Východiska: Léčba aspirinem byla u revmatoidní artritidy z velké části nahrazena léčbou nesteroidními protizánětlivými léky (NSAID) předepisovanými na lékařský předpis, částečně proto, že studie před uvedením na trh naznačovaly menší toxické účinky NSAID než aspirinu. Tato studie hodnotí tyto toxické účinky u populace pacientů s revmatoidní artritidou po uvedení na trh.
Metody: Zkoumali jsme 1521 po sobě jdoucích kúr aspirinu a 4860 kúr NSAID u pacientů s revmatoidní artritidou z osmi center postmarketingového sledování lékařského informačního systému pro artritidu, revmatismus a stárnutí. Skóre indexu toxicity bylo vytvořeno na základě symptomů, laboratorních abnormalit a hospitalizací, vážené podle variabilní závažnosti a závažnosti nežádoucích účinků.
Výsledky: Index toxicity byl pouze 1,37 (SE = 0,10) pro aspirin a 1,87 až 2,90 pro vybraná nesalicylátová NSAID. Tyto rozdíly byly konzistentní napříč centry a zůstaly zachovány i po statistické úpravě na rozdílné charakteristiky pacientů. U různých aspirinových přípravků byla zjištěna rozdílná toxicita, přičemž skóre pro obyčejný aspirin bylo 1,36 (SE = 0,23), pro pufrovaný aspirin 1,10 (0,20) a pro entericky potahované aspirinové přípravky 0,92 (0,14). Nejdůležitější je, že se projevil silný vliv dávky, a to skóre 0,73 (0,09) pro 651 až 2600 mg denně, 1,08 (0,17) pro 2601 až 3900 mg a 1,91 (0,38) pro více než 3900 mg. Průměrná užívaná dávka aspirinu byla pouze 2665 mg/d, což je přibližně osm „tablet“, ve srovnání s 3600 až 4800 mg/d užívanými v 16 klíčových zkoumaných studiích před uvedením na trh. Průměrné dávky NSAID byly naopak v předregistračních studiích nižší (např. naproxen 500 mg/d oproti 773 mg/d v klinické praxi Arthritis, Rheumatism, and Aging Medical System).
Závěry: Léčba aspirinem v dávkách běžně používaných v praxi má u revmatoidní artritidy vynikající bezpečnostní profil a je nejméně nákladným NSAID. Bezpečnostní výhoda se vysvětluje primárně vlivem dávky a sekundárně možnými rozdíly mezi jednotlivými formulacemi. Novější strategie léčby revmatoidní artritidy zdůrazňují používání NSAID jako symptomatické léčby a používání chorobu modifikující antirevmatické léčby pro protizánětlivé cíle. Původní doporučení „protizánětlivých“ dávek aspirinu je tak nyní hůře odůvodnitelné. Léčba aspirinem si zaslouží přehodnocení jako doplňková terapie pro léčbu revmatoidní artritidy.