Osídlení Grónska Nory a jejich objevení Severní Ameriky
Erik Rudý je velmi barvitou a důležitou postavou v dějinách severských Vikingů. Pramen pro jeho příběh se nachází v islandských ságách Huaksbók (14. století) a Skalhóltsbók (15. století). Tato dvě vyprávění obsahují poněkud odlišné verze toho, co se stalo o 3-400 let dříve. Předpokládá se, že původní sága o Eriku Rudém vznikla kolem roku 1200 n. l. a verze ve Skalhóltsbóku je považována za nejvěrnější originálu. Také Flateyjarbók (13. století), který obsahuje Ságu o Gróňanech, je důležitým pramenem, který pomáhá pochopit osídlení Grónska a objevení Vinlandu – Severní Ameriky.
Erik Rudý objevuje novou zemi
Erik Rudý vyrůstal v Norsku, kde byl zapleten do několika případů vražd. Spolu se svým otcem se přestěhoval na Island, kde se usadil na centrálním západním pobřeží Islandu a oženil se s Thjodhildou. Na Islandu se však Erik zapletl do dalších sporů a vražd, což vyústilo v jeho prohlášení za psance a odsouzení ke třem letům vyhnanství. Kolem roku 982 n. l. opustil Island a zamířil do vnitrozemí, o němž se doslechl, že leží na západě a že ho asi o 100 let dříve spatřil muž jménem Gunnbjörn. Erikova výprava do Grónska vedla dále na jihozápad a kolem mysu Farewell, jižního cípu Grónska. Poté se plavil dál, postupoval na sever, prozkoumával četné fjordy a nacházel svěží zelené pastviny, které byly úrodnější než Island.“ Nejméně dva roky zkoumal novou zemi včetně míst, která jsou dnes známá jako Východní osada a Západní osada.
Grónsko osídlili severští Vikingové
Po třech letech se vrátil na Island a vyprávěl o nové zemi, kterou nazval Grónsko, a snažil se najít lidi ochotné založit tam osadu. Prameny uvádějí, že se tak stalo 15 let předtím, než se na Islandu prosadilo křesťanství, a určují to na dobu kolem roku 985 n. l. Erik uspěl a shromáždil flotilu asi 25-30 lodí s přibližně 700 osadníky. Dorazilo pouze 14 lodí. Nové osady byly pojmenovány po zakladatelích, jako například Erikův vlastní statek Brattahlid hluboko uvnitř Eriksfjordu (dnes Tunugdliarfik), hned naproti dnešnímu Narsasuaqu.
Stovky archeologických nálezů nalezených především na jihozápadě naznačují, že jejich osídlení trvalo více než 500 let. Sídla však zanikla a nikdo pořádně neví proč. Poslední zaznamenanou událostí týkající se grónských osadníků je svatba z vyšší společnosti v kostele v Hvalsey v roce 1408 mezi Sigríðurem Björnsdóttirem a Þorsteinnem Ólafssonem, kteří oba přišli na Island v roce 1410. Od té doby není známo, co se stalo se severskými osadníky v Grónsku. Mezi předpokládané teorie zániku osad patří náhlé ochlazení klimatu nebo snad otevření nového obchodu se sušenými treskami ze Severní Ameriky, což vytvořilo lepší podmínky pro život jinde.
Hvalsey Church | © Troels Jacobsen – Oceanwide Expeditions
Sága o Gróňanech
Po usazení Erika Rudého v Grónsku byla zavedena doprava mezi Norskem, Islandem a Grónskem. To vedlo k náhodné cestě, která mohla být prvním kontaktem Vikingů se Severní Amerikou.
Bjarni Herhjólfsson, první Viking, který objevil Severní Ameriku, je zmíněn pouze v Sáze o Gróňanech. Vypráví se o něm, že se svým otcem střídavě přezimoval na Islandu a v Norsku. Jednou po příjezdu na Island zjistil, že se jeho otec vydal do Grónska, a rozhodl se ho na tuto velmi nebezpečnou cestu následovat. Bjarniho loď narazila na nepříznivé počasí s mlhou a severním větrem a Bjarnilost ztratil orientaci. Trvalo několik dní, než se počasí obrátilo k lepšímu a Bjarni se ocitl poblíž pevniny s lesy. Bjarni si uvědomil, že to není Grónsko, a nepřistál. Ještě dvakrát zahlédl pevninu, ale ani tato místa neodpovídala popisu Grónska, který slyšel, a tak pokračoval dál. Bjarni se svou lodí nakonec dorazil do Grónska a usadil se v Herjolfsnesu na jihozápadě země nedaleko dnešního Narsaq Kujalleq. Herhjolfsnes se stal hlavním obchodním uzlem, který směřoval mezi Grónskem a Islandem, a je jedinou osadou zmíněnou na slavné Skálholtově mapě z roku 1570, která zachycuje oblast severního Atlantiku tak, jak ji chápali Norové.
Bjarniho činy jsou zmíněny pouze v Sáze o Gróňanech a nikde jinde. Stejně jako tomu může být v případě různých verzí Ságy o Eriku Rudém v Huaksbóku, i Bjarniho příběh mohli upravit potomci Erika Rudého, jehož synovi Leifu Erikssonovi se později připisuje objevení Severní Ameriky. Možná šlo o případ přepisování historie s cílem posílit hrdinské činy členů rodiny.
Herhjolfsnes | © Troels Jacobsen – Oceanwide Expeditions
Podle Ságy o Gróňanech Leifa Erikssona zaujal Bjarniho příběh. Koupil Bjarniho loď, nechal si od něj poradit a pak z Herhjolfsnesu vyplul směrem na západ. Na této cestě Leif třikrát objevil novou zemi. Nejprve chladnou a ledovou zemi na severu, kterou nazval Helluland neboli Země kamenných plískanic, později interpretovanou jako Baffinův ostrov v Kanadě. Poté se plavil dále na jih a narazil na krajinu plnou lesů, kterou nazval Markland, což je považováno za labradorské pobřeží, jemuž dominují lesy tajgy. V neposlední řadě přistál u Vinlandu, který je dnes interpretován jako Newfoundland. Zajímavé je, že se nepředpokládá, že by v té době na Newfoundlandu mohla růst vinná réva a hrozny. Proto je zvláštní, že se název Vinland („země vína“) tak ujal. Nejedná se však o novodobý výklad slova, neboť o vinné révě a hroznech se zmiňuje i mnich Adam Brémský z 11. století. Je možné, že tím nebyly myšleny hrozny, ale spíše angrešt, kterému se v dobách islandských ság říkalo Vínber neboli „vinné bobule“, což vedlo k názvu.
Pojďte po stopách dřívějších severských osadníků
Připojte se k expediční plavbě Oceanwide Expeditions do jihozápadního Grónska a vydejte se po stopách dřívějších severských osadníků. Poznejte farmy Erika Rudého, pozůstatky slavné osady v Gardaru, zříceninu kostela Hvalsey postaveného kolem roku 1300 n. l., Herjolfsnes a objevte důvod, proč Erik nazval novou zemi Grónskem. Krajina je úchvatná a historie poutavá. Po cestě budeme mít spoustu příležitostí spatřit keporkaky, když poplujeme těmito bájnými vodami.