Kyslíkaté kyseliny

Mnoho anorganických kyslíkatých kyselin se tradičně nazývá názvy končícími na slovo kyselina, které v poněkud pozměněné podobě obsahují také název prvku, který obsahují kromě vodíku a kyslíku. Známými příklady takových kyselin jsou kyselina sírová, kyselina dusičná a kyselina fosforečná.

Tato praxe je plně zavedená a IUPAC takové názvy akceptoval. Z hlediska současného chemického názvosloví je tato praxe výjimkou, protože systematické názvy sloučenin se tvoří podle prvků, které obsahují, a jejich molekulární struktury, nikoli podle dalších vlastností (například kyselosti), které mají.

IUPAC však nedoporučuje nazývat budoucí dosud neobjevené sloučeniny názvem končícím na slovo kyselina. Kyseliny totiž mohou být nazývány názvy tvořenými přidáním slova vodík před příslušný aniont; například kyselina sírová by se stejně dobře mohla nazývat síranovodík (nebo dihydrogensíran). Ve skutečnosti by plně systematický název kyseliny sírové podle pravidel IUPAC zněl dihydroxidodioxidosíra a název síranového iontu tetraoxidosíran(2-), Takové názvy se však téměř nikdy nepoužívají.

Tentýž prvek však může ve spojení s vodíkem a kyslíkem tvořit více než jednu kyselinu. V takových případech se v angličtině pro rozlišení takových kyselin používá přípona -ic v názvu prvku v názvu kyseliny obsahující více atomů kyslíku a přípona -ous v názvu prvku v názvu kyseliny obsahující méně atomů kyslíku. Tak například kyselina sírová je H2SO4 a kyselina sírová H2SO3. Analogicky je kyselina dusičná HNO3 a kyselina dusitá HNO2. Pokud existují více než dvě kyseliny s obsahem kyslíku, které mají jako centrální atom stejný prvek, pak se v některých případech kyseliny rozlišují tak, že se k jejich názvu přidá předpona per- nebo hypo-. Předpona per- se však používá pouze tehdy, je-li centrálním atomem halogen nebo prvek 7. skupiny. Například chlor má následující čtyři oxokyseliny:

• kyselina hypochlorová HClO
• kyselina chlorová HClO2
• kyselina chlorová HClO3
• kyselina chlorová HClO4

Přípona -it se vyskytuje v názvech aniontů a solí odvozených od kyselin, jejichž názvy končí na příponu -ous. Naopak přípona -át se vyskytuje v názvech aniontů a solí odvozených od kyselin, jejichž názvy končí na příponu -ický. Přípony hypo- a per- se vyskytují v názvech aniontů a solí; například iont ClO-
4 se nazývá perchlorát.

V několika případech se v názvech některých oxokyselin a od nich odvozených aniontů vyskytují přípony orto- a para-. V takových případech je para- kyselina to, co lze považovat za zbytek ortho- kyseliny, pokud se od molekuly ortho- kyseliny oddělí molekula vody. Například kyselina fosforečná, H3PO4, se někdy nazývá kyselina ortofosforečná, aby se odlišila od kyseliny metafosforečné, HPO3. Podle současných pravidel IUPAC by se však předpona ortho- měla používat pouze v názvech kyseliny ortotelové a orthoperiodické a jejich odpovídajících aniontů a solí.

PříkladyUpravit

V následující tabulce se vzorec a název aniontu vztahují k tomu, co z kyseliny zbude, když ztratí všechny atomy vodíku jako protony. Mnohé z těchto kyselin jsou však polyprocentní a v takových případech existuje také jeden nebo více přechodných aniontů. V názvu takových aniontů se přidává předpona hydrogen- (ve starším názvosloví bi-), případně s číselnými předponami. Například SO2-
4 je síranový aniont a HSO-
4 je hydrogensíranový (nebo bisíranový) aniont. Podobně PO3-
4 je fosforečnan, HPO2-
4 je hydrogenfosforečnan a H
2PO-
4 je dihydrogenfosforečnan.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Oxykyseliny a jim odpovídající anionty

