Jeden z prvních obřadů Dne památky uspořádali osvobození otroci

Den památky se zrodil z nutnosti. Po skončení americké občanské války stály poničené Spojené státy před úkolem pohřbít a uctít památku 600 000 až 800 000 vojáků Unie a Konfederace, kteří padli v nejkrvavějším vojenském konfliktu v americké historii. První celonárodní připomínka Dne památky padlých se konala 30. května 1868 na Arlingtonském národním hřbitově, kde jsou pohřbeni vojáci Unie i Konfederace.

Několik měst a obcí po celé Americe tvrdí, že si již v roce 1866 připomínaly vlastní dřívější verze Dne památky nebo „Dne dekorací“. (Dřívější název je odvozen od skutečnosti, že zdobení hrobů bylo a zůstává ústřední činností Dne vzpomínek). Ale teprve pozoruhodný objev v zaprášeném archivu Harvardovy univerzity koncem 90. let 20. století historiky poučil o vzpomínkové akci Memorial Day, kterou necelý měsíc po kapitulaci Konfederace v roce 1865 zorganizovala skupina osvobozených černých otroků.

V roce 1996 David Blight, profesor amerických dějin na Yaleově univerzitě, pracoval na knize o občanské válce, když ho potkal jeden z těch okamžiků, které se v jeho kariéře dostaví jednou za čas. Kurátor v harvardské Houghtonově knihovně ho požádal, zda by se nechtěl podívat do dvou krabic s netříděným materiálem veteránů Unie.

„Byla tam složka označená ‚První den dekorace‘,“ vzpomíná Blight a stále žasne nad svým štěstím. „A uvnitř na kousku kartonu bylo vyprávění ručně psané starým veteránem, plus datum odkazující na článek v The New York Tribune. To vyprávění vypovídalo o podstatě příběhu, který jsem nakonec vyprávěl ve své knize, o tomto pochodu na dostihovém závodišti v roce 1865.“

Dotčené závodiště bylo Washington Race Course and Jockey Club v Charlestonu v Jižní Karolíně. V pozdní fázi občanské války přeměnila armáda Konfederace původně nóbl venkovský klub na provizorní vězení pro zajatce Unie. Více než 260 vojáků Unie zemřelo na následky nemocí a expozice, když byli drženi na dostihovém závodišti pod širým nebem. Jejich těla byla narychlo pohřbena v hromadném hrobě za tribunami.

VÍCE INFORMACÍ: Když Charleston padl a vojska Konfederace těžce poškozené město evakuovala, zůstali v něm osvobození otroci. Jednou z prvních věcí, kterou tito emancipovaní muži a ženy udělali, bylo, že padlé zajatce Unie řádně pohřbili. Exhumovali hromadný hrob a těla znovu pohřbili na novém hřbitově s vysokým obíleným plotem s nápisem: „

A pak se 1. května 1865 stalo něco ještě mimořádnějšího. Podle dvou zpráv, které Blight našel v denících The New York Tribune a The Charleston Courier, uspořádal dav 10 000 lidí, většinou osvobozených otroků s několika bílými misionáři, průvod kolem dostihového závodiště. Tři tisíce černošských školáků nesly kytice květin a zpívaly „Tělo Johna Browna“. Zúčastnili se příslušníci slavného 54. massachusettského a dalších černošských pluků Unie, kteří předvedli dvojí pochod. Černošští duchovní recitovali verše z Bible.

Pokud jsou zprávy přesné, shromáždění v roce 1865 na dostihovém závodišti v Charlestonu by bylo nejranější zaznamenanou vzpomínkovou akcí ke Dni památky. Blight vzrušeně zavolal do Averyho institutu afroamerické historie a kultury na College of Charleston a hledal další informace o této historické události.

„Nikdy jsem o tom neslyšel,“ řekli mi,“ říká Blight. „Tohle se nikdy nestalo.“

Z novinových zpráv však bylo zřejmé, že oslavu Dne památky osvobozených otroků zorganizovali v Charlestonu nejméně rok před ostatními americkými městy a tři roky před první celostátní oslavou. Jak se na více než sto let ztratil dějinám?

„Byl to příběh, který byl skutečně potlačen jak v místní paměti, tak jistě i v paměti národní,“ říká Blight. „Ale nikdo, kdo byl jeho svědkem, na něj nemohl zapomenout.“

VÍCE ČTĚTE ZDE:

Blight pátral po dalších informacích, ale jedinou další zmínku o události na dostihovém závodišti našel v korespondenci z roku 1916, kterou zaslala ženská historická společnost pro občanskou válku v New Orleans sesterské pobočce v Charlestonu s dotazem na velký průvod osvobozených otroků na dostihovém závodišti na konci války.

„Lituji, že se mi nepodařilo shromáždit žádné oficiální informace jako odpověď na tuto otázku,“ napsala prezidentka charlestonské společnosti.

„To je tak výmluvné prohlášení,“ říká Blight. „Žena, která ten dopis napsala, o tom možná nevěděla, ale to, že to nevěděla, vypovídá o celém příběhu.“

Když válka skončila a Charleston byl v 80. letech 19. století obnoven, bílí obyvatelé města pravděpodobně neměli velký zájem připomínat si událost pořádanou bývalými otroky na počest mrtvých z řad Unie. „To neodpovídalo jejich představě o tom, o čem válka byla,“ říká Blight.

Časem byla stará koňská dráha a venkovský klub zbourány a díky daru bohatého mecenáše ze Severu byly hroby vojáků Unie přemístěny ze skromného bíle ohrazeného hřbitova v Charlestonu na Beaufortský národní hřbitov. V době, kdy se Blight v roce 1996 prohrabával harvardskými archivy, byl příběh prvního Memorial Day zcela zapomenut.

Nebo možná ne zcela.

Po vydání své knihy Race and Reunion v roce 2001 měl Blight přednášku o Dni památky ve Smithsonově národním muzeu americké historie a po jejím skončení k němu přistoupila starší černoška.

„Chcete říct, že ten příběh je pravdivý?“ zeptala se žena Bleighta. „Vyrostla jsem v Charlestonu a můj dědeček nám vyprávěl tuhle historku o průvodu na starém závodišti a my nikdy nevěděli, jestli mu máme věřit, nebo ne. Chcete říct, že je to pravda?“

Pro Blightovou není tak důležité, zda je vzpomínka na „mučedníky dostihového závodiště“ z roku 1865 oficiálně uznána jako první Den památky.

„To, že se to odehrálo v Charlestonu na místě hřbitova mrtvých Unie ve městě, kde začala občanská válka,“ říká Blight, „a že to zorganizovali a provedli bývalí afroameričtí otroci, tomu dodává takovou dojemnost.“

.