Vzdělaná manželka (a někdy i redaktorka) Marka Twaina
Olivia Langdon Clemensová (1845-1904) byla manželkou slavného amerického spisovatele Samuela Langhorna Clemense, známějšího jako Mark Twain; měla velký vliv na jeho tvorbu. Olivia vyrůstala v podnětném prostředí města Elmira ve státě New York a byla neustále vystavena nejzajímavějším tématům a ženám své doby, včetně Isabelly Beecher Hookerové a Anny Dickinsonové.
Raná léta
Olivia Langdonová se narodila 27. listopadu 1845 v Elmiře ve státě New York Jervisovi a Olivii Lewis Langdonovým. Jervis byl velmi bohatý obchodník s uhlím a její rodina se účastnila větve podzemní dráhy, která procházela Elmirou, a stýkala se s předními teology lékaři a sufražistkami. Existují důkazy, že Oliviini rodiče často pracovali jako rovný s rovným v době, kdy byly ženy jen zřídka přijímány do veřejné sféry.
Olivie, zvaná Livy, se vzdělávala kombinací domácího doučování a výuky v Thurstonově ženském semináři, který poskytoval „vědecké vzdělání“ a pomáhal „formovat charakter“ svých studentek. Ve dvanácti letech začala Olivia studovat na Elmirské ženské škole, kde se učila latinu, aritmetiku, angličtinu, gramatiku, dějiny USA, hudbu a filozofii.
Její zdraví však bylo špatné; trpěla pravděpodobně tuberkulózou páteře nebo Pottovou nemocí. Tato vysilující nemoc způsobila, že musela po léta žít mimo rodinu, a v patnácti letech ukončila její formální vzdělání. Olivia však byla odhodlaná pokračovat ve vzdělávání a k dosažení svého cíle využívala doučování, studijní skupiny a profesora z koleje.
Když zuřila občanská válka, byla jako dospívající dívka asi šest let invalidní a zdravotní problémy ji provázely po celý život. V letech 1862-1864 pobývala v léčebných centrech a sanatoriích v Elmiře‘ Washingtonu a New Yorku a léčila se u předních lékařů v zemi na nemoci páteře.
Sňatek a rodina
Samuel Clemens vstoupil do Oliviina života v roce 1867, nedlouho poté, co se její zdravotní stav začal zlepšovat. Jejich první schůzka se konala na čtení Charlese Dickense v New Yorku. Clemens se jí dvořil po celý rok 1868, především dopisem. Jeho první nabídku k sňatku odmítla, ale o dva měsíce později, v listopadu 1868, se zasnoubili.
Zasnoubení bylo oznámeno v únoru 1869 a 2. února 1870 se Olivia v Elmiře provdala za Samuela Clemense.
V dopise svému příteli z chlapeckých let Willu Bowenovi, který napsal pouhé čtyři dny po svatbě s Olivií, Clemens napsal: „Víte, že jsem se oženil s Olivií?
Je mi 34 a jí 24; Jsem mladý a velmi hezký (toto tvrzení pronáším s plnou důvěrou, neboť jsem ho získal od ní) a ona je mnohem krásnější dívka, jakou jsem kdy viděl (to jsem řekl ještě předtím, než pro mě něco znamenala, a tak je to hodno veškerého přesvědčení), a je to nejlepší dívka a nejsladší, a nejněžnější a nejjemnější, a nejskromnější a nejnenáročnější, a nejmoudřejší ve všem, v čem by měla být moudrá, a nejnevědomější ve všech věcech, které by jí nebylo milé znát, a je rozumná a pohotová, a milující a věrná, shovívavá, plná lásky… Je to ten nejdokonalejší ženský klenot, jaký jsem kdy v životě viděl – a za tou poznámkou si budu stát až do smrti.
Mladí manželé se přestěhovali do Buffala ve státě New York, kde žili v domě, který pro ně koupil Oliviin otec Jervis. Život pro ně byl zpočátku těžký. Jervis Langdon zemřel v srpnu na rakovinu a o měsíc později ho následovala Oliviina přítelkyně Emma Nye, která zemřela v domě Clemensových. Jejich první dítě Langdon Clemens se narodilo v listopadu, ale bylo předčasně narozené.
Pod tíhou tolika neštěstí se Olivia nakazila tyfem a také se vznášela blízko smrti. Clemens sbalil rodinu a přestěhoval se do Elmiry, kde mohla Olivii a Langdona pomáhat hlídat její rodina. „Dokud její život trval, nebyla už nikdy silná,“ napsal Clemens.
