilocybinu (Griffiths et al. 2017). Hodnocení rysů úzkosti na dotazníku STAI se po podání LSD ve srovnání se screeningem před podáním LSD v této studii nezměnilo. Naproti tomu LSD snížil hodnocení rysové úzkosti u pacientů s úzkostí, která byla spojena s život ohrožujícími nemocemi (Gasser et al. 2014, 2015).
Souhrnně lze říci, že výsledky kontrolovaných klinických studií, včetně této studie (Griffiths et al. 2006, 2008, 2011, 2017; MacLean et al. 2011; McGlothlin et al. 1967), jsou v souladu s názorem, že serotonergní halucinogeny vyvolávají především trvalé zvýšení celoživotních mystických zážitků a trvalé pozitivní účinky na postoje, náladu a chování, které jsou subjektivně připisovány halucinogennímu zážitku. Naproti tomu subjektivně vnímané změny nevedly u zdravých jedinců k relevantním dlouhodobým změnám v měření osobnostních rysů.
Užívání LSD a psilocybinu bylo spojeno s mystickými zážitky (Barrett a Griffiths 2017; Lyvers a Meester 2012). Bylo prokázáno, že mystické zážitky, které jsou vyvolány halucinogenem psilocybinem, jsou spojeny s dlouhodobými pozitivními účinky u zdravých subjektů (Griffiths et al. 2017; MacLean et al. 2011) a terapeutickými výsledky u pacientů (Garcia-Romeu et al. 2015; Griffiths et al. 2016; Ross et al. 2016). Zajímavým směrem zkoumání je prozkoumat faktory, které k těmto mystickým zážitkům přispívají, a zda konkrétně předpovídají dlouhodobé účinky halucinogenů. Zážitky mystického typu předpovídaly pozitivní terapeutické výsledky u pacientů i po kontrole subjektivní intenzity účinku drogy (Griffiths et al. 2016; Ross et al. 2016). Podobně jako v předchozích studiích s psilocybinem u zdravých osob (Griffiths et al. 2008, 2017) bylo v této studii zjištěno, že dlouhodobé účinky LSD souvisely s rozsahem akutní reakce na LSD. Celkové změny mysli, vyjádřené skóre 5D-ASC, však lépe předpovídaly dlouhodobé účinky LSD ve srovnání s hodnocením specifičtějšího akutního zážitku mystického typu, jako je akutní celkové skóre MS nebo skóre MEQ30. Tato zjištění tedy naznačují, že celkové změny vědomí, které jsou akutně vyvolány LSD, mohou přispívat k trvalým pozitivním účinkům LSD u normálních subjektů i u pacientů (Gasser et al. 2015; Liechti et al. 2017).
Ukázalo se, že rozsah akutních zážitků mystického typu vyvolaných halucinogeny je závislý především na dávce (Griffiths et al. 2011). Vyšší míra meditace/spirituální praxe nebo větší podpora duchovní praxe také zvýšila hodnocení akutních účinků mystického typu a přispěla k pozitivním dlouhodobým účinkům ve srovnání se skupinou, která dostávala psilocybin, ale méně duchovní podpory (Griffiths et al. 2017). V této studii návrhy duchovní praxe všem účastníkům zahrnovaly 10-30 min každodenní meditace, cvičení uvědomování, psaní deníku a další aktivity, které podle osobního posouzení usnadňují duchovní růst (Griffiths et al. 2017). Vysoká podpora duchovní praxe však zahrnovala dialogová skupinová sezení k diskusi o zavádění a udržování duchovní praxe meditace a duchovního uvědomování a celkem 35 h kontaktu průvodce s účastníky od začátku studie do 6měsíčního sledování ve srovnání s žádnými skupinovými sezeními a pouze 7 h kontaktu ve skupině s nižší duchovní podporou (Griffiths et al. 2017). Absolutní hodnocení akutních účinků halucinogenů mystického typu na MS a MEQ bylo ve studiích Griffithse a jeho kolegů (Barrett et al. 2015; Griffiths et al. 2006, 2008, 2011, 2017) obecně vyšší než v této studii (Liechti et al. 2017). Důležité je, že tomu tak bylo jak v případě halucinogenů, tak v kontrolním stavu, zatímco akutní zvýšení skóre MS a MEQ vyvolané halucinogeny oproti kontrolnímu stavu bylo větší po podání LSD než psilocybinu (Barrett et al. 2015; Griffiths et al. 2006, 2011; Liechti et al. 2017). V této studii vyvolalo LSD průměrné hodnocení MEQ30 61 % a úplný mystický zážitek pouze u dvou subjektů (12,5 %; Liechti et al. 2017). Naproti tomu psilocybin vyvolal průměrné hodnocení MEQ30 ve výši 77 % a úplný mystický zážitek u 67 % subjektů (Barrett et al. 2015). Placebo nebo aktivní placebo (tj. methylfenidát) však v těchto studiích rovněž vyvolaly průměrné hodnocení MEQ30 