Jedna z největších kapel, která vzešla z hnutí emo v polovině roku 2000, Panic! At the Disco překonala svou ranou slávu a proměnila se ve zprostředkovatele charismatické, křížem krážem opylované značky popu zpěváka Brendona Urieho. Od počátku byli Panic Atrie podporováni svými emo-popovými kolegy z Fall Out Boy. At the Disco uspěli na MTV a v hitparádách s hyperkinetickou hymnou „I Write Sins Not Tragedies“ z debutu A Fever You Can’t Sweat Out z roku 2005. Jejich následovník, psychedelií 60. let ovlivněná deska Pretty. Odd., rozdělil fanoušky i kritiky a zastihl je na začátku tvůrčí cesty, která přinesla i změny v sestavě. Urie a spoluzakládající bubeník Spencer Smith posunuli zvuk kapely směrem k synthy new wave a dance-punku ve stylu 80. let na albu Vices & Virtues z roku 2011 a na albu Too Weird to Live, Too Rare to Die z roku 2013 jej rozšířili o rozmáchlou směs elektronického popu, hip-hopu a R&B! Po odchodu Smithe v roce 2015 se Urie ujal kormidla jako jediný původní člen a hlavní tvůrce zvuku kapely. Navzdory změnám a neustále se vyvíjející hudební scéně Panic! At the Disco udrželi věrné příznivce a zůstávají kreativně angažovaní, přičemž s alby Death of a Bachelor z roku 2016 ovlivněným Frankem Sinatrou a Pray for the Wicked z roku 2018 bodují v žebříčcích.
Panic! At the Disco dali dohromady kamarádi ze střední školy Spencer Smith (bicí) a Ryan Ross (kytara), když spolu začali dělat coververze skladeb od Blink-182. Naštěstí se jim to podařilo. Poté, co je přestalo bavit hrát materiál jiné skupiny, přibrali další dva spolužáky, kytaristu/zpěváka Brendona Urieho a baskytaristu Brenta Wilsona, a nově vzniklé kvarteto se rozhodlo, že svůj název vymodeluje podle verše z písně „Panic“ skupiny Name Taken. Vytvářejí popem ovlivněné písně s divadelními prvky, svéráznými techno beaty a vnímavými texty, Panic! At the Disco zveřejnili na internetu několik demosnímků, které upoutaly pozornost Decaydance Records, vydavatelství Fueled by Ramen, v jehož čele stojí Pete Wentz z Fall Out Boy. Přestože Panic! At the Disco ještě neodehráli živé vystoupení, stali se následně první kapelou, která podepsala smlouvu s Wentzovým vydavatelstvím.
S deskou, jejíž vydání bylo naplánováno na září 2005, se Panic! At the Disco připojili k úspěšnému turné Nintendo Fusion Tour a vyrazili na cesty po boku Fall Out Boy, Motion City Soundtrack, Boys Night Out a Starting Line. Kapela pokračovala v turné až do začátku roku 2006, zatímco jejich singl „I Write Sins Not Tragedies“ se dostal na MTV a do Top 40 Billboardu. Turné Nintendo se ukázalo jako oblíbená sestava a neustále vyprodávalo sály po celé zemi. V polovině roku byl Wilson ze skupiny propuštěn; Panic! pokračovali se svým přítelem Jonem Walkerem v letním turné, které vyvrcholilo vystoupením na festivalech Lollapalooza a Reading a Leeds. Kapela získala cenu za videoklip roku na výročním ceremoniálu MTV VMA, kde porazila takové hvězdy jako Madonnu a Red Hot Chili Peppers, a sběratelská krabicová verze Fever (obsahující náhodné příslušenství Panic! a DVD) vyšla právě v době svátků v roce 2006.
Po dalších turné členové kapely oznámili, že ze svého názvu odstraňují vykřičník, což jako by předznamenávalo vyzrálý, méně emo-rock, který se objevil na albu Pretty. Odd. Druhé album, vydané v březnu 2008, se v USA umístilo na druhém místě a ukázalo vyvíjející se kapelu, jejíž vkus se rozšířil o psychedelický pop Beatles. Skupina album podpořila další sérií koncertů, z nichž jeden byl zachycen na vydání CD/DVD …Live in Chicago. V červnu 2009 však kapela dostala ránu, když Walker a Ross opustili sestavu, aby založili vlastní skupinu Young Veins. Urie a Smith pokračovali ve studiu jako duo, i když díry v koncertní sestavě zaplnili Ianem Crawfordem a Dallonem Weekesem. V roce 2011 vydali své třetí studiové album Vices & Virtues, které produkovali John Feldmann a Butch Walker.
O dva roky později se kapela vrátila s albem Too Weird to Live, Too Rare to Die! Album, které opět produkoval Walker, bylo inspirováno Urieho rodným městem Las Vegas a obsahovalo název vypůjčený z klasické knihy Huntera S. Thompsona Strach a hnus v Las Vegas. Eklektické album, na němž se projevil Urieho zájem o hip-hop a elektronickou hudbu, bylo také prvním albem, na němž se Weekes podílel ve studiu. Po několika živých vystoupeních v roce 2013 Smith opustil turné kapely s odkazem na své přetrvávající problémy s návykovými látkami.
Do roku 2015 Smith oficiálně oznámil, že skupinu opustil. Přibližně ve stejné době byla Weekesova pozice opět degradována na člena turné. S Uriem v čele kapely Panic! At the Disco zakončili rok vydáním singlů „Hallelujah“, „Victorious“ a „The Emperor’s New Clothes“. Všechny tyto písně byly zařazeny na páté studiové album kapely Death of a Bachelor z roku 2016, na němž se Urie podílel společně s dlouholetým inženýrem Jakem Sinclairem. Album debutovalo na prvním místě v USA a bylo nominováno na cenu Grammy za nejlepší rockové album. Následovalo turné, z něhož v roce 2018 vzešlo koncertní album. V témže roce se Urie vrátil také s plnohodnotným albem Pray for the Wicked, které se umístilo na vrcholu žebříčku Billboard 200. Album, které opět produkoval Sinclair, obsahovalo singly „High Hopes“, „King of the Clouds“ a „Say Amen (Saturday Night)“, z nichž druhý jmenovaný se stal prvním singlem skupiny na prvním místě.