Tyranosaurus rex je bezpochyby největším predátorem, který kdy chodil po Zemi. V dospělosti to byl efektivní stroj na zabíjení s očima velkýma jako grapefruity a zuby velikosti železničních hrotů, které dokázaly čistě rozdrtit kosti kořisti.
T. rex má obrovskou pověst, ale nikdy nebyl známý pro svou inteligenci. Po většinu paleontologické historie platila standardní linie, že dinosauři byli nevyvinutí a upřímně řečeno spíše hloupí.
Ale v knize Vzestup a pád dinosaurů:
„Zní to jako docela odvážné tvrzení, protože šimpanzi jsou docela inteligentní a my jsme si zvykli myslet o dinosaurech, že jsou hloupí,“ řekl pro The Daily Beast. „Tak mě o nich učili ve škole – že to byli takoví ti ořechoví ztroskotanci pravěku.“
Paleontologové sestavili digitální modely mozků T. rexů pomocí CT skenů vnitřku jejich lebek a zjistili, že jsou překvapivě objemné. O T. rexech máme více poznatků než o téměř jakémkoli jiném dinosaurovi, neboť v Severní Americe byly dosud vykopány zkamenělé pozůstatky více než 50 T. rexů. (Jeho blízcí příbuzní byli nalezeni i v jiných částech světa.)
„Ve skutečnosti toho o T. rexovi víme více než o mnoha moderních žijících zvířatech,“ řekl Brusatte. „Víme, jak byl starý, když normálně umíral, jak rychle rostl, jak lovil, co lovil, jak se rozmnožoval, jak dýchal, jaký měl mozek, jaké měl smysly. Tyhle věci víme, protože fosilie jsou v tomto případě tak dobré a byly tak podrobně prozkoumány.“
Brusatte ve své knize tvrdí, že toto množství zkamenělých informací nám poskytuje cenný vhled do neurobiologie T. rexe. Na základě výpočtu poměru velikosti mozku k velikosti těla jako měřítka inteligence (současní vědci zabývající se zvířaty tento poměr používají jako přibližnou hodnotu) můžeme odvodit, že T. rex se inteligencí zhruba vyrovná šimpanzovi a byl o dost bystřejší než domácí kočka nebo pes.
„Musíme začít přemýšlet o dinosaurech nejen jako o surovcích a nestvůrách a ne jen jako o věcech s ostrými zuby a drápy, ale jako o skutečně aktivních, inteligentních a energických zvířatech, která často měla bystré smysly,“ řekl Brusatte. „Zvíře jako T. rex bylo predátorem, který využíval mozek i sílu: jeho velký mozek, skvělý čich a opravdu bystrý sluch pro něj byly pravděpodobně stejně důležité, ne-li důležitější, než jeho ostré drápy a ostré zuby a velké čelistní svaly.“
Ačkoli byli T. rexové proslulí jako dobří lovci, jejich mozek by byl užitečný i pro mnoho dalších úkolů. Existují důkazy, že přinejmenším některé druhy ze skupiny tyranosaurů byly společenskými zvířaty. Někteří hlídali svá hnízda s vejci a možná pomáhali vychovávat mláďata. Měli mezi sebou vztahy, stejně jako mohli vést bohatý vnitřní život.
Pro t. rexe byla chytrost jistě otázkou přežití. Jistě, projít jako 40 stop dlouhé zvíře vážící osm tun nemusí být tak náročné, ale je snadné zapomenout, že každý dospělý T. rex začínal svůj život jako mládě velikosti holuba. Vyrůstat ve světě, kde se dinosauři živí dinosaury, není snadné, zvláště když to znamená přibírat denně pět kilo po dobu deseti let, jen aby člověk překonal nepříjemné období dospívání.
„Bylo by těžké být králem,“ řekl Brusatte. „Spousta věcí, které jedli, jako například triceratops – ti by se bránili. Triceratops měl na hlavě velké, ošklivé rohy, tři. A těmi by se bránil proti T. rexovi. Víme, že mezi těmito dvěma dinosaury probíhaly bitvy. Svědčí o tom stopy po kousnutí zuby T. rexe na kostech Triceratopse.“
Koneckonců, existuje určitá hranice toho, jak dobře můžeme Tyranosaura rexe poznat. Když se před 66 miliony let srazila se Zemí obří vesmírná skála, byly dny největšího suchozemského predátora sečteny. Lidé přišli na scénu teprve nedávno a spousta důkazů se ztratila.
Jistě je ještě co objevovat. To by mohlo zahrnovat nové výzkumy stávajících fosilií nebo zcela nové objevy. Jednoho dne možná najdeme otisk kůže, který konečně ukáže, jak vypadalo peří T. rexe. (Důkazy z jeho nejbližších příbuzných naznačují, že T. rex byl opeřená šelma.) Možná dokonce zjistíme, jakou měly barvu.
„Opravdu nevíme, co najdeme, a proto je to opravdu zajímavé,“ řekl Brusatte. „Nyní jsme ve fázi, kdy nám dinosauři nedocházejí. Nevykazuje to žádné známky toho, že by se to mělo zastavit. Myslím, že je to skvělá věc, kterou by měli vědět mladí lidé – lidé, kteří se zajímají o kariéru v paleontologii. Stále je tam toho hodně k objevování.“