Malárie
Malárii, nejvýznamnější parazitární infekční onemocnění na světě, přenášejí komáři, kteří se rozmnožují ve sladké nebo příležitostně brakické vodě.
Onemocnění a jeho vliv na člověka
Mezi příznaky malárie patří horečka, zimnice, bolesti hlavy, svalů, únava, nevolnost a zvracení, průjem, chudokrevnost a žloutenka (žluté zbarvení kůže a očí). Mohou se také objevit křeče, kóma, těžká anémie a selhání ledvin. Závažnost a rozsah příznaků závisí na konkrétním typu malárie. U některých typů může infekce zůstat neaktivní až pět let a poté se znovu objevit. V oblastech s intenzivním přenosem malárie si lidé mohou po opakovaných infekcích vytvořit ochrannou imunitu. Bez rychlé a účinné léčby může malárie přejít do těžké mozkové formy s následnou smrtí. Malárie patří v Africe mezi pět hlavních příčin úmrtí dětí mladších pěti let.
Příčina
Malárii způsobují čtyři druhy parazitů rodu Plasmodium (P. falciparum, P. vivax, P. ovale, P. malariae). Lidé se malárií nakazí po kousnutí komárem Anopheles infikovaným malárií. Některé komáří samičky si berou krevní potravu za soumraku a v podvečer, jiné však štípou v noci nebo v časných ranních hodinách. Když komár kousne nakaženého člověka, pozře s krví i parazity malárie. Během 8 až 35 dnů (v závislosti na okolní teplotě) se v komárovi vyvíjí parazit. Infekční forma (sporozoit) končí ve slinných žlázách a je vpravena do nového lidského hostitele při následném krevním styku. V lidském hostiteli sporozoiti migrují do jater, množí se v jaterních buňkách a šíří se do krevního oběhu. Jaterní fáze může v závislosti na druhu malárie trvat od 8 dnů do několika měsíců. Jejich růst a množení probíhá uvnitř červených krvinek. Klinické příznaky se objeví, když se červené krvinky rozpadnou. Pokud se tak stane ve velkém množství, postižený pociťuje pro toto onemocnění charakteristické přerušované horečky. Uvolnění parazité napadají další krvinky. Většina lidí se začne cítit nemocná 10 dní až 4 týdny po nakažení.
Rozšíření
Dnes se malárie vyskytuje především v tropických a subtropických zemích, zejména v Africe jižně od Sahary, v jihovýchodní Asii a v okrajových lesních oblastech Jižní Ameriky. Ekologie onemocnění úzce souvisí s dostupností vody, protože larvální stádium komárů se vyvíjí v různých typech vodních ploch. Jednotlivé druhy komárů se značně liší svými ekologickými nároky na vodu (osluněná nebo zastíněná, s vodní vegetací nebo bez ní, stojatá nebo pomalu tekoucí, sladká nebo slaná), což ovlivňuje ekologii onemocnění. Zdá se, že klimatické změny (globální oteplování) posouvají výškové hranice výskytu malárie do vyšších poloh, například ve východoafrické vysočině a na Madagaskaru.
Výstavba zavlažovacích systémů a nádrží v některých částech světa může mít dramatický dopad na rozšíření malárie a na intenzitu jejího přenosu.
Rozsah problému
WHO odhaduje 300-500 milionů případů malárie s více než milionem úmrtí ročně.
Hlavní zátěž malárie (více než 90 %) je v Africe na jih od Sahary s odhadovaným počtem úmrtí přes 1 milion ročně. Dvě třetiny zbývající zátěže zasahují šest zemí: Brazílie, Kolumbie, Indie, Šalamounovy ostrovy, Srí Lanka a Vietnam. V mnoha částech udržuje přírodní prostředí intenzivní přenos malárie, v jiných rozvoj vodních zdrojů (zavlažování, přehrady, zásobování měst vodou) intenzitu přenosu zhoršil a způsobil rozšíření nemoci. V jiných, například ve středoasijských republikách SNS, se malárie vrátila v důsledku poruchy vodního hospodářství a problémů s údržbou místních zavlažovacích systémů.
Intervence
Strategie WHO pro kontrolu malárie, která tvoří základ iniciativy Roll Back Malaria, uvádí čtyři hlavní intervence:
- Snížení úmrtnosti, zejména u dětí, včasným odhalením případů a rychlou léčbou účinnými antimalariky
- Podpora používání insekticidem ošetřených sítí na lůžku, zejména u dětí a těhotných žen
- Prevence malárie v těhotenství uplatňováním intermitentní preventivní léčby
- Zajištění včasného odhalení a kontroly epidemií malárie, zejména v mimořádných situacích.
Tam, kde je to vhodné, jsou země a komunity vybízeny ke snižování počtu míst, kde se komáři rozmnožují, zasypáváním a odvodňováním vodních ploch a prostřednictvím dalších programů péče o životní prostředí.
Připraveno ke Světovému dni vody 2001. Zpracovali pracovníci a odborníci z klastru pro přenosné nemoci (CDS) a oddělení pro vodu, hygienu a zdraví (WSH), Světová zdravotnická organizace (WHO), Ženeva.