Vidíš symboly stvoření?
Na počátku nic neexistovalo: žádná Země, žádné nebe, žádné Slunce, žádný Měsíc. Všude byla jen tma. Náhle se z temnoty vynořil tenký disk, z jedné strany žlutý a z druhé bílý, který se objevil zavěšený ve vzduchu. Uvnitř disku seděl malý vousatý muž, Stvořitel, Ten, který žije nahoře.
Jako by se probudil z dlouhého spánku, protřel si oběma rukama oči a obličej. Když pohlédl do nekonečné tmy, objevilo se nad ním světlo. Podíval se dolů a stalo se z něj moře světla. Na východě vytvořil žluté pruhy svítání. Na západě se všude objevily odstíny mnoha barev.
Objevily se také mraky různých barev. Stvořitel si otřel zpocenou tvář, promnul si ruce a strčil je dolů. Pohleď! Zářivý oblak, na němž seděla malá holčička.
„Vstaň a řekni mi, kam jdeš,“ řekl Stvořitel. Dívka však neodpověděla. Znovu si protřel oči a nabídl dívce bez rodičů pravou ruku.
„Odkud jsi přišel?“ zeptala se a chytila ho za ruku. „Z východu, kde je teď světlo,“ odpověděl a vstoupil na její obláček.
„Kde je Země?“ zeptala se.
„Kde je nebe?“ zeptal se a zazpíval: „Přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím, co stvořím příště.“
„Kde je obloha?“ zeptala se a zazpívala. Zazpíval čtyřikrát, což bylo magické číslo.
Stvořitel si otřel tvář dlaněmi, otřel si je o sebe a pak je doširoka rozevřel! Před nimi stál Bůh Slunce. Stvořitel si znovu otřel zpocené čelo a z rukou mu vypadl Malý-Boj. Stvořitel, Sluneční bůh, Dívka bez rodičů a Malý chlapec seděli v hlubokém zamyšlení na malém obláčku.
„Co budeme dělat dál?“ zeptal se Stvořitel. „Tento mrak je pro nás příliš malý na to, abychom na něm mohli žít.“
Potom stvořil Tarantuli, Velký vůz, Vítr, Bleskotvorce a několik západních mraků, v nichž by mohl bydlet Bleskotvorce, kterého právě dokončil.
Stvořitel zazpíval: „Stvořme Zemi. Myslím na Zemi, Zemi, Zemi, myslím na Zemi,“ zpíval čtyřikrát.
Všichni čtyři bohové si podali ruce. Přitom se jejich pot smísil a Stvořitel si třel dlaně, z nichž mu vypadla malá kulatá hnědá kulička, ne o mnoho větší než fazole. Stvořitel do ní kopl a ta se zvětšila. Dívka-bez-rodičů do kuličky kopla a ta se zvětšila ještě víc. Sluneční bůh a Malý kluk do ní střídavě silně kopali a míč se pokaždé zvětšil. Stvořitel řekl Větru, aby vlezl dovnitř koule a vyhodil ji do vzduchu.
Tarantule upředla černou šňůru, připevnila ji k míči, rychle se odplazila na východ a vší silou tahala za šňůru. Tarantule to zopakovala s modrou šňůrkou na jih, žlutou šňůrkou na západ a bílou šňůrkou na sever. Mocnými tahy v každém směru se hnědá koule roztáhla do nezměrných rozměrů – stala se z ní Země! Nebyly vidět žádné kopce, hory ani řeky, objevily se jen hladké hnědé pláně bez stromů. Stvořitel se poškrábal na hrudi, promnul si prsty a objevil se Kolibřík.
„Leť na sever, jih, východ a západ a řekni nám, co vidíš,“ řekl Stvořitel.
„Všechno je v pořádku,“ hlásil Kolibřík po návratu. „Země je nejkrásnější, na západní straně je voda.“
Země se však stále kutálela a tančila nahoru a dolů. A tak Stvořitel vyrobil čtyři obrovské sloupy – černý, modrý, žlutý a bílý, aby Zemi podepřely. Vítr nesl čtyři sloupy a umístil je pod čtyři světové strany Země. Země seděla klidně.
Stvořitel zpíval: „Svět je nyní stvořen a nyní sedí klidně,“ což zopakoval čtyřikrát.
Poté začal zpívat píseň o nebi. Žádná neexistovala, ale on si myslel, že by měla být. Poté, co o ní čtyřikrát zazpíval, objevilo se dvacet osm lidí, kteří pomohli vytvořit nebe nad Zemí.
