Do modelového roku 1986, kdy Toyota Celica na severoamerickém trhu přešla na pohon předních kol a stejnou platformu jako T150 Corona, jsme Celicu znali jako cenově dostupný, sportovně vyhlížející stroj se stejným základním uspořádáním motoru R a pohonu zadních kol jako robustní pickup Hilux. V oblastech, které příliš netrpí zuby rezavé příšery, zůstaly některé pozdní Celicy s pohonem všech kol v provozu dost dlouho na to, aby se stále objevovaly na velkých samoobslužných hřbitovech aut, které zkoumám. Tady je kupé s výřezem z roku 83, které sotva dosáhlo šestimístného čísla na tachometru, vyfocené loni na podzim v autobazaru v oblasti Sanfranciského zálivu.
Dnes už moc Toyot z 80. let s tak nízkým počtem najetých kilometrů neuvidíte. Mám podezření buď na přetržené lanko tachometru, nebo na vůz, který se rozbil před 25 lety a zůstal ve skladu až do poslední jízdy odtahového vozu.
Nějaký šťastlivec na vrakovišti – pravděpodobně majitel Hiluxu – získal motor 22R-EC s nízkým počtem najetých kilometrů ještě před mým příjezdem. To je verze nezničitelného (na ulici, ne na závodním okruhu) 2,4litrového motoru 22R, který se proslavil v celosvětovém konfliktu nízké intenzity, povolená v Kalifornii. V roce 1983 měl tento motor výkon 105 koní – docela dobrá věc na rok, ve kterém se základní model Chevroletu Camaro dodával s noční můrou v podobě 2,4litrového motoru Iron Duke o výkonu pouhých 92 koní.
Tento vůz by však nebyl o moc zábavnější na řízení než Camaro s Dukem, protože má automatickou převodovku, která ničí štěstí. Pozitivní je, že Celica s motorem 22R by byla asi tak spolehlivá jako všechny motorové vozy, které si Američané mohli v roce 1983 koupit.
GT nebyl v tom roce rychlejší než běžná Celica, ale vypadal víc cool.
Žádná koroze a karoserie vypadá přiměřeně rovně. Zdá se, že Celicy z let 1982-1985 nemají mnoho nadšenců, a navíc se potýkají s přísným kalifornským režimem testování emisí (vozy z let 1975 a starší jsou ve Zlatém státě osvobozeny od smogu), takže ani tak málo poruchový vůz, jako je tento, neměl nikdy velkou šanci na záchranu před konečnou likvidací na vrakovišti.
Zatímco Citroën dokázal pro svou televizní reklamu získat Grace Jones z masa a kostí, Toyota se musela pro tuto reklamu na JDM Celica spokojit s něčím, co vypadá jako kartonový výřez z focení obalu alba Nightclubbing. Záběr s cigaretou v bočním zrcátku zde funguje dobře.
Japonští zákazníci dostali také tuto rallye reklamu na Celicu plnou řvoucích motorů. Světový supersportovní stroj!
Na této straně Pacifiku nám Paul Williams a Dan Gurney představili Celicu GT-S Fastback. Paula Williamse můžete znát především jako „Malého Enose“ z filmu Smokey a bandita.
Zdá se, že Toyota USA v roce 1983 tlačila na Celicu Fastback mnohem více než na kupé.