Mytologická zobrazení sahají od pozdně předklasických nástěnných maleb v San Bartolu až po pozdně poklasické kodexy. Následuje přehled starověkých mýtů, které z velké části navazují na výše nastíněná široká narativní témata raně koloniální a novější ústní tradice.
- Kosmogonie: V raném popisu yucateckého ohňového rituálu (Relación de Mérida) symbolizuje krokodýl potopu a zemi; takový krokodýl, zvaný Itzam Cab Ain, se podílel na vyvolání potopy a byl poražen tím, že mu bylo podříznuto hrdlo (knihy Chilam Balam z Maní a Tizimín). O těchto událostech svědčí předšpanělské údaje. Obecně se má za to, že potopu způsobil vodu chrlící nebeský drak s jeleními hlavami na straně 74 Drážďanského kodexu. Postklasická nástěnná malba z Mayapanu zobrazuje svázaného krokodýla ve vodě, zatímco klasicistní nápis z Palenque (chrám XIX) se zmiňuje o stětí hlavy krokodýla. Stvoření lidstva: Na několika vázách jsou opičí bratři z Popol Vuh, Hun-Batz („Jedna vyjukaná opice“) a Hun-Choven, zobrazeni jako vyjukaní opičí bohové píšící knihy a vyřezávající lidské hlavy. Hieroglyficky a metaforicky mohou úkony psaní a vyřezávání odkazovat na stvoření lidských bytostí. Mýtus předaný Las Casasem staví tyto úkony do správné, transcendentní perspektivy tím, že popisuje, jak předchozí snahy o stvoření selhaly, dokud dva bratři řemeslníci, Hun-Ahan a Hun-Cheven, nedostali svolení stvořit lidstvo a vlastně i současný vesmír prostřednictvím svého umění. Činy hrdinůEdit
- Dvojčata hrdinůEdit
- Maize HeroEdit
- Jaguáří zabijáciEdit
- Sňatek se ZemíEdit
- Kolibří nápadníkEdit
- Epizoda únosuEdit
Kosmogonie: V raném popisu yucateckého ohňového rituálu (Relación de Mérida) symbolizuje krokodýl potopu a zemi; takový krokodýl, zvaný Itzam Cab Ain, se podílel na vyvolání potopy a byl poražen tím, že mu bylo podříznuto hrdlo (knihy Chilam Balam z Maní a Tizimín). O těchto událostech svědčí předšpanělské údaje. Obecně se má za to, že potopu způsobil vodu chrlící nebeský drak s jeleními hlavami na straně 74 Drážďanského kodexu. Postklasická nástěnná malba z Mayapanu zobrazuje svázaného krokodýla ve vodě, zatímco klasicistní nápis z Palenque (chrám XIX) se zmiňuje o stětí hlavy krokodýla.
Stvoření lidstva: Na několika vázách jsou opičí bratři z Popol Vuh, Hun-Batz („Jedna vyjukaná opice“) a Hun-Choven, zobrazeni jako vyjukaní opičí bohové píšící knihy a vyřezávající lidské hlavy. Hieroglyficky a metaforicky mohou úkony psaní a vyřezávání odkazovat na stvoření lidských bytostí. Mýtus předaný Las Casasem staví tyto úkony do správné, transcendentní perspektivy tím, že popisuje, jak předchozí snahy o stvoření selhaly, dokud dva bratři řemeslníci, Hun-Ahan a Hun-Cheven, nedostali svolení stvořit lidstvo a vlastně i současný vesmír prostřednictvím svého umění.
Činy hrdinůEdit
Dvojčata hrdinůEdit
Činy hrdinůEdit
Dvojčata hrdinůEdit
Vyprávění o bratrech hrdinech, které Popol Vuh nazývá Hunahpu a Xbalanque (ikonografičtí „bohové s čelenkami“), kolovala již v klasickém období, i když ve verzích jen částečně shodných s vyprávěním ze 16. století. Není například vůbec běžné, že by se vyskytovali jako hráči s míčem. Místo toho vynikají dvě další epizody. První z nich, odpovídající ojedinělému příběhu o Vucubu Caquixovi v Popol Vuh, je porážka ptačího démona zobrazená již v pozdně předklasické Izapě a na nejstarším míčovém dvorci v Copanu a vyskytující se po celé Mezoamerice. V jiné epizodě, která není v Popol Vuh zastoupena, se bratři hrdinové starají o umírajícího jelena přikrytého rubášem se zkříženými kostmi ve scéně, která může představovat proměnu otce hrdinů v jelena. V mayských i nemajských příbězích o hrdinech je taková proměna ekvivalentem vzniku smrti. Nástěnné malby na západní stěně San Bartola mohou zobrazovat ještě jinou epizodu, a sice jak Hunahpu přináší první oběti ve čtyřech čtvrtích světa. A konečně, čelenkoví bohové se často účastní mytologie Tonsured Maize God, kukuřičného hrdiny.