Stvořitel zpíval o tom, že vytvořil náčelníky pro Zemi a nebe. Poslal Bleskotvorce, aby obkroužil svět, a ten se vrátil se třemi necudnými bytostmi, dvěma dívkami a chlapcem nalezenými v tyrkysové mušli. Neměly oči, uši, vlasy, ústa, nos ani zuby. Měly ruce a nohy, ale neměly prsty na rukou ani na nohou. Sluneční bůh poslal pro Mouchu, aby přišel a postavil potní dům. Dívka-bez-rodičů ji pokryla čtyřmi těžkými mraky.
Před východní vchod položila měkký červený mrak na deku na nohy, která se používala po pocení. Uvnitř potního domu se ohněm zahřívaly čtyři kameny. Tři necudné bytosti byly umístěny uvnitř. Ostatní venku zpívali léčivé písně, dokud nenastal čas, aby pot skončil.
Vyšli tři neznámí, kteří stáli na kouzelném červeném obláčku-blanketu. Stvořitel pak směrem k nim rozhodil rukama a každému z nich dal prsty, prsty na nohou, ústa, oči, uši, nosy a vlasy. Stvořitel jmenoval chlapce Nebeským chlapcem, aby se stal náčelníkem Nebeských lidí. Jednu dívku pojmenoval Země-Dcera, aby se starala o Zemi a její úrodu. Druhou dívku pojmenoval Dívka-Pyl a dal jí na starost péči o zdraví všech Země-lidí.
Protože Země byla plochá a neúrodná, Stvořitele napadlo, že by bylo zábavné stvořit zvířata, ptáky, stromy a kopec. Poslal Holuba, aby se podíval, jak svět vypadá. Po čtyřech dnech se vrátil a hlásil: „Všude na světě je krásně. Ale za čtyři dny se voda na druhé straně Země zvedne a způsobí mohutnou potopu.“ Holub se na to podíval. Stvořitel stvořil velmi vysoký jehličnatý strom. Dívka-bez-rodičů pokryla kostru stromu borovicovou gumou a vytvořila tak velkou, těsnou kouli. Za čtyři dny nastala potopa. Stvořitel se vznesl na oblak a vzal s sebou svých dvacet osm pomocníků.
Dívka-bez-rodičů vložila ostatní do velké duté koule a nahoře ji pevně uzavřela. Za dvanáct dní voda ustoupila a nechala plovoucí kouli vysoko na vrcholu kopce. Spěchající povodňová voda změnila pláně v hory, kopce, údolí a řeky. Dívka-bez-rodičů vyvedla bohy z plovoucí koule na novou Zemi.
Vzala je na svůj oblak a unášela je vzhůru, dokud se nesetkali se Stvořitelem a jeho pomocníky, kteří v době potopy na Zemi dokončili svou práci při vytváření oblohy. Společně oba mraky sestoupily do údolí pod nimi. Tam Dívka bez rodičů všechny shromáždila, aby naslouchali Stvořiteli.
„Mám v plánu vás opustit,“ řekl. „Přeji si, aby se každý z vás co nejlépe přičinil o vytvoření dokonalého a šťastného světa.
„Ty, Bleskobijče, budeš mít na starosti mraky a vodu.
„Ty, Nebeský chlapče, se postarej o všechny Nebeské lidi.
„Ty, Dcero Země, se postarej o všechny plodiny a pozemské lidi.
„Ty, Děvče Pyl, se postarej o jejich zdraví a veď je.
„Tobě, Děvče-bez-rodičů, přenechávám vedení nad všemi.“
Stvořitel se pak otočil k Děvčeti-bez-rodičů a společně si třeli rukama nohy a rychle je silou vrhali dolů.
Mimochodem mezi nimi vznikla velká hromada dřeva, nad kterou Stvořitel mávl rukou a vytvořil oheň. K nebi se okamžitě vznesla velká oblaka kouře. V tomto mraku Stvořitel zmizel. Ostatní bohové ho následovali v dalších oblacích dýmu a zanechali osmadvacet dělníků lidem na Zemi. Sluneční bůh odešel na východ, aby žil a cestoval se Sluncem. Dívka-bez-rodičů odešla na západ, aby žila na vzdáleném obzoru. Malý-Chlapec a Dívka-Pyl si vytvořili domovy v mracích na jihu. Velký vůz je stále vidět na severní obloze v noci, je spolehlivým průvodcem všech.
Děkuji za sdílení Pavoučí medicíny, tvoř, tvoř, tvoř!