Lékař může použít výraz „hraniční lupus“, pokud příznaky nebo výsledky krevních testů naznačují lupus, ale není dostatek informací pro definitivní diagnózu. K tomu dochází běžně, protože některé krevní testy používané k hodnocení lupusu, jako například antijaderné protilátky (ANA), mohou být pozitivní i u lidí bez lupusu. Kromě toho se některé příznaky lupusu, jako například bolest kloubů, mohou vyskytovat z různých příčin, a nejsou tedy specifické pro lupus. Lékaři proto musí pro stanovení přesné diagnózy hledat kombinaci kritérií z krevních testů, anamnézy a fyzikálního vyšetření.
Nejčastěji používaná diagnostická kritéria stanovila American College of Rheumatology. Pokud osoba splňuje 4 nebo více z 11 kritérií, je diagnóza lupusu pravděpodobná. Pokud osoba splňuje méně než požadovaný počet, může lékař použít termín jako „hraniční lupus“, „neúplný lupus“ nebo „nediferencované“ onemocnění. V takovém případě je důležité pokračovat ve sledování u lékaře.
Studie naznačují, že u malého procenta osob v této „hraniční“ skupině se dále objevují další příznaky nebo nálezy v krevním obraze a nakonec je u nich diagnostikován lupus nebo příbuzné onemocnění. K této progresi obvykle dochází během prvních pěti let. U většiny lidí se však další kritéria nikdy nevyvinou.