Je mi 21 let a jsem první z mých kamarádek, která navštívila gynekologa. Poprvé jsem se k němu objednala ve dvaceti, když na mě ve studentském zdravotním středisku na univerzitě naléhali, abych šla na běžnou prohlídku před obnovením antikoncepce. V té době jsem měla za sebou téměř tříletý vztah, sexuálně aktivní jsem byla něco málo přes rok a schůzky jsem se bála. Pocházím ze superkonzervativní katolické rodiny a byla jsem připravená říct svému gynekologovi o svém sexuálním životě asi tak jako mámě a připravovala jsem se na nevyhnutelné napomenutí. Když však moje lékařka vstoupila do vyšetřovny a začala mi klást rutinní otázky o mém společenském životě, menstruačním cyklu a cvičebních návycích, nikdy jsem se necítila uvolněněji.
Možná to bylo tím, že moje lékařka vypadala nápadně podobně jako moje profesorka britské literatury, nebo tím, že mi rychle dala najevo, že nemusím ospravedlňovat svou sexuální aktivitu vyprávěním celé historie mých vztahů, ale z té schůzky jsem odcházela s pocitem větší síly a větší důvěry ve své zdravé ženské partie než kdy předtím. Když jsem vycházela z budovy studentského zdravotnictví, zněla mi v hlavě píseň Shanii Twain „Man! I Feel Like a Woman!“ jako vítězný pochod.
Takže je jasné, že jsem měla od další schůzky velká očekávání. Lehce naštvaná, když mi lékárnice řekla, že se musím před obnovením receptu na antikoncepci minulý měsíc poradit se svým lékařem, jsem podrážděně vytočila číslo studentské zdravotní poradny a byla připravená vysvětlit, že jsem neměla sex už víc než rok a chci jen pilulku na kontrolu menstruace. Po třetím zazvonění mě přivítal milý ženský hlas a moje podrážděnost okamžitě zmizela. V rozhovoru mezi ženami a s obnovenou vírou v dívčí kodex jsem si domluvila další schůzku se Sheri.
V den schůzky jsem se u Sheri zapsala na recepci a brzy poté mě známá sestra uvedla do vyšetřovny. Poznala jsem ji ze své poslední schůzky a měla jsem chuť se zeptat: „Jaký byl tvůj rok, děvče?“, když mi kontrolovala výšku, váhu a krevní tlak. Zdálo se, že Denise, další členka klubu Girls Only, to pochopila. Byla o pár let starší než moje máma, ale pořád mi připadala dost moderní na to, aby mohla pít mimózu, zatímco probírala porodní bolesti, zkoušky menstruace a dokonalé sexuální polohy, které zaručeně povedou k velkému „O“.
Poté, co jsem od Sheri a Denise načerpala skvělé vibrace, jsem se docela těšila, až budu se svou doktorkou pokračovat v holčičích řečech. V polovině jsem přemýšlela, jestli mě bude vyšetřovat stejná žena jako loni, když se Denise cestou ze dveří otočila a řekla. „Právě jsem mluvila s tvým doktorem. Za chvíli by měl být u vás.“
On. Za chvíli by měl být u vás.
Když Denisa zavřela dveře, staly se dvě věci. Zaprvé jsem v duchu odvolal její členství v klubu Pouze pro dívky. Pak jsem zvedla telefon, abych své spolubydlící horečně napsala následující zprávu: „Muž mi jde prohlédnout vagínu.“
Když vstoupil do pokoje, vyhnula jsem se očnímu kontaktu s anonymním mužským gynekologem, když mi podával ruku. Představil se a začal komentovat počasí, nadcházející víkend, blížící se konec semestru, ale já nic neslyšela. Jediné, co mě napadlo, bylo: Jsi chlap. Jste muž a jste gynekolog. Podle mých výpočtů to z tebe dělá gynekologa muže. Nikdy jsem nevěděl, že takoví existují! Jak mi chceš prohlížet vagínu, když ani žádnou nemáš?“
Bylo mu třicet a jak mi vysvětlil, dělal si praxi v univerzitní nemocnici. Byl dobře oblečený, čistě oholený a nosil snubní prsten. Zajímalo mě, co si o jeho povolání myslí jeho žena.
Moje myšlenky přerušil A. M. G., když řekl: „Takže dneska budu dělat vyšetření já… Pokud vám to není nepříjemné.“
Podíval jsem se na něj. Bojoval jsem s nutkáním vyhrknout: „Ano, je mi to nepříjemné! Kde jsou moje holky?“ a s bolestným vědomím, že změna lékaře může znamenat delší čekání a nevyhnutelně způsobit, že za hodinu přijdu na pohovor pozdě, jsem odpověděla: „Ne, to je v pořádku.“
A tak začaly rutinní otázky.
