Většina meteoritů jsou kousky asteroidů, které jsou samy o sobě pozůstatkem po vzniku sluneční soustavy. Asteroidy obvykle sedí a dělají nepříliš mnoho v pásu trosek mezi vnitřními planetami a vnějšími plynnými a ledovými obry. Z nějakého důvodu jsou však občas vytaženy z oběžné dráhy nebo rozbity a shodou okolností se ocitnou na kolizním kurzu se Zemí. Tyto putující vesmírné kameny se nazývají meteoroidy.
Jakmile meteority dopadnou nebo jsou nalezeny, stávají se cenným majetkem planetárních vědců, kteří chtějí odhalit tajemství, jež skrývají o historii sluneční soustavy. Prvním úkolem je zjistit, o jaký druh meteoritu se jedná, což prozradí, odkud pravděpodobně přiletěl.
Na povrchu Země bylo objeveno více než 30 000 meteoritů, někdy bezprostředně po pádu, ale většinou jen tak leží na povrchu dlouho po události.
Taxonomie meteoritů je složitá, ale obecně lze říci, že existují tři skupiny: kamenné, železné a kamenno-železné.
Reklama
Kamenný meteorit neboli chondrit
15. února 2013 vybuchlo vysoko na obloze nad Čeljabinskem, východně od pohoří Ural na jihu Ruska, něco velkého. Většina objektu shořela v atmosféře, ale některé kusy se dostaly až na Zemi. Jeden z nich prorazil led zamrzlého jezera Čebarkul a zanechal po sobě sedm metrů širokou díru. Ten byl vyzvednut potápěčem v říjnu 2013 a vážil 570 kilogramů. Další mnohem menší úlomky byly posbírány z celé oblasti. Astronomové dospěli k závěru, že se jednalo o výbuch asteroidu o průměru 17 až 20 metrů a hmotnosti 10 000 tun. Počáteční výbuch ve výšce asi 30 kilometrů měl energii odpovídající 500 kilotunám TNT – asi 30 hirošimským bombám. Jednalo se o největší mimozemský dopad na Zemi v živé paměti.
Meteorit Čeljabinsk se ukázal být kamenným meteoritem poměrně běžného nebo zahradního typu zvaného chondrit, který se tak nazývá proto, že obsahuje chondrule – malé kulaté částečky křemičitého materiálu.
Původ chondrule nikdo nezná, ale pravděpodobně vznikly jako koule roztavené horniny v oblaku prachu a plynu, který dal vzniknout sluneční soustavě. Přibližně 86 % meteoritů tvoří chondrity. Jsou složeny převážně z hornin a pocházejí z pásu asteroidů, což znamená, že jsou poměrně nedotčenými pozůstatky materiálu, který formoval sluneční soustavu.
Uhličité chondrity
Neobvyklejší třídou kamenných meteoritů jsou uhlíkaté chondrity, které se tak nazývají proto, že obsahují neobvykle vysoké množství organických chemických látek, například aminokyselin. Tyto meteority jsou také považovány za nedotčené kusy prvotního materiálu, který dal vzniknout sluneční soustavě.
Achondrity
Třetí třídou kamenných meteoritů jsou achondrity, nazývané tak proto, že postrádají chondruly. Do této třídy spadá přibližně osm procent meteoritů. Spíše než jako shluky prvotního materiálu se achondrity jeví jako produkt raných fází stavby planet, kdy se materiál akreoval pod vlivem gravitace a vytvářel protoplanety. Jak se protoplanety zvětšovaly a zahřívaly, začaly se tavit. To zničilo chondruly a také způsobilo, že těžké prvky, jako je železo a nikl, klesly směrem ke středu a zanechaly za sebou kamenný plášť. Tato vnější vrstva je zřejmě zdrojem většiny achondritů; jsou to pozůstatky neúspěšných planet, které se nikdy nerozrostly.
Železná skupina meteoroidů
Malá hrstka achondritů má ještě význačnější původ: kdysi byly součástí Měsíce nebo Marsu. Do železné skupiny patří asi každý dvacátý meteorit. Jsou tvořeny převážně železem a niklem a jsou také pozůstatkem stavby planet – úlomky kovově bohatých jader protoplanet, které byly později srážkami rozbity na padrť. Tyto kusy vesmírného kovu nám pomáhají pochopit, jak se naše vlastní planeta rozdělila na jádro, plášť a kůru.
Kamenné železné meteority, poslední široká skupina, jsou poněkud neuspokojivou polovinou cesty mezi kamennými a železnými. Tyto vzácné horniny – do této kategorie patří pouhé jedno procento – zřejmě také pocházejí z nitra neúspěšných planet, z blízkosti hranice mezi železným jádrem a kamennými vnějšími vrstvami.
Najít meteorit není snadné. Nejsnáze je lze spatřit na neúrodných místech:
Pokud nějaký najdete, je pravděpodobné, že pochází z velké planetky, která se rozpadla asi před 470 miliony let. To dalo vzniknout krupobití chondritů, které padaly na Zemi v období ordoviku. Většina úlomků stále existuje a i v současnosti tvoří většinu meteoritů, které dopadají na Zemi.
Meteority občas zasáhnou člověka, ale nebyla potvrzena žádná úmrtí. V listopadu 1954 meteorit prorazil střechu domu v Alabamě, odrazil se od kusu nábytku a zasáhl 34letou Ann Elizabeth Hodgesovou do boku. Byla těžce pohmožděná, ale plně se zotavila. V srpnu 1992 spadl déšť meteoritů na město Mbale v Ugandě. Jeden z nich narazil do stromu a odrazil se na hlavu chlapce, kterému se však nic nestalo.