Příšerkové šílenství
Lidstvo bylo vždy fascinováno příšerami. Mytologie z celého světa obsahují příběhy o podivných a děsivých stvořeních, včetně napůl býka, napůl člověka Minotaura z řeckých mýtů, živého hliněného Golema z židovských tradic, britských skřítků a čínských draků.
Ačkoli jsou tyto příšery zjevně smyšlené, ještě před jedním či dvěma stoletími byla víra v bestie běžná. Moderní příšery nejsou tak fantastické, a přestože většina lidí o jejich existenci pochybuje, někteří jsou si jisti, že neznámé příšery obývají naši bleděmodrou tečku. Zdá se, že každých několik měsíců se příšery toho či onoho druhu dostanou do zpráv. Někdy je to nové rozmazané domácí video něčeho ve vodě u jezera Loch Ness, jindy je to fotografie lovce, na které je něco, co by mohlo být Yetti – nebo prašivý medvěd.
Ať už tyto příšery existují, nebo ne, záhady nás budou provázet vždy.
Bigfoot
Bigfoot je samozřejmě světové monstrum, byly po něm pojmenovány pizzy a monster trucky. Yetti není známý tím, co je (protože nikdo s jistotou neví, co to je, a zda vůbec existuje), ale tím, co po sobě údajně zanechává: velké stopy. Bigfoot se stal známým především díky krátkému filmu, který byl natočen v roce 1967 v Bluff Creek v Kalifornii. Jedná se o klasické záběry Yettiho, které ukazují chlupatého tvora velikosti člověka kráčejícího po mýtině. Autentičnost filmu nebyla nikdy prokázána a mnozí mají podezření, že jde o podvrh.
Je také zvláštní, že film zůstává i po 40 letech nejlepším důkazem o existenci Yettiho, a to navzdory tomu, že videokamery jsou lepší, levnější a v rukou je jich víc než kdykoli předtím; kdyby nešlo o podvrh, jistě by od té doby někdo natočil stejně dobrý nebo lepší film. Snad nejúžasnější vlastností Yettiho je jeho schopnost nezanechat žádné nezvratné důkazy o své existenci. Nebyly nalezeny žádné zuby, kosti, živé ani mrtvé exempláře. Podle jednoho z odhadů by se v Severní Americe měly vyskytovat statisíce Yettiů, ale ani jeden z nich nebyl sražen autem, zastřelen lovcem nebo nalezen mrtvý turistou.
Upíři
Set let poté, co Bram Stoker vytvořil svou postavu Draculy podle rumunského národního hrdiny Vlada Tepese, nebyl zájem o upíry nikdy větší. Od Draculy po filmy „Blade“, od románů Anne Riceové po „Buffy, přemožitelku upírů“, žádné monstrum neuchvátilo představivost veřejnosti tak jako upíři. Upírské pověsti, které jsou zároveň smyslné i děsivé, inspirovaly vzkvétající gotickou subkulturu. Navzdory přesvědčivým důkazům, že upíři jsou smyšlený výtvor, se někteří lidé dokonce prohlašují za upíry, provádějí tajemné rituály a konzumují krev dobrovolných dárců. Doufejme, že se dostaví na odběr krve!“
Vlkodlaci
Hrozivý vlkodlak je fascinující směsicí člověka a zvířete. Někteří věří, že vlkodlak terorizoval francouzský venkov v roce 1764, kdy podivný tvor podobný vlku zabil desítky vesničanů; tento smyšlený příběh byl ztvárněn ve filmu „Bratrstvo vlka“. Vlkodlak je pouze jednou z variant lykantropie, prastaré víry, že někteří lidé mají schopnost měnit se ve zvířata, a to buď podle své vůle, v určitá data nebo za úplňku. Například o čarodějnicích a upírech se říká, že se příležitostně mění v kočky, netopýry a vlky.