Anonymní gynekolog muž:
Já: Asi před rokem.
A.M.G.: Tak proč jste přišla?
Já: Protože mi bylo řečeno, že musím na roční prohlídku, aby mi byl obnoven předpis na antikoncepci.
A.M.G.: Aha. Z vašich záznamů vyplývá, že jste v době poslední návštěvy měla vztah. Je tomu tak stále?
Já: Ne.
A.M.G.: Ale byla jste s tím partnerem sexuálně aktivní?
Já: Ano.
A.M.G.: Kdy ten vztah skončil?
Já: Asi před rokem.
A.M.G.: Měl jsi jiné sexuální partnery?
Já: Ne.
A.M.G.: Takže už jsi dlouho neměl sex.
Já: (v duchu) Díky za připomínku, kreténe. (nahlas) Jo.
A.M.G.: Co studuješ?
Já: (v duchu) Uff! Bezpečné téma k diskusi. (nahlas) Angličtina a francouzština. Chci být spisovatelkou.
A.M.G.: Opravdu?
Já: Jo, vlastně teď píšu pro několik různých publikací. Nejen o akademickém psaní, ale i o životním stylu, který mě opravdu baví.
A.M.G.: Tak kdy jsi měla naposledy menstruační cyklus?
Já: (v duchu) Hladce. (nahlas) Minulý týden.
A.M.G.: Jaký byl průtok?
Já: (v duchu) EW GROSS GAG PROSÍM, NIKDY NEŘÍKEJ „PRŮTOK“ EW! ZABIJTE MĚ NĚKDO! (nahlas) Bylo to normální.
A.M.G.: Tak začneme s vyšetřením, ano?
Já: (v hlavě) Drahý Bože, prosím, potěš mě infarktem, než se to stane. (nahlas) Jistě.
Odešel z místnosti, zatímco jsem se svlékla, oblékla si bavlněný župan a posadila se na vyšetřovací stůl. O několik minut později znovu vstoupil anonymní gynekolog mužského pohlaví s Denisou.
„Denisa bude vyšetření pozorovat, protože já sám ho legálně provést nemohu,“ informoval mě A.M.G. „Tohle je můj lékař. Střelila jsem pohledem po Denise v rohu. Pořád jsem byla naštvaná, že se zpronevěřila dívčímu kodexu, a považovala jsem za plýtvání prostředky, aby dva lidé dělali práci jedné ženy.
Spotřebovala jsem veškerou unci své dvacetileté a jedenácti dvanáctileté vyspělosti (přiznávám, že pro začátek ne moc velkou), abych se na A.M.G. podívala s vážnou tváří, když z jeho úst zazněla slova „prsa“ a „vyšetření“. Už tak červená jako řepa rozpaky nad tím, že první akce s prsy, které se mi po roce dostalo, byla od muže v laboratorním plášti a latexových rukavicích, jsem se okamžitě rozhodla nechat anonymního mužského gynekologa vstřebat veškerý trapas v místnosti. Nehodlala jsem se omlouvat za profesi, kterou si vybral, a za to, že jsem někdo, kdo skutečně ví, jak vypadají menstruační křeče – něco, co se zřejmě nedá naučit ani na těch nejprestižnějších lékařských fakultách.
V době, kdy se A. K. cítil se svou ženskostí docela spokojený, jsem se už cítila dobře.M.G. postoupil k mému druhému prsu, byla moje zenová pohoda náhle narušena, když se zeptal: „Tak ty pořád píšeš do školních novin?“
Pokud byla někdy chvíle, kdy se nemělo mluvit o mimoškolních aktivitách, byla to právě tato. Místo abych mu vysvětlila své roční působení v redakci novin a menší angažovanost od té doby, co jsem si našla svou niku v jiných publikacích, odvětila jsem: „To je docela děsivé, že to víš,“ a střelila jsem pohledem přes pravé rameno. Místo aby se setkal s mým pohledem, pokračoval ve vyšetření, přičemž se díval přímo před sebe na stěnu na opačném konci vyšetřovacího stolu. Mírně se pousmál, ale výraz jeho tváře se téměř nezměnil, zatímco prsty kroužil kolem mého prsu, a odpověděl: „Bylo to ve vaší složce z minula. Slibuji, že své pacienty nepronásleduji.“
Skvělé, takže teď mě pronásledování napadlo. „Tak to je dobře,“ odpověděla jsem a připadala si trochu jako blbec, ale ne dost na to, abych se omlouvala, protože už tak jsem byla v dost ponižující pozici.