ve výši 23, resp. 33 % (Barrett et al. 2015), což naznačuje relevantní rozdíly mezi studiemi, včetně charakteristik výzkumných subjektů (souboru) a prostředí (Barrett a Griffiths 2017). Na rozdíl od studií Griffithse a jeho kolegů (Griffiths et al. 2006, 2011) byli účastníky této studie převážně vysokoškolští studenti. Za účast obdrželi peněžní odměnu a nebylo po nich vyžadováno, aby byli duchovně aktivní (Liechti et al. 2017; Schmid et al. 2015). Účastníci této studie měli osobní nebo vědecký zájem zažít účinky halucinogenů měnící mysl v bezpečném nemocničním prostředí, ale výzkumný tým jim nesdělil žádná explicitní očekávání ani náznaky mystických nebo trvalých účinků. Tyto rozdíly ve studijní populaci (duchovně aktivní vs. nevýslovně aktivní), přípravě (sugesce mystických/trvalých účinků vs. žádné sugesce) a prostředí (estetické prostředí podobné obývacímu pokoji určenému speciálně pro studii vs. nemocniční oddělení) tedy pravděpodobně způsobily celkově nižší hodnocení účinků mystického typu v této studii ve srovnání se studiemi Griffithse a jeho kolegů (Griffiths et al. 2006, 2011). Nepozorovali jsme také žádné případy relevantních účinků mystického typu po podání placeba (Liechti et al. 2017), zatímco přibližně 5 % subjektů ve studiích Griffithse a kolegů zažilo po podání placeba výrazný nebo úplný mystický zážitek (Barrett et al. 2015; Griffiths et al. 2011). Zdá se tedy, že prostředí studií Griffithse a kolegů bylo vysoce optimalizováno pro podporu vzniku mystických zážitků (Barrett a Griffiths 2017), zatímco ve studiích, které provedly jiné skupiny (Carhart-Harris et al. 2016a; Gasser et al. 2015; Liechti et al. 2017; Studerus et al. 2011, 2012), bylo zaznamenáno méně zážitků mystického typu. Pozoruhodné je, že účinky LSD (200 μg) v této studii a psilocybinu (30 mg/70 kg) na skóre 5D-ASC byly srovnatelné (Griffiths et al. 2017; Liechti et al. 2017), což naznačuje podobné změny vědomí navzdory odlišnému prostředí a akutním mystickým zážitkům. Zbývá ověřit, co vysoké akutní mystické zážitky a s nimi spojené dlouhodobé účinky skutečně odrážejí. Vysoké skóre MEQ (i po placebu) bylo pozorováno v nastaveních, která zahrnovala více duchovní praxe/podpory, a tato skóre a související dlouhodobé změny mohou částečně odrážet tato nastavení (Griffiths et al. 2017), a nikoli účinky psilocybinu jako takového. A konečně, hodnocení akutního účinku 5D-ASC a MEQ byla v této studii vzájemně korelovaná (Liechti et al. 2017). Ve skutečnosti hodnocení akutního účinku jak na 5D-ASC, tak na MEQ významně předpovídalo dlouhodobé změny subjektivní pohody a životní spokojenosti na PEQ po 12 měsících v této studii. Naproti tomu se zdálo, že hodnocení MEQ, a tedy konkrétně zážitky mystického typu, předpovídaly především různé dlouhodobé účinky psilocybinu u duchovně aktivnějších subjektů (Griffiths et al. 2008, 2017).
Předkládaná studie má několik omezení. Za prvé, studie nezahrnovala skutečnou kontrolní podmínku pro dlouhodobé účinky LSD (tj., paralelní kontrolní skupina pro dlouhodobé účinky a nejen pro akutní účinky LSD). Trvalé účinky byly subjektivně přisuzovány zkušenosti s LSD a/nebo porovnávány s měřeními před sezením s LSD v čase a v rámci jednotlivých subjektů. Nelze tedy vyloučit, že všechny tyto subjektivní účinky byly připsány očekávání pozitivních dlouhodobých účinků LSD. Za druhé, studijní vzorek byl malý a nebyl dostatečně silný, aby odhalil malé účinky na osobnost. Za třetí, dotazníky byly dříve používány v angličtině, ale většinou nebyly validovány a překlady nebyly validovány v němčině. Za čtvrté, studie byla provedena na zdravých subjektech a používala mnoho bezpečnostních opatření (Johnson et al. 2008). Výsledky proto nelze nutně zobecnit na jiná prostředí nebo pacienty. Negativní akutní reakce nebo negativní dlouhodobé účinky by se mohly vyskytnout u různých populací nebo v různých prostředích (Carbonaro et al. 2016; Halpern et al. 2016).
Závěrem lze říci, že po jednom roce jednorázový zážitek s LSD přinesl osobní význam a lepší pohodu, které byly subjektivně přičítány zážitku s LSD, ale žádné relevantní změny v měření osobnostních rysů.
.