Skupina prvků	Prvek (centrální atom)	Oxidační stav	Vzorec kyseliny	Název kyseliny	Anionový vzorec	Název aniontu
6	Chrom	+6	H 2CrO 4	Kyselina chromová	CrO2- 4	Chroman
			H 2Cr 2O 7	Kyselina dichromová	Cr 2O2- 7	Dichroman
7	Mangan	+7	HMnO 4	Permanganová kyselina	MnO- 4	Permanganát
		+6	H 2MnO 4	Kyselina manganatá	MnO2- 4	Manganistan
	Technecium	+7	HTcO 4	Kyselina pertechnetová	TcO- 4	Pertechnetát
		+6	H 2TcO 4	Kyselina technetická	TcO2- 4	Technetát
	Rhenium	+7	HReO 4	Perrhenic kyselina	ReO- 4	Perrhenát
		+6	H 2ReO 4	Kyselina tetraoxorhenová(VI)	ReO2- 4	Rhenát(VI)
		+5	HReO 3	Kyselina trioxorhenová(V)	ReO- 3	Trioxorhenát(V)
			H 3ReO 4	Kyselina tetraoxorhenová(V)	ReO3- 4	Tetraoxorhenát(V)
			H 4Re 2O 7	Kyselina heptaoxodirhenová(V)	Re 2O4- 7	Dirhenát(V)
8	Železo	+6	H2FeO4	Kyselina železitá	FeO42-	Ferát
	Ruthenium	+6	H2RuO4	Kyselina ruthenová	RuO42-	Ruthenát
		+7	HRuO4	Kyselina perruthenová	RuO4-	. Perruthenát (všimněte si rozdílu v použití oproti osmiu)
		+8	H2RuO5	Kyselina hyperruthenová	HRuO5-	Hyperruthenát
	Osmium	+6	H6OsO6	Kyselina osmová	H4OsO62-	Osman
		+8	H4OsO6	Kyselina perosmová	H2OsO62-	Perosmát (pozn. překl. v použití oproti rutheniu)
13	Boron	+3	H 3BO 3	Kyselina boritá (dříve kyselina ortoborová)	BO3- 3	. Boritan (dříve ortoboritan)
			(HBO 2) n	Kyselina metaborová	BO- 2	Metaboritan
14	Uhlík	+4	H 2CO 3	Kyselina uhličitá	CO2- 3	Karbonát
	Křemík	+4	H 4SiO 4	Kyselina křemičitá (dříve ortokřemičitá kyselina)	SiO4- 4	Křemičitan (dříve ortokřemičitan)
			H 2SiO 3	Kyselina metakřemičitá	SiO2- 3	Metakřemičitan
14, 15	Uhlík, dusík	+4, -3	HOCN	kyselina kyanová	OCN-	kyanát
15	Dusík	+5	HNO 3	Kyselina dusičná	NO- 3	Dusičnany
			HNO 4	Peroxynitronová kyselka kyselina	NO- 4	Peroxynitrát
			H 3NO 4	Kyselina ortonitronová	NO3- 4	Orthonitrát
		+3	HNO 2	Kyselina dusičná	NO- 2	Nitrit
			HOONO	Kyselina peroxynitronová	OONO-	Peroxynitrit
		+2	H 2NO 2	kyselina nitroxylová	NO2- 2	Nitroxylát
		+1	H 2N 2O 2	Hyponitrát kyselina	N 2O2- 2	Hyponitrit
	Fosfor	+5	H 3PO 4	Kyselina fosforečná (dříve kyselina ortofosforečná)	PO3- 4	Fosforečnan (ortofosforečnan)
			HPO 3	Kyselina metafosforečná	PO- 3	Metafosforečnan
			H 4P 2O 7	Kyselina pyrofosforečná (kyselina difosforečná)	P 2O4- 7	Pyrofosforečnan (difosforečnan)
			H 3PO 5	Peroxomonofosforečn. kyselina	PO3- 3	Peroxomonofosfát
