Východiska: Vliv dlouhodobé léčby antidepresivy na hmotnost nebyl dosud dostatečně prozkoumán. Rovněž není známo, zda mají různé sloučeniny rozdílné účinky. Cílem této studie bylo posoudit změny hmotnosti u pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD) léčených po dobu 2,5 roku klomipraminem nebo selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.
Metoda: 138 pacientů s OCD podle DSM-IV, kteří reagovali na 6měsíční akutní léčbu na oddělení pro poruchy nálady a úzkostné poruchy na katedře neurověd na univerzitě v Turíně v Itálii, bylo sledováno po dobu 2 let, zatímco dostávali otevřený klomipramin, citalopram, fluoxetin, fluvoxamin, paroxetin nebo sertralin. Pacienti byli postupně nabíráni a sledováni od května 1998 do března 2003. Pro každou skupinu byla porovnána průměrná procentuální změna hmotnosti a podíl pacientů, u nichž došlo k > nebo = 7% zvýšení hmotnosti oproti výchozímu stavu.
Výsledky: Na konci 2,5letého období studie pacienti přibrali v průměru 2,5 % své tělesné hmotnosti vzhledem k výchozímu stavu (1,58 kg); u 14,5 % z celkového vzorku došlo k významnému (> nebo = 7 %) zvýšení hmotnosti. V rámci každé skupiny, kromě skupiny léčené fluoxetinem, prokázaly párové t-testy významný nárůst hmotnosti od výchozího stavu do závěrečné návštěvy. Analýza rozptylu ukázala významný rozdíl mezi léčebnými skupinami (p = .009), přičemž klomipramin byl spojen s nejvyšším nárůstem hmotnosti a fluoxetin a sertralin s nejnižším. Vyšší podíl pacientů léčených klomipraminem (34,8 %) přibral > nebo = 7 % na hmotnosti ve srovnání se sertralinem a fluoxetinem, na které připadal nejnižší podíl pacientů s významným přírůstkem hmotnosti (4,5 %, resp. 8,7 %), ačkoli tento rozdíl nebyl statisticky významný.
Závěr: Riziko přírůstku hmotnosti během prodloužené léčby inhibitory zpětného vychytávání serotoninu u OCD se liší v závislosti na tom, která látka se používá. Rozdíly mezi antiobezitiky mohou ovlivnit compliance s léčbou a zdravotní rizika.