-
Větší velikost textuVelká velikost textuObvyklá velikost textu
Všechny živé věci – včetně brouků, ryb a lidí – umírají. I pro dospělé je těžké pochopit, proč se to musí stát. Možná je to ta nejtěžší věc ze všech, kterou lze pochopit. To nejlepší, co můžeme udělat, je přijmout smrt jako fakt života. Stává se to a my na tom nemůžeme nic změnit.
Kdy – a jak – se to děje?
Většinou se lidé těší dlouhému, dlouhému životu. Spousta lidí se dožívá sedmdesátky nebo osmdesátky a někteří žijí ještě déle. Pomalu, v průběhu mnoha let, se však lidské tělo opotřebovává, stejně jako pneumatiky na starém kole nebo baterie ve vaší oblíbené hračce. Když se důležité části těla – například srdce, plíce nebo mozek – opotřebují a přestanou fungovat, člověk s největší pravděpodobností zemře. Když se to stane, říkáme, že tento člověk zemřel „stářím“.
Někdy umírají i mladší lidé. Někdy člověk velmi onemocní a přes veškerou usilovnou práci lékařů a léků už nic nedokáže udržet tělo tohoto člověka v chodu. Pokud velmi nemocný člověk zemře, můžete od dospělých ve svém okolí slyšet, že tento člověk je na tom nyní lépe a už netrpí. Přesto lékaři každý den objevují více způsobů, jak vážným nemocem předcházet a jak je léčit, takže šance, že se člověk uzdraví, se neustále zvyšují.
Jindy lidé zemřou náhle, například při nehodě. To může být pro rodiny a přátele nejtěžší druh smrti, protože k ní dojde velmi rychle. Nemají čas si zvyknout na myšlenku, že ztratili někoho, koho milují. Důležité je si u tohoto druhu smrti uvědomit, že je často tak náhlá, že zemřelý necítí žádnou nebo jen malou bolest. To nám může přinést úlevu.
Kam odcházejí mrtví lidé?“
Mnoho lidí se domnívá, že když někdo zemře, zemře pouze jeho tělo. Je to stejné, jako kdyby se rozbila skleněná láhev plná vody a ta se stala nepoužitelnou. Nádoba je pryč, ale to, co je uvnitř – voda – zůstává. Část člověka, která zůstane po smrti těla, se často nazývá „duše“ nebo „duch“. Někteří lidé věří, že duše je ta část člověka, která miluje, cítí a tvoří; je to část, která z nás dělá to, čím jsme.
Nikdo ve skutečnosti neví, co se s duší člověka po smrti stane. Existuje o tom mnoho různých názorů a nejlepší je promluvit si s rodinou a zjistit, co se podle nich stane po smrti našeho těla. Pak se můžete rozhodnout, čemu věříte vy.
Co znamená truchlení?“
Když zemře někdo, koho máme rádi, bolí nás to. Cítíme smutek, že dotyčný už nebude nablízku, abychom si s ním mohli povídat nebo se s ním bavit. Tato nepřítomnost zanechává v našem životě velkou díru. Možná vám zemřel nějaký domácí mazlíček. Vzpomínáte si, jak jste poprvé vešli do domu poté, co váš pes nebo kočka odešli? Bylo zvláštní nemít tam svého domácího mazlíčka. Možná jste plakali – to je v pořádku. Potřebujeme truchlit nebo truchlit nad ztrátou lidí, zvířat a dalších věcí, které máme rádi.
Ale stejně jako když si odřete koleno, první, intenzivní bolest po nějaké době odezní. Nějakou dobu trvá, než se koleno zahojí, ale každým dnem bolí méně a méně. Stejné je to, když někdo zemře. To neznamená, že na zemřelé lidi zapomeneme nebo nám přestanou chybět. Po nějaké době se můžeme vrátit ke svému životu, stále je milovat a stále na ně vzpomínat.
Vzpomínání na lidi, které jsme milovali a kteří zemřeli, je jedním ze způsobů, jak si je uchovat jako svou součást. Obrázky nám v tom pomáhají. Prohlížení fotoalba nám může pomoci vzpomenout si na zábavné chvíle, které jsme spolu prožili. Mnoho rodin pohřbívá těla svých blízkých na hřbitově. Pak mohou jít navštívit něčí hrob. Není to tak, že by na zemřelého mysleli jako na člověka, který tam skutečně byl, ale je to zvláštní místo, kam mohou jít a přemýšlet o tom, jak moc pro ně ten člověk znamenal.
A co já?“
Když někdo zemře, můžete začít přemýšlet o tom, zda brzy zemřou i ostatní lidé ve vašem životě. Možná se sami sebe ptáte: „Zemře moje máma nebo táta?“ nebo „Zemřu já?“. Nejlepší, co můžete udělat, je podělit se o tyto myšlenky se svou rodinou. Může být obtížné – možná i trochu bolestivé – o těchto věcech mluvit, ale může být dobré se o své pocity podělit. Je důležité mluvit o všech obavách, které můžete mít, místo abyste je skrývali nebo předstírali, že se nebojíte. Lidé, kteří vás mají rádi, chtějí vědět, že máte tyto pocity, aby vám mohli pomoci.
Víte, že můžete pomoci i dospělým ve svém okolí, když jsou smutní z toho, že někdo zemřel? Dokážeš si vzpomenout na nějakou veselou historku o člověku, který zemřel? Nebo něco hezkého, co pro vás ten člověk udělal? Vyprávějte nahlas dobré příběhy, na které si vzpomenete. Díky nim se budou všichni cítit o něco lépe.
Jestliže jednou zemřu, co mám dělat teď?“
Je mnoho věcí, které o smrti nevíme a které se možná nikdy nedozvíme. Víme však, že jednoho dne potká každého z nás. Neměli byste si s ní však dělat starosti ani o ní dlouho přemýšlet. Je příliš mnoho úžasných věcí, které můžeš zažít v mnoha a mnoha letech, které jsou před námi.