V roce 1871 se rodina přestěhovala do Hartfordu v Connecticutu, kde si pronajala velký dům ve čtvrti Nook Farm a rychle se stala významnými členy tamní společenské a literární a intelektuální scény. Žili bohatě z Clemensových příjmů z jeho knih a přednášek a z Oliviina dědictví.
Jejich syn Langdon zemřel v roce 1872, rok a půl po svém narození, ale brzy se jim narodily tři dcery – Olivia Susan (Susy) v roce 1872, Clara v roce 1874 a Jane (Jean) v roce 1880.
Manželé v roce 1874 koupili pozemek a postavili v Hartfordu velký dům, který byl jejich domovem až do roku 1891. S rostoucí slávou Marka Twaina (Clemensův pseudonym) sem neustále proudili hosté. Clemensovy příjmy z jeho knih a přednášek a Oliviino dědictví umožňovaly rodině vést okázalý životní styl.
Šéfredaktor
Stejně jako vztah mezi Oliviinými rodiči bylo i Clemensovo manželství velmi rovnocenné. Clemens chtěl mít manželku „v postavení, které jsem jí určil, totiž; – jako společnici. Nechci spát s trojjedinou bytostí, která je kuchařkou, komornou a pradlenou v jedné osobě“. Jinými slovy, nechtěl stereotypní ženu své doby – podřízenou, domácí a rezervovanou.
Clemens to dokázal, když svou ženu požádal o korekturu a úpravu svých rukopisů. Olivia povzbuzovala dravého, neotesaného a vtipného Clemense, aby ke svému psaní přistupoval vážně. S její pomocí se Twainova díla stávala stále přístupnější ženskému publiku, což bylo v jeho době nutností, aby byl populárním spisovatelem.
Nikdy jsem nenapsal jediné vážné slovo, dokud jsem se neoženil s paní Clemensovou. Ona je výhradně zodpovědná – jí náleží uznání – za jakýkoli vliv, který by měla mít moje pozdější tvorba. Po svatbě redigovala vše, co jsem napsal.
Během sedmnácti let společného života v Hartfordu (1874-1891) napsal Mark Twain řadu svých klasických románů, mezi nimi Dobrodružství Toma Sawyera (1876), Princ a chuďas (1881), Život na Mississippi (1883), Dobrodružství Huckleberryho Finna (1885) a Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše (1889).
Protože se Clemens nevyžíval v detailech domácího života‘ byl více než rád, že Olivia převzala hlavní roli při vedení domácnosti a jako hlavní pečovatelka (spolu se služebnictvem) o tři dcery manželů. Ačkoli trpěla četnými záchvaty nemoci, zůstávala citovým středem a silou rodiny.
Olivia se i nadále aktivně podílela na kariéře svého manžela tím, že mu pomáhala editovat jeho knihy, články a přednášky. Nechával jí u postele stránky rukopisu, aby si je přečetla a prohlédla, a často‘ i když ne vždy‘ přijímal její návrhy. Clemens ve své autobiografii poznamenal, jak rád vkládal do knih věty a příhody, o nichž věděl, že by je Olivia neschválila – jen aby viděl její reakci.
V roce 1891 však rodinu dostihl nákladný životní styl a neúspěch Clemensovy nakladatelské společnosti a stroje Paige. Na pokraji bankrotu získala Olivia status „přednostního věřitele“ a byly na ni převedeny listiny k jejich domu a pozemkům v Hartfordu a autorská práva Marka Twaina, aby byla zachována finanční budoucnost rodiny.
Dům v Hartfordu zavřeli a celá rodina žila následující čtyři roky v Evropě. Samuel Clemens byl nucen v létě 1895 vyrazit na přednáškové turné kolem světa, aby získal peníze a splatil své dluhy. Olivia a dcera Clara ho doprovázely, ale Susy a nejmladší dcera Jean zůstaly v Elmiře s Oliviinou rodinou.
Než se mohly znovu setkat‘ Susy 18. srpna 1896 zemřela na zánět mozkových blan, což byla pro rodinu zdrcující rána. Olivia se odmítla vrátit do domu v Hartfordu, kde vychovávali své děti, a ten byl později prodán. Její zlomené srdce se už nikdy plně nezotavilo.