O dvě minuty později jsem ležela na zádech, nohy roztažené, tváří v tvář muži, od kterého jsem nečekala, že bude nahlížet přes čisté prostěradlo do mé dámské jeskyně. Trapnost se vrátila.
„Požádám tě, aby ses na stole posunula dopředu a dala nohy do třmenů,“ řekl A.M.G. mezi mými koleny.
Nedokázala jsem se postavit na třmeny a zároveň sklouznout na konec stolu, udělala jsem několik ubohých pokusů posunout se dopředu, zatímco mě A.M.G. pobízel a Denise kritizoval mé umístění nohou. „Musíš si dát nohy do třmenů, zlato.“ Zhrozila jsem se nad tím, kolikrát za posledních 30 vteřin zaznělo slovo „třmen“, ale pochválila jsem se za to, že jsem Denisu prozíravě vyhodila z Dívčího klubu o půl hodiny dřív.
Když jsem byla na místě, A.M.G. mě seznámila s průběhem vaginálního vyšetření. Při vysvětlování používal správnou lékařskou terminologii, ale já jsem slyšela jen: „Nevadí, když se tam dole trochu pohrabu? LMK, díky!“
A.M.G. se zřejmě poučil o tom, jak vést konverzaci, když se dotýká mých ženských partií, takže se během prohlídky vagíny docela odmlčel a dal mi čas zírat do stropu a přemýšlet, co si o téhle situaci mám myslet.
Moje první myšlenka byla, sakra, to bude skvělý příběh; druhá, proč existují gynekologové muži? Jsem pro boření genderových stereotypů, ale přišlo mi, že nejlogičtější je, když ženy radí jiným ženám, jak se starat o své tělo. Byla jsem si jistá, že A.M.G. ví o mechanismu menstruace a o všem, co se tam dole děje, víc, než bych kdy mohla vědět já, ale jako zdravá mladá žena, která pouze hledala recept na antikoncepci, jsem si chtěla jen promluvit s někým, kdo chápe sex z ženského pohledu.
Se svou mámou si o sexu povídat nemůžu. Moje kamarádky jsou stejně špatně informované jako já a se sestrami se držíme zásady „neptej se, neříkej“, pokud jde o milostný život té druhé. Když na to přijde, jsou tyhle povinné gynekologické prohlídky jedinou šancí, jak se zeptat na sex, a já chci, abych to mohla udělat s někým, kdo tomu rozumí stejně jako já – s někým, kdo chápe intenzivní citovou vazbu sexuálních vztahů a to, jak moc to naštve, když skončí, s někým, kdo chápe, jaké to je, když je sex poprvé (slovy Maroon 5: „It’s not always rainbows and butterflies“), sakra, s někým, kdo skutečně používal tampon a proklínal matku přírodu za existenci děloh. Když přijde řeč na sex, holčičí kodex je všechno.“
Jak jsem předpokládala, o pár chvil později jsem dostala zelenou, řekli mi, že jsem zdravá uvnitř i navenek, a konečně jsem dostala obnovený recept. A.M.G. mi potřásla rukou, popřála mi hodně štěstí při pohovoru a já se připravila na nevyhnutelné „Uvidíme se příští rok!“, které k mé velké úlevě nepřišlo.
Šla jsem na autobusovou zastávku a stále přemítala o schůzce. Byla jsem zaujatá? Odvedl dobrou, profesionální práci, takže to možná byla moje chyba, že jsem se cítila nepříjemně. A přece musel vědět, že jeho přítomnost změnila dynamiku návštěvy, ne? Místnost plná žen by to napětí popřela, ale mužsko-ženský kontext, v němž se moje vyšetření odehrávalo, způsobil, že jsem měla pocit, jako bych se musela nějak vysvětlovat, jako bych musela ospravedlňovat svou ženskost kvůli biologickým rozdílům mezi mnou a lékařem. Nebo jsem možná byla jen nezralá.
Nechtěla jsem nechat A.M.G., aby zaměstnával mou mysl delší dobu, a rozhodla jsem se ten zážitek uložit do lahve, dokud nebudu připravená se k němu vrátit a napsat o něm tak, aby dával smysl. Téměř o měsíc později to však stále nedává smysl. Ale je to dobrý příběh.
- Autorka
- Poslední příspěvky
- Čtyři materiály, které promění vaše halloweenské dekorace – 25. října, 2019
- Co mě naučila masáž o lásce k sobě – 26. února 2018
- Jak vytvořit dokonalé zimní květinové aranžmá – 5. února 2018