Přímá dráhaEdit
Předpokládá se, že přímá železnice pochází z 18. století, i když přesná doba vzniku není známa. Předmět straight rail je jednoduchý: jeden bod, nazývaný „count“, se připisuje pokaždé, když se hráčova bílá koule dotkne obou předmětových koulí (druhé a třetí koule) při jednom tahu. Vítězství se dosáhne dosažením dohodnutého počtu countů.
Při vzniku straight railu nebyl způsob bodování nijak omezen. Avšak technika crotchingu neboli zmrazení dvou koulí do rohu, kde se kolejnice stýkají – crotch -, výrazně zvyšující počet počítání, vedla v roce 1862 k pravidlu, které povolovalo pouze tři počítání, než musela být alespoň jedna koule odehrána. Navzdory zákazu crotchingu se nadále vyvíjely techniky, které výrazně zvyšovaly počty, zejména vývoj různých „ošetřovatelských“ technik. Nejdůležitější z nich, „rail nurse“, spočívá v postupném postrkování předmětových koulí po kolejnici, přičemž se v ideálním případě při každém počítání posunou jen o malý kousek, zůstávají blízko u sebe a na konci každého tahu jsou umístěny ve stejné nebo téměř stejné konfiguraci tak, aby bylo možné „nurse“ opakovat znovu a znovu.
Straight rail je stále oblíbený v Evropě, kde je považován za skvělou tréninkovou hru jak pro kulečník balkline, tak pro kulečník se třemi polštáři. Kromě toho se v Evropě pořádají profesionální soutěže známé jako pětiboje, v nichž straight rail figuruje jako jedna z pěti kulečníkových disciplín, v nichž hráči soutěží; dalšími čtyřmi jsou 47.1 balkline, cushion caroms, 71.2 balkline a three-cushion billiards.
Straight rail se profesionálně hrál ve Spojených státech v letech 1873 až 1879, ale dnes je tam neobvyklý.
BalklineEdit
Balkline vystřídala hru na šampióna a přidala další pravidla omezující techniky ošetřování. Při balklinové hře se celý stůl rozdělí na obdélníková balklinová pole, a to tak, že se napříč stolem rovnoběžně od každé kolejnice nakreslí dvojice balklinových čar podélně a na šířku. Tím se stůl rozdělí na devět obdélníkových balkiniér. Tyto balanční prostory vymezují oblasti povrchu stolu, ve kterých může hráč získat pouze určitý počet bodů, pokud se v této oblasti nacházejí předmětové koule. Kromě toho jsou v místech, kde se každá balanční čára stýká se zábradlím, nakresleny obdélníky, tzv. kotevní prostory, které se vyvinuly, aby zastavily řadu ošetřovatelských technik, které využívaly skutečnosti, že pokud předmětové koule zasahovaly do balanční čáry, neplatil žádný limit počtu bodů.
Z větší části jsou rozdíly mezi jednotlivými balančními hrami definovány dvěma opatřeními: rozestupy mezi balančními čarami a počtem bodů, které jsou povoleny v každém balančním prostoru, než alespoň jedna koule musí tuto oblast opustit. Obecně platí, že balklinové hry a jejich konkrétní omezení mají číselné názvy označující obě tyto charakteristiky; první číslo označuje v závislosti na hře buď palce, nebo centimetry, a druhé, za tečkou nebo lomítkem, označuje omezení počtu bodů v balkónových prostorech, které je vždy buď jedno, nebo dvě. Například ve hře 18.2 balkline, která je jednou z nejvýznamnějších her balkline a pochází z USA, název udává, že balkline jsou od sebe vzdáleny 18 palců a v balančním prostoru jsou povoleny pouze dva počty, než musí koule odejít. Naproti tomu ve hře 71.2 balkline, která je francouzským vynálezem, se čáry kreslí ve vzdálenosti 71 centimetrů od každé kolejnice a rovněž platí omezení dvou počtů v balančním prostoru. V žargonu karambolového kulečníku, který je silně ovlivněn francouzštinou, se první z těchto úderů nazývá entrée a druhý dedans; ve hrách balkline s jedním počítáním se jedno povolené počítání nazývá dedans.
