Moje děti milují pleny
Všechny moje děti milují pleny. Možná jsem na ně příliš brzy zatlačila. Obě moje děti jsou letní miminka a tlak na to, aby se naučily chodit na nočník, než začne tříletá školka, je opravdový! Ale možná to nemá nic společného s tím, kolik jim je let, a souvisí to s tím, že je jim opravdu jedno, že mají na bocích přilepenou prověšenou a promočenou plenu. Ať tak či onak, už mě to přešlo. Můj, teď už sedmiletý syn na to přišel těsně před začátkem školy (tak trochu). Dcera má ještě naději, je přece červen, ne?“
Prosím, nenechávejte tu komentáře o tom, jak se vaše osmnáctiměsíční dítě naučilo chodit na nočník za tři dny, moje srdce to nevydrží.“
A zdržte se, prosím, výroků typu: „Ještě jsem nepotkala dítě, které by chodilo na vysokou školu v plínkách!“. Oči se mi v hlavě protočí tak daleko, že pár minut nebudu vidět. Zaprvé, to je DOST DLOUHÁ CESTA. Za druhé, v jakém světě je tohle užitečná anekdota?“
Potřebuju, aby se teď naučila chodit na nočník.
Jakokoli se netěším na to, že budu příštích šest měsíců chodit na každý záchod v každé budově, kam vkročíme, je to lepší než ji přebalovat poté, co se krčí v koutě, aby se „tajně“ vykakala. Vlastně se nám to pár dní dařilo. Měla jsem svačinu na svačinu a džus na džus a DVR pracoval přesčas na Nick Jr. Zrušila jsem všechny nápady na plány, jak se připravit na naši pobytovou dovolenou s tréninkem na nočník. Udělala nějaký pokrok, takže třetí den jsme se odvážili do bazénu. Poté, co vypila třetinu vody v našem sousedním bazénu, dostala pořádnou žaludeční nevolnost a šli jsme zpátky do plenek. Teď se rozvaluje, jako by porazila trénink na nočník, a ještě víc se zdráhá sednout si na nočník. Od svého syna jsem se naučila, že vynucování nočníku vede jen k VĚTŠÍM bojům o moc, jako je nekakání nejméně týden, několik měsíců v kuse. To je příběh, který teď nemůžu převyprávět, je to příliš traumatizující v mém současném životním období.
Nechápejte mě špatně, vím, že tady nejsem dokonalá. Jsem frustrovaná a ztrácím schopnost (po čtvrté nehodě během dvou dnů) udržet svůj usměvavý výraz a tón „To je v pořádku, zlato!“. V knize o třídenním tréninku na nočník se píše, že je mám každých 15 minut posadit na nočník. HAHA! Nemůžu svou dceru nutit, aby každých 15 minut dne něco dělala. Možná kromě toho, že by mohla křičet z plných plic. Věděli jste také, že máte dítě v půlce noci vzbudit na cestu na nočník? Ano, píše se tam, že máte krásné, dřímající dítě vzbudit a doprovodit ho na záchod zhruba v jednu ráno.
Ne. O takový život mi nejde.
Moje děti spí za dobrého počasí do půl sedmé ráno, nebudu ji budit, aby si v půl druhé sedla na záchod. #sorrynotsorry
Je mi jedno, jestli bude ještě 18 měsíců nosit do postele plínku/pull-up. Jen po ní chci, aby to zvládla na nočník za bílého dne. Jako u všeho je klíčová důslednost. Za pár týdnů tomu dáme další „šanci“ (hehehe). Jsem si jistá, že na vysokou školu nepůjde v plenkách, možná zvládne i školku bez Pampers!