Původ vlkodlaka je nejasný, ale k víře ve vlkodlaky mohla přispět neobvyklá nemoc, která způsobuje nadměrné ochlupení (tzv. hypertrichóza) – ve skutečnosti byli kdysi jako vlkodlaci nebo „vlčáci“ vystavováni účinkující v sidecow s touto nemocí. Spojení s úplňkem vzniklo pravděpodobně kvůli tendenci vlků a psů štěkat na měsíc. Příběhy o stříbrných kulkách však vznikly až mnohem později.
Lochnesská příšera
Žádný seznam příšer by nebyl úplný bez příšery, která údajně obývá skotské jezero Loch Ness. I když je Nessie nejznámější jezerní příšerou na světě, není zdaleka jedinou. Ve skutečnosti existují stovky (podle některých počtů tisíce) jezer po celém světě, o kterých se říká, že ukrývají příšery.
Nejstarší svědectví o lochnesské příšeře pochází až z května 1933. Od té doby je příšera – ať už skutečná, nebo ne – velkým přínosem pro cestovní ruch v Inverness a dalších městech podél jezera. Lidé opakovaně pátrají po Lochnesce již více než 70 let a snaží se ověřit občasná pozorování, fotografie a videa. V roce 2003 prohledával jezero tým BBC pomocí 600 samostatných sonarových paprsků a satelitní navigace; žádnou příšeru neobjevil. Přesto je zájem veřejnosti o Nessie stále velký:
Sirény
Sirény, vzdálené příbuzné mořských panen (alespoň z lidového hlediska), byly krásné, svůdné ženy, které přebývaly poblíž skalnatých útesů a zpívaly projíždějícím námořníkům. Podle legend se nešťastní námořníci nechávali okouzlit písní sirén a následovali jejich melodii až do smrti, když se jejich lodě rozbily o skalnaté pobřeží. Je to starověký mravoučný příběh o zlu žen, ale ne všechny sirény byly tak krásné.
Jiná vyprávění líčí sirény jako napůl ptačí, napůl ženské bytosti, které vábily pocestné do záhuby harfami místo hlasů. V řecké báji Odysseus unikl sirénám tak, že si jeho námořníci zacpali uši včelím voskem, ačkoli v moderní době lékaři doporučují námořníkům, kteří se mohou setkat s těmito nebezpečnými příšerami, měkké pěnové špunty do uší.
Chupacabra
Podle svých velkých stop je pojmenována velká noha a obávaná chupacabra je známá také tím, co po sobě zanechává: mrtvá zvířata. Ačkoli se říká, že její oblíbenou kořistí jsou kozy (chupacabra znamená ve španělštině vysavač koz), jsou jí kladeny za vinu také útoky na kočky, ovce, králíky, psy, kuřata, kachny, prasata a další zvířata (neexistuje žádný záznam o tom, že by chupacabra zaútočila na Yetiho, i když bych to rád viděl). Popisy chupacabry se značně liší, ale podle mnoha svědectví je to tvor vysoký asi 4 až 5 stop. Má krátké, ale silné nohy, dlouhé drápy a děsivé, rudě zářící oči.
Čupakabry poprvé získaly širokou známost v roce 1995 v Portoriku. Nikdo s jistotou neví, proč a jak se čupakabra náhle objevila, ale mnozí Latinoameričané se domnívají, že jde o neblahý výsledek tajných experimentů americké vlády v džungli Portorika. Největší rozkvět zažila asi před pěti lety, kdy se hojně vyskytovala v Mexiku, Chile, Nikaragui, Španělsku, Argentině a na Floridě – téměř výhradně ve španělsky mluvících oblastech. Ačkoli je obecně považován za mýtus, občasná pozorování chupacabry jsou hlášena i ve Spojených státech, především v Texasu a Novém Mexiku.
