Poznámka: Tento článek obsahuje témata, která mohou být pro některé čtenáře znepokojující.
Lovec myšlenek se vrací ve své druhé sérii a s ní přichází i nová várka sériových vrahů, jejichž mysl se chystáme rozkrýt.
Ed Kemper, který se představil v první sezóně kriminálního seriálu podle skutečných událostí (vyšla v roce 2017), je jednou z postav, které se vrátí ve druhém pokračování. Zatímco některé znepokojivé detaily jeho zločinů byly popsány již v první řadě epizod v roce 2017, Kemperův skutečný příběh je tím, který skutečně definuje, o čem Mindhunter je.
V exkluzivním rozhovoru pro Digital Spy nám John Douglas, bývalý agent FBI, jehož práce inspirovala televizní seriál (nemluvě o Mlčení jehňátek a desítkách dalších filmů a pořadů), prozradil, jaké to bylo komunikovat s odsouzeným vrahem v reálném životě.
Vztahující se k tématu: Jedna velká kritika nahrávek Teda Bundyho podle bývalého agenta FBI Johna Douglase
John Douglas byl zvláštním agentem FBI a je všeobecně znám jako přední odborník, pokud jde o profilování zločinců. Seriál Mindhunter vychází z jeho průkopnické práce, podrobně popsané také ve stejnojmenné knize, kterou Douglas napsal společně s Markem Olshakerem.
Když se Holden Ford, hlavní postava inspirovaná Douglasem, ve druhém díle dramatizovaného seriálu poprvé setká tváří v tvář s Kemperem, dvojice si podá ruku a vězeň řekne: „Edmund byl nápad mé mámy, takže mi můžete říkat Ede.“
Tím Kemper připravuje půdu pro svůj příběh; vykresluje obraz příšerného vztahu s matkou z dětství a také s babičkou, který „podmínil“ jeho pozdější zvrácené chování.
„Skutečný Ed Kemper je ještě větší než Cameron , který zahrál neuvěřitelnou práci. Ed Kemper měřil metr devadesát a měl tři sta kilo,“ říká Douglas.
„I když byl velký chlap, jeho matka ho jako dítě prostě ponižovala, shazovala, lámala, takže když chodil do školy, tak jako velký byl šikanován on.“
Dodává: “ nesmírně bystrý, osobitý chlap. To, co udělal, je strašné, ale, co si myslím, když dělám rozhovor , je výsledkem toho zneužívání v raném dětství jeho matkou. Kdyby byl z toho prostředí vytržen, mohl ve svém životě něco dokázat nebo udělat něco pozitivního, ale to se nestalo.“
Diskutuje-li Douglas o konceptu přirozenosti versus výchovy v Kemperově případě, dochází k závěru, že „je to rozhodně, u něj, výchova“.
Není třeba říkat, že zatímco Kemperova matka mohla být zodpovědná za vytvoření Eda Kempera, Ed Kemper je plně zodpovědný za své činy: „Neznamená to, že z každého vyroste predátor,“ říká Douglas.
Related: Hvězda seriálu Mindhunter se konečně vyjádřila k rozporuplné teorii fanoušků o finále první série
„Kemper IQ 145, chytrý chlap, když nakonec zabil svou matku, byla to poslední věc, kterou udělal,“ dodává Douglas. „Byl to konec, byl to konec příběhu. Byl velmi emotivní, to dělá spousta z nich, jsou velmi emotivní, začnou mluvit o raném dětství, o svých matkách, o tomto druhu lásky a nenávisti k matce.“
K argumentu, že by se na sklonu k násilí mohla podílet nějaká genetická složka, Douglas říká: „Nevěřím, že existuje gen zabijáka nebo gen násilníka, který to udělá.“
Bývalý agent FBI také prozrazuje, že dalším znakem je „týrání zvířat, vystupování nebo mučení“, které může fungovat jako „most od toho k násilí vůči svým bližním“. Podle písemné práce kolem Eda Kempera zabil a pohřbil ve věku 10 let domácí kočku své rodiny.
Skutečný příběh Eda Kempera:
Kemper, někdy označovaný jako spoluvrah, byl v roce 1973 odsouzen za sérii vražd a v současnosti si odpykává osm po sobě jdoucích doživotních trestů. V době odsouzení mu bylo 24 let a zabil 10 lidí, včetně své babičky, dědečka, své matky a jejího přítele, a také několik mladých stopařek.
Byl také známý tím, že svým obětem uřezával hlavy a věnoval se nekrofilii.
V patnácti letech Ed utekl z domova a nakonec byl poslán k prarodičům na jejich farmu ve střední Kalifornii. Zde zabil puškou svou první oběť, babičku Maude Matildu Hughey Kemperovou. Když se jeho dědeček vrátil domů, Kemper zabil i jeho, údajně proto, že „nechtěl, aby viděl, co udělal“.