V různých inkarnacích byl balkline převládající karambolovou disciplínou od roku 1883 do 30. let 20. století, kdy jej předstihl třípolštářový kulečník a pool. Balkline je stále populární v Evropě a na Dálném východě.
One-cushionEdit
Karambol na jednom polštáři nebo jednoduše karambol na polštáři vznikl také koncem 60. let 19. století jako další alternativa k opakované hře straight rail, inspirovaná ranou variantou anglického kulečníku. Cílem hry je skórovat cushion carom, což znamená karambol z obou předmětových koulí, přičemž alespoň jeden rail cushion byl zasažen před zásahem druhé předmětové koule. V Evropě je stále populární karambol na jeden polštář.
Karambol na tři polštářeUpravit
Karambol na třech polštářích je velmi obtížná hra. Průměr jeden bod na nájezd je hra na profesionální úrovni a průměr 1,5 až 2 body je hra na světové úrovni. Průměr jedna znamená, že za každý tah u stolu hráč udělá 1 bod a jednou mine, tedy udělá bod z 50 % svých hodů.
Wayman C. McCreery ze St Louis ve státě Missouri se zasloužil o popularizaci této hry v 70. letech 19. století. Přinejmenším v jedné publikaci se kategoricky uvádí, že hru také vynalezl. První kulečníkový turnaj na tři polštáře se konal 14.-31. ledna 1878 v St. Louis a McCreery byl jeho účastníkem a Leon Magnus vítězem. Nejvyšší náběh turnaje činil pouhých 6 bodů a nejvyšší průměr 0,75. Hra se hrála zřídka a mnozí špičkoví karamboloví hráči té doby vyjadřovali svůj odpor k ní, a to až do zavedení Lambert Trophy v roce 1907. V roce 1924 se třípolohový karambol stal natolik populárním, že se dva velikáni jiných kulečníkových disciplín dohodli, že se této hry ujmou speciálně pro vyzývací zápas. Dne 22. září 1924 sehráli Willie Hoppe, mistr světa v balklinu (který se později s chutí pustil do hry na tři polštáře), a Ralph Greenleaf, držitel titulu mistra světa ve streetu, dobře inzerovaný, několikadenní zápas na 600 bodů. Vítězem se nakonec stal Hoppe s konečným skóre 600-527.
Třípolohový kulečník si udržuje velkou popularitu v některých částech Evropy, Asie a Latinské Ameriky a je nejoblíbenější karambolovou hrou, která se dnes hraje v USA, kde je kulečník mnohem rozšířenější. Hlavním řídícím orgánem tohoto sportu je Union Mondiale de Billard (UMB). Od konce 20. let 20. století pořádá mistrovství světa ve hře na tři polštáře. Mezinárodní olympijský výbor uznávaná Světová kulečníková asociace (WPA) spolupracuje s UMB, aby byly jejich sady pravidel synchronizovány.
Umělecký kulečníkUpravit
V uměleckém kulečníku hráči soutěží v provedení 76 přednastavených střel různé obtížnosti. Každý nastavený úder má za dokonalé provedení přidělenou maximální bodovou hodnotu, která se pohybuje od minima 4 bodů pro údery nejnižší obtížnosti a šplhá až k maximu 11 bodů pro údery považované za údery nejvyšší obtížnosti. Celkem má hráč k dispozici 500 bodů.
Každý úder v uměleckém kulečníku se hraje z přesně definované pozice (v některých místech v přesné dvoumilimetrové toleranci) a každý úder se musí odvíjet stanoveným způsobem. Hráči mají povoleny tři pokusy na každý úder. Obecně platí, že údery tvořící hru, dokonce i čtyřbodové údery, vyžadují k provedení vysokou míru zručnosti, obětavého tréninku a odborných znalostí.
Soutěž o světový titul začala poprvé v roce 1986 a vyžadovala použití slonovinových koulí. Od tohoto požadavku však bylo v roce 1990 upuštěno. Celkově nejvyšší dosažený výsledek v soutěži je 427 bodů, kterého dosáhl Walter Bax 12. března 2006 na soutěži v belgickém Deurne, čímž překonal svůj vlastní předchozí rekord 425 bodů. Hra se hraje převážně v západní Evropě, zejména ve Francii, Belgii a Nizozemsku
.