ItálieEdit
Caffè Florian v Benátkách
V průběhu 18. století vznikly nejstarší dochované kavárny v Itálii: Caffè Florian v Benátkách, Antico Caffè Greco v Římě, Caffè Pedrocchi v Padově, Caffè dell’Ussero v Pise a Caffè Fiorio v Turíně.
MaďarskoEdit
První známé kavárny v Pešti pocházejí z roku 1714, kdy byl zakoupen dům určený jako kavárna (Balázs Kávéfőző). Zápisy pešťské městské rady z roku 1729 zmiňují stížnosti Balázsovy kavárny a kavárny Franze Reschfellnera na kavárnu Francesca Belliena italského původu kvůli prodeji podhodnocené kávy.
IrskoEdit
V 18. století fungovaly dublinské kavárny jako raná čtenářská centra a vznikly cirkulační a předplatitelské knihovny, které umožnily lepší přístup veřejnosti k tisku. O propojení kavárny a prakticky všech aspektů obchodu s tiskem svědčilo začlenění tisku, vydávání, prodeje a prohlížení novin, brožur a knih v prostorách kavárny, především v případě kavárny Dick’s Coffee House, kterou vlastnil Richard Pue; přispělo tak ke kultuře čtení a zvýšení gramotnosti. Tyto kavárny byly společenským magnetem, kde se scházely různé vrstvy společnosti, aby diskutovaly o tématech obsažených v novinách a letácích. Většina kaváren 18. století byla nakonec vybavena vlastním tiskařským lisem nebo zahrnovala knihkupectví.
V Irsku a Spojeném království se kavárna (s přízvukem) může podobat kavárnám v jiných evropských zemích, zatímco kavárna (bez přízvuku a často vyslovovaná „caff“) je spíše britské stravovací zařízení ve stylu kavárny, kde se obvykle podávají domácí nebo smažená jídla a někdy se hovorově nazývá „greasy spoon“.
ŠvýcarskoEdit
V roce 1761 byl v Sankt Gallenu otevřen Turm Kaffee, obchod s exportním zbožím.
PohlavíEdit
Vyloučení žen z kaváren nebylo všeobecné, ale zdá se, že v Evropě bylo běžné. V Německu je ženy navštěvovaly, ale v Anglii a Francii byly zakázány. Émilie du Châtelet se údajně převlékla do kříže, aby se dostala do pařížské kavárny.
Na známé rytině pařížské kavárny kolem roku 1700 si pánové věší klobouky na kolíčky a sedí u dlouhých společných stolů posetých papíry a psacími potřebami. U otevřeného ohně jsou postaveny konvice na kávu a na nich visí kotlík s vařící vodou. Jediná přítomná žena předsedá, oddělená v boxu s baldachýnem, z něhož podává kávu ve vysokých šálcích.
ContemporaryEdit
Ve většině evropských zemí, například v Rakousku, Dánsku, Německu, Norsku, Švédsku, Portugalsku a dalších, se pod pojmem kavárna rozumí restaurace, kde se podává především káva a také pečivo, jako jsou koláče, dorty, koláče nebo buchty. V mnoha kavárnách se podávají také lehká jídla, například sendviče. Evropské kavárny mají často stolky na chodníku i uvnitř. V některých kavárnách se podávají také alkoholické nápoje (např. víno), zejména v jižní Evropě. V Nizozemsku a Belgii je kavárna obdobou baru a prodávají se v ní také alkoholické nápoje. V Nizozemsku se v koffiehuis podává káva, zatímco v coffee shopu (použijeme-li anglický termín) se prodávají „měkké“ drogy (marihuana a hašiš) a obecně není povolen prodej alkoholických nápojů. Ve Francii slouží většina kaváren přes den jako polední restaurace a večer jako bary. Obvykle nemají pečivo s výjimkou rána, kdy si lze ke snídaňové kávě koupit croissant nebo pain au chocolat. V Itálii jsou kavárny podobné těm ve Francii a označují se jako bar. Obvykle se v nich podávají různé druhy kávy espresso, zákusky a alkoholické nápoje. Bary v centrech měst mají obvykle odlišné ceny za konzumaci u baru a za konzumaci u stolu.
Spojené státy americkéUpravit
Caffe Reggio na MacDougal Street v newyorské Greenwich Village, která byla založena v roce 1927
První kavárna v Americe byla otevřena v Bostonu v roce 1676.
Kavárny ve Spojených státech vznikly z italských kaváren zaměřených na přípravu espressa a zákusků v komunitách italských přistěhovalců ve velkých amerických městech, zejména v newyorských čtvrtích Little Italy a Greenwich Village, bostonském North Endu a sanfranciské North Beach. Od konce 50. let 20. století sloužily kavárny také jako místo zábavy, nejčastěji pro folkové interprety v době amerického folkového obrození. Greenwich Village i North Beach se staly hlavními útočišti beatníků, kteří se s těmito kavárnami velmi ztotožňovali. Jak se vyvíjela kultura mládeže 60. let, neitalové tyto kavárny vědomě kopírovali. Díky politické povaze velké části folkové hudby 60. let byla tato hudba přirozeně spjata s kavárnami a jejich spojením s politickými akcemi. Řada známých interpretů, jako Joan Baezová a Bob Dylan, začala svou kariéru vystupováním v kavárnách. Bluesový zpěvák Lightnin‘ Hopkins ve své písni „Coffeehouse Blues“ z roku 1969 bědoval nad nevšímavostí své ženy k domácí situaci v důsledku jejího přílišného oddávání se kavárenskému společenskému životu. Od roku 1967, kdy byla otevřena historická kavárna Last Exit on Brooklyn, se Seattle stal známým díky své prosperující kontrakulturní kavárenské scéně; řetězec Starbucks později tento model espresso baru standardizoval a rozšířil.
Od 60. do poloviny 80. let 20. století využívaly církve i jednotlivci ve Spojených státech koncept kaváren k osvětové činnosti. Často se jednalo o výlohy obchodů a nesly názvy jako The Lost Coin (Greenwich Village), The Gathering Place (Riverside, Kalifornie), Catacomb Chapel (New York City) a Jesus For You (Buffalo, NY). V neformálním prostředí, které se záměrně lišilo od tradičního kostela, se hrála křesťanská hudba (často kytarová), podávala se káva a jídlo a pořádala se biblická studia, kde se scházeli lidé různého původu. Jako příručka pro křesťanské kavárny sloužila již nevydaná kniha vydaná službou Davida Wilkersona s názvem A Coffeehouse Manual, která obsahovala i seznam návrhů názvů kaváren.
.