Maize HeroEdit
Tonsured Maize God je předmětem mnoha epizod, z nichž byla vysvětlena pouze část. Často ho doprovázejí Hrdinská dvojčata. Někteří badatelé ho považují za klasickou podobu otce Hrdinských dvojčat, „neúspěšného hrdiny“ Hun-Hunahpu, a podle toho považují hlavu kukuřičného boha připevněnou ke kakaovníku za uťatou hlavu Hun-Hunahpu zavěšenou na kalabasu. Existuje však také tendence považovat Tonsured Maize God za samostatného představitele. Badatelé ho přirovnávají ke kukuřičnému hrdinovi národů z pobřeží Mexického zálivu a v mayském umění identifikovali několik epizod z mytologie tohoto božstva, jako je jeho vodní zrození a znovuzrození, jeho hudební výzva božstvům vody a deště (na západní stěně San Bartola) a jeho vítězný výstup z želvího příbytku. Jiní však raději považují „hudební výzvu“ za rituál vyvolávání deště a vynoření z želvího příbytku za Otevření kukuřičné hory. Další častý výjev, bůh kukuřice obklopený nahými ženami, může souviset s tím, že Tonsured Maize God funguje také jako bůh měsíce; v mnoha mezoamerických příbězích o slunci a měsíci se totiž hravý mladík stává spíše měsícem než sluncem, když podlehne vábení mladých žen.
Jaguáří zabijáciEdit
V temné minulosti, než zavládl řád, představovali jaguáři pro lidstvo neustálou hrozbu. Mayské skupiny v Chiapasu ve svých mýtech a rituálech předávaly činy hrdinů zabíjejících jaguáry, a to zabíjení jaguárů přikovaných ke kamenným sedadlům, chytání jaguárů do „kamenné pasti“ a jejich upalování na určité skále. Všichni tito jaguáři představují moc nepřátelských sociálních skupin. Kodické vázy ukazují podobné výkony, ale zdá se, že je připisují čtyřem mužům. Ležícímu jaguářímu božstvu spojovanému s válkou a pozemským ohněm je na břicho hozen balvan, který snad patří do pasti; případně je svázán a přiložen k pochodni, v jedné scéně přitom sedí na oltáři podobném balvanu. Pravděpodobně proto, že jaguáři mohou symbolizovat i nepřátelské vládce a jejich válečníky, je tato druhá epizoda zmiňována v některých monumentálních nápisech v Naranjo a také v umění Tonina (svázaný zajatec s atributy jaguářího boha). Stejné nápisy spojují klasický motiv jaguářího zabijáka s motivem tzv. jaguářího dítěte.
Sňatek se ZemíEdit
Kolibří nápadníkEdit
Jak již bylo zmíněno, „kolibřík“ je hrdinou rozšířeného vyprávění o dvoření a únosu dcery hlavního horského božstva. Protože dcera představuje „bohatství nevěsty“ země, byl tento příběh také přednášen jako součást postupů při žádosti o ruku dívky. Známá klasická váza proto zobrazuje nápadníka s maskou kolibříka, který předkládá vázu hornímu bohu a něčemu, co vypadá jako jeho dcera, Měsíci. Do stejného kontextu patří i známá figurka kolibříka sedícího na tkalcovském stavu a pozorujícího mladou ženu, která tká.
Epizoda únosuEdit
Několik kodických váz zobrazuje parohaté mladíky spolu s mladými ženami a amazonkami, jak nasedají na jelena, přičemž všichni obklopují zraněného nebo umírajícího starce, který je patronem jelena (Sip). V dalších výjevech je horní bůh Itzamna na jelenovi a bratři hrdinové loví kance, k němuž se horní bůh přimyká. Skupina se zraněným starcem byla vysvětlena pojmy a příběhy vztahujícími se k lovu, ale také epizodou únosu z kolibřího mýtu, v rekonstruované klasické verzi, která zahrnuje hrdinu „kukuřičného boha jelena“ a Dvojčata. Zvláště nápaditá rekonstrukce vypadá takto:
„Zestárlý bůh Huk Siʼp onemocněl. Jeden z Dvojčat se proměnil v jelena, aby unesl jeho ženu. Huk Siʼpova žena prchá s Dvojčaty. Zestárlý bůh žádá Itzamnaaj, aby mu přivedl zpět jeho ženu. Itzamnaaj na jelenovi pronásleduje Dvojčata. Dvojčata na Itzamnaaje zaútočí a zraní ho. Itzamnaaj se před nimi zachrání jízdou na pekari. Dvojčata se s Itzamnaajem usmíří a přinesou mu dary.“
.