Champ
Záhadný tvor v jezeře Champlain (které hraničí s Vermontem, New Yorkem a Kanadou) je často označován jako „americká lochnesská příšera“. Popisy netvora se značně liší, ale údajně je dlouhý od 10 do více než 100 stop, má tmavou kůži pokrytou několika hrby. Její hlava prý připomíná hada nebo psa.
V roce 1981 byla v deníku The New York Times zveřejněna fotografie, o níž se tvrdilo, že je na ní příšera zachycena, čímž získala celonárodní proslulost a byla považována za nejlepší důkaz o Champovi – vlastně o jakékoliv jezerní příšeře. Ironií osudu se později při vyšetřování v roce 2003 ukázalo, že fotografie, která Champovi zajistila slávu, je téměř jistě obrazem plovoucí klády, nikoli jezerní příšery. Přestože v posledních letech pozorování Šampióna ubylo, legendu udržuje při životě místní druholigový baseballový tým a spolek Vermont Lake Monsters.
Obří chobotnice
Obří chobotnice je jedinou příšerou z Top 10, o níž se ví, že je skutečná, ačkoli se o její existenci po staletí často šířily fámy. Starověké mořské příběhy vyprávěly o strašlivém Krakenovi, obrovské bestii s mnoha chapadly, která prý útočila na lodě a námořníky na širém moři.
Biologové konečně ověřili existenci skutečné mořské příšery: záhadné obří chobotnice Architeuthis. Mrtvé exempláře se pravidelně vyplavují na světových plážích, nejčastěji na ostrovech, jejichž jméno začíná na „New“ – Newfoundland a Nový Zéland. Největší exemplář obří chobotnice byl odhadován na 65 stop, ale toto monstrum zůstávalo nepolapitelné až do roku 2004, kdy japonští zoologové poprvé nafilmovali obří chobotnici v hloubce. Tvor byl asi 26 stop dlouhý, byl nalezen téměř 3 000 stop pod povrchem.
Draci
Snad nejstarší příšera lidové pověsti, existuje mnoho variací na draky a obří hady. Biblická kniha Izajáš popisuje Leviatana, obludného mořského hadovitého draka. Jedni z nejrozvinutějších draků pocházejí z čínských kultur; někteří Číňané na venkově totiž po staletí vykopávali dinosauří kosti (a vařili z nich čaj) a věřili, že pocházejí z draků.
Na Západě je dračí folklór také bohatý; příběhy o křesťanském mučedníkovi jménem Jiří, který zabil strašlivého draka, se později staly známými jako svatý Jiří Drakobijec. Draci jsou sice starobylí, ale v současnosti jsou populárnější než kdykoli jindy v historii, objevují se v hrách na hrdiny, jako je Dungeons and Dragons, a v populárních filmech, jako je „Pán prstenů“.
Ogopogo
Kanada má údajně více jezerních příšer než kterákoli jiná země, ve svých chladných vodách se jich pyšní ne méně než tucet. Není proto žádným překvapením, že jezero Okanagan, které se nachází v Britské Kolumbii, by mohlo být domovem jedné z deseti největších světových příšer. Jezerní příšera přezdívaná Ogopogo (podle staré muzikálové písně) je výjimečná tím, že domorodí indiáni v této oblasti přinášeli v jezeře živé oběti vodnímu duchovi, když ho přeplouvali na lodích poblíž údajného domova Ogopoga, Ostrova příšer.
Přestože jakákoli souvislost mezi indiánskou legendou a moderní příšerou je pouhou spekulací, mnoho očitých svědků stále hlásí podivné věci v jezeře. Podle Johna Kirka, odborníka na Ogopogo a prezidenta Vědeckého kryptozoologického klubu Britské Kolumbie, existují mnohem lepší důkazy o existenci záhadné příšery v kanadském jezeře Okanagan než v jezeře Loch Ness. Pokud tedy náhodou budete trávit dovolenou na okaganských březích, vezměte si s sebou fotoaparát!“
Aktuální zprávy
.