V rozhovoru pro tisk, který byl po jeho odsouzení zveřejněn v detektivním časopise Front Page, Kemper o své babičce prohlásil: „myslela si, že má větší koule než kterýkoli muž, a neustále mě a mého dědečka vykastrovávala, aby to dokázala“.
Po těchto vraždách zavolal své matce a poté i policii, aby jí prozradil, co udělal. Kemper byl následně souzen soudem pro mladistvé a umístěn do ústavní péče ve státní nemocnici v Atascaderu. Bylo mu 21 let, když byl propuštěn, protože – překvapivě – přesvědčil úřady, že je schopen propuštění.
Na počátku 70. let se ztratila řada mladých dívek, mezi nimi Mary Ann Pesce a Anita Luchessa (18 let), Aiko Koo (15 let) a Cynthia Schall (19 let). Pozůstatky některých Kemperových obětí byly později nalezeny.
O vraždách se v té době v oblasti Santa Cruz hojně mluvilo. Spekulovalo se o tom, kdo je mohl spáchat, a rostl strach těch, kdo jezdili stopem nebo chodili ven sami.
Related:
Kempera v té době policisté skutečně znali, ale jako „Velkého Eda“, přátelského chlapíka, se kterým rádi popíjeli v jednom z místních barů. Sám toužil stát se policistou, ale byl odmítnut, ať už kvůli své velikosti (jeho příběh), nebo kvůli předchozímu psychiatrickému záznamu, který byl přes námitky okresního prokurátora zapečetěn. Místo toho se spokojil s tím, že se s nimi stýkal, a oni nebyli o jeho pravé povaze o nic moudřejší – dokud se doslova neprozradil a nepřiznal.
Policejní oddělení v Santa Cruz obdrželo telefonát. „Zabil jsem svou matku a jejího přítele. A zabil jsem i ty studentky. Zabil jsem jich šest a můžu vám ukázat, kam jsem ukryl kusy jejich těl,“ řekl mužský hlas (prostřednictvím archivního článku Inside Detective).
Podle zatýkajících policistů, kteří byli vysláni k telefonní budce, z níž se hovor uskutečnil, byl Kemper zadržen bez boje. Kemper se k vraždám v severní Kalifornii přiznal a nabídl podrobnosti o tom, jak své oběti zabil, i o tom, co udělal s jejich ostatky. Výsledky vyšetřování potvrdily Kemperovy výpovědi. Podle zpráv se místa pohřbení a uložení Kemperových obětí nacházela v okruhu 20 mil od bytu jeho matky.
Při soudním procesu Ed Kemper vypovídal o svých zločinech. Soudem jmenovaní psychiatři, kteří svědčili ve prospěch obžaloby, popsali Kempera jako „člověka s poruchou osobnosti“, ale také uvedli, že podle kalifornských právních norem nebyl trestně nepříčetný.
Porota shledala Kempera vinným a příčetným, což Kemper v rozhovoru pro tisk po skončení procesu uvedl, že ho to „opravdu nepřekvapilo“.
Ed Kemper nyní:
V současné době je Kemperovi 70 let a stále si za mřížemi odpykává osm po sobě jdoucích doživotních trestů.
V roce 1988 tvrdil úřadům, že je schopen propuštění, ale že společnost není připravena ho přijmout – „Nemohu jim to vyčítat,“ řekl (prostřednictvím agentury AP News). Tři členové státní vězeňské komise rozhodli jednomyslně proti jeho žádosti o podmínečné propuštění.
Jeden z členů komise pro podmíněné propuštění však údajně Kempera pochválil za jeho „příkladné chování“ ve vězení. Odsouzený vrah prý aktivně spolupracuje se skupinami pro studium Bible a je také součástí projektu Knihy pro nevidomé.
Přesuneme-li se do roku 2007, Kemperův advokát Scott Currey při oficiálním slyšení sdělil komisi pro podmíněné propuštění, že jeho klient je rád, že může zůstat za mřížemi.
„Jeho pocit je – a to je jeho přesvědčení – že ho nikdo nikdy nepustí ven a on je prostě šťastný, je stejně šťastný, že si žije svůj život ve vězení,“ řekl Currey podle deníku New York Post.
Druhou sérii Lovce lidí si nyní můžete pustit na Netflixu společně s první sérií Lovce lidí.
Chcete aktuální zprávy a články ze zábavního průmyslu? Stačí stisknout „To se mi líbí“ na naší stránce Digital Spy na Facebooku a „Sledovat“ na našem účtu @digitalspy na Instagramu a Twitteru.
.