V letech po Susyině smrti žila rodina poněkud kočovným způsobem života, většinou v Evropě. Jean byla diagnostikována epilepsie‘ a její nemoc měla období remisí a období, kdy měla časté velké záchvaty. Jean bylo patnáct let a nyní nemohla prožít idylické dospívání jako její sestry.
Během pobytu v Evropě rodina vyhledala lékaře, kteří Jean léčili v Anglii, Švédsku, Německu a Švýcarsku. Měli ji udržovat v klidu – vzrušení a obavy způsobovaly, že záchvaty byly častější. Byla jí předepsána sedativa spolu s přísnou dietou, která omezovala maso a sladkosti. Rodiče ji měli pod neustálým dohledem a oba si mysleli, že když budou ostražití, podaří se jim záchvaty zadržet.
Olivia zůstávala s Jean ve dne v noci, když měla „záchvaty“. Neustálé cestování a potřeba neustálé péče o Jean se podepsaly na Oliviině zhoršujícím se zdraví. Clemens to popsal jako „pět let neustálé úzkosti a občasných šoků a strachů“. Ve svých pamětech z roku 1931 My Father: Mark Twain“ Clara vzpomínala, že se v rodině dlouho nikdo neusmíval.
Epilepsie byla společensky stigmatizována a nemocní byli často ostrakizováni, ale Olivia trvala na tom, aby se Jean účastnila tolika rodinných a společenských aktivit, kolik jí zdravotní stav dovolí. Jean měla předepsaný pohyb na čerstvém vzduchu, například jízdu na koni, kterou milovala. Po studiu řemesla, které bylo součástí její léčby, vyřezávala elegantní krabice na rukavice a truhly‘ a vždy doufala, že pokud bude dostatečně zdravá, bude si moci přivydělat skromným uměním.
Pozdější léta
V roce 1902 se rodina Clemensových vrátila do Spojených států a žila v Riverdale ve státě New York, zatímco si zařizovala dům v Tarrytownu. V srpnu 1902′ Olivia utrpěla pravděpodobně infarkt. Měla bolesti na hrudi a potíže s dýcháním. Její zdravotní stav se i nadále zhoršoval.
Obrázek: Olivia Clemens Monument
Na své alma mater, Elmira College
Koncem roku 1903 lékaři Olivii doporučili, aby se kvůli teplému podnebí přestěhovala do Itálie, a usadili se ve vile u Florencie. Olivia se po většinu posledních měsíců od manžela držela stranou – měla být naprosto tichá a nevzrušená. Proto jí dvakrát denně posílal malá milostná psaníčka a občas porušoval pravidla krátkými návštěvami, aby s ní poseděl a dal jí pusu.
Nejvíce času s Olivií trávila Clara a dlouholetá služebná rodiny Katy Learyová. Clara dbala na to, aby jejich matce nesdělovala žádné zprávy o Jeanově nemoci‘ aby jí nedělala starosti. Jean se zase nesměla dozvědět o matčině špatném zdravotním stavu. Clara jako prostředník strašně trpěla.
Olivia Langdon Clemensová zemřela 5. června 1904 ve vile na selhání srdce. Byla zpopelněna a její popel je pohřben na hřbitově Woodlawn v Elmiře ve státě New York. Po její smrti zůstala v rodině díra, kterou nikdo nedokázal zaplnit.
Po matčině smrti se Clara sama citově zhroutila‘ a péče o Jean Clemensovou zůstala na jejím otci a jeho personálu. Ten nebyl schopen udržet úroveň péče, které se jí dostávalo od matky, a Jean strávila většinu posledních let v odloučení od otce, žila v sanatoriích a léčebnách, o nichž se domnívala, že jsou pro její zdraví nejlepší volbou.
Na podzim roku 1909 se Clemens konečně probudil a uvědomil si, že musí převzít odpovědnost za péči o Jean, a Jean se vrátila k otci do jeho domu v Reddingu v Connecticutu. V posledních měsících svého života se Jean s otcem usmířila a pracovala jako jeho osobní sekretářka. Zemřela na Štědrý den roku 1909 na infarkt, který byl zřejmě důsledkem záchvatu. Bylo jí 29 let.
Olivia Clemensová byla jednou ze zakladatelek Hartfordské umělecké školy, která se později stala součástí Hartfordské univerzity.
Samuel Langhorne Clemens / Mark Twain zemřel 21. dubna 1910. Byl oslavován jako „největší americký humorista svého věku“ a William Faulkner ho označil za „otce americké literatury“.
V roce 1928 se narodil v New Yorku.