		+5, +3	(HO) 2POPO(OH) 2	kyselina difosforečná(III,V)	O 2POPOO2- 2	difosforečnan(III,V)
		+4	(HO) 2OPPO(OH) 2	Hypofosforečnanový acid (diphosphoric(IV) acid)	O 2OPPOO4− 2	Hypophosphate (diphosphate(IV))
		+3	H 2PHO 3	Kyselina fosfonová	PHO2- 3	Fosfonát
			H 2P 2H 2O 5	Difosforečn. kyselina	P 2H 2O5- 3	Difosfonát
		+1	HPH 2O 2	Kyselina fosforečná (kyselina hypofosforečná)	PH 2O- 2	Fosfinát (hypofosfit)
	Arsen	+5	H 3AsO 4	Kyselina arseničná	AsO3- 4	Arseničnan
		+3	H 3AsO 3	Kyselina arsenitá	AsO3- 3	Arseničitan
16	Síra	+6	H 2SO 4	Kyselina sírová	SO2- 4	Sulfát
			H 2S 2O 7	Kyselina sírová	S 2O2- 7	Disulfát
			H 2SO 5	Kyselina peroxomonosírová	SO2- 5	Peroxomonosíran
			H 2S 2O 8	Kyselina peroxodisírová	S 2O2- 8	Peroxodisíran
		+5	H 2S 2O 6	Kyselina dithiová	S 2O2- 6	Dithionát
		+5, 0	H 2S xO 6	Polythionové kyseliny (x = 3, 4…)	S xO2- 6	Polytionáty
		+4	H 2SO 3	Kyselina sírová	SO2- 3	Sulfit
			H 2S 2O 5	Kyselina siřičitá	S 2O2- 5	Disulfit
		+4, 0	H 2S 2O 3	Kyselina diosírová	S 2O2- 3	Diosíran
		+3	H 2S 2O 4	Kyselina dithiová	S 2O2- 4	Dithionit
		+3, -1	H 2S 2O 2	Kyselina siřičitá	S 2O2- 2	Tiosíran
		+2	H 2SO 2	. Kyselina sulfoxylová (hyposulfitová)	SO2- 2	Sulfoxylan (hyposulfit)
		+1	H 2S 2O 2	Dihydroxydisulfan	S 2O2- 2
		0	HSOH	Kyselina sulfenová	HSO-	Sulfinit
	Selen	+6	H 2SeO 4	Kyselina selenová	SeO2- 4	Selenan
		+4	H 2SeO 3	Selen. kyselina	SeO2- 3	Selenit
	Tellurium	+6	H 2TeO 4	Kyselina tellurová	TeO2- 4	Kyselina tellurová
			H 6TeO 6	Kyselina ortotellurová	TeO6- 6	Orthotelurátová
		+4	H 2TeO 3	Kyselina tellurová	TeO2- 3	Telurit
17	Chlor	+7	HClO 4	Kyselina chlorová	ClO- 4	Perchlorát
		+5	HClO 3	Kyselina chlorová	ClO- 3	Chlorát
		+3	HClO 2	Kyselina chlorová	ClO- 2	Chlorečnan
		+1	HClO	Kyselina chlorovodíková	ClO-	Hypochloritan
	Brom	+7	HBrO 4	Kyselina perbromová	BrO- 4	Perbroman
		+5	HBrO 3	Kyselina bromová	BrO- 3	Broman
		+3	HBrO 2	Kyselina bromová	BrO- 2	Bromit
		+1	HBrO	Kyselina hypochromová	BrO-	Hypobromit
	Jod	+7	HIO 4	Kyselina periodická	IO- 4	Periodát
			H 5IO 6	Kyselina orthoperiodická	IO5- 6	Orthoperiodát
		+5	HIO 3	Kyselina jodová	IO- 3	Jodičnan
		+1	HIO	Kyselina jodová	IO-	Jodičnan
18	Xenon	+6	H2XeO4	Kyselina xenová	HXeO4-	Hydrogenxenát (dibazický xenát není znám)
		+8	H4XeO6	Kyselina peroxenová	XeO64-